Peter Volek, FILOZOFIA ČLOVEKA PODĽA TOMÁŠA AKVINSKÉHO

Autor: Milan Nakonečný - Číslo: 2009/2 (Recenze)

Peter Volek, FILOZOFIA ČLOVEKA PODĽA TOMÁŠA AKVINSKÉHO. Vo svetle súčasných komentárov. Katolícka Univerzita v Ružomberku 2008, 459 str.

Autor, docent a vedoucí katedry filosofie na Katolické univerzitě v Ružomberku, podal v této obsáhlé a bohatě dokumentované práci cenný příspěvek k současným diskusím či polemikám o filosofickém díle sv. Tomáše Akvinského ve vztahu k jeho filosofické antropologii. Záslužné a velmi aktuální je toto dílo zejména proto, že přispívá k hledání odpovědí na otázku nosnosti klasického tomistického pojetí člověka v rámci nových podnětů z oblasti filosofické antropologie. Jako takové musí brát také ohled i na široké souvislosti, zejména s vývojem psychologie a sociologie.

Obsah knihy tvoří, kromě úvodu, závěru a početné bibliografie, jedenáct kapitol. V první z nich je probírána filosofie člověka v období před Tomášem Akvinským, a to především ve starověkém antickém myšlení (Sókratés, Platón, Aristotelés) a v pozdějších obdobích (Tertulián, Órigenés, sv. Augustin, Scotus Eriugena, Petr Lombardský, Roger Bacon a Tomášův učitel Albert Veliký). V druhé kapitole se autor zabývá možnostmi filosofie člověka podle Tomáše Akvinského, v další pak analyzuje „přístup Tomáše Akvinského k člověku“ (s akcentem na odlišnosti člověka od ostatních živočichů). Následuje klíčová kapitola tematizující pojetí duše a podrobně analyzující její metafyzické a teologické predikáty; v další kapitole, úzce navazující na předešlou, se pojednává o vztahu duše a těla (s kritickou pasáží o Platónově pojetí tohoto problému, které Tomáš kritizoval). Další kapitoly zde uvedeme již jenom podle jejich názvů: vznik člověka, o těle, zánik člověka, osud člověka po smrti, celkové hodnocení člověka a „zdůvodnění oprávněnosti metafyzických základů filosofie člověka“.

V celkovém hodnocení této knihy, která by si zasloužila, aby byla lépe dostupná i českým zájemcům o Tomášovo dílo, kterých přibývá ze strany jeho obdivovatelů i kritiků, lze vyzdvihnout zejména její důsledně analytickou povahu, která jde až ke kořenům Tomášových argumentů a subtilním významům jeho klíčových pojmů. Autor, Tomášův obdivovatel, nicméně připouští, že zejména Tomášovo chápání přírody není vždy zcela v souladu se současnými poznatky o ní. Podstatné však je, že jeho „hlavní argumentace, která dokazuje netělesnost, subsistenci, duchovost, nesmrtelnost duše a způsob spojení s tělem jako jeho substanciální formou, je dobře podložená, a proto jsou tyto názory odůvodněné“. Znamená to, kromě jiného, rehabilitaci Tomášovy metafyzické psychologie v rámci antitezí různých systémů filosofické psychologie.