Křesťanství žije skrze jednotlivce a pro jednotlivce

Autor: Benedikt XVI. - Číslo: 2009/2 (Téma)

Je-li totiž někdo křesťanem, aby měl podíl na diakonii pro celek, pak to zároveň znamená, že křesťanství právě kvůli tomuto vztahu vůči celku žije skrze jednotlivce a pro jednotlivce; vždyť k proměně dějin, k prolomení diktatury prostředí může dojít vždy jen skrze jednotlivce. Zdá se mi, že na této skutečnosti se zakládá to, co je pro ostatní světová náboženství i pro dnešního člověka naprosto nepochopitelné, totiž že v křesťanství vposled všechno závisí na jednom Jediném, na člověku Ježíši z Nazareta, kterého prostředí – veřejné mínění – ukřižovalo a který na kříži zlomil právě tuto moc neosobního, moc anonymity, která drží člověka v zajetí. Proti této moci stojí nyní jméno tohoto Jediného, Ježíše Krista, který volá člověka, aby ho následoval, to znamená aby jako on vzal na sebe kříž, jako ukřižovaný přemáhal svět a přispíval k obnově dějin. Právě proto, že v křesťanství jde o dějiny jako celek, je jeho výzva radikálně zaměřena na jednotlivce; právě proto závisí jako celek na tomto Jednom a Jediném, v němž došlo k prolomení propadlosti člověka výše zmiňovaným mocnostem a silám. Ještě jednou a jinými slovy: Protože křesťanství se vztahuje k celku a může být chápáno jen skrze společenství a se zaměřením na ně, protože neznamená spásu izolovaného jedince, ale nasazení ve službě pro celek, z něhož jedinec nemůže ani nesmí utíkat, právě proto zná křesťanství ve své absolutní radikálnosti princip „jednotlivec“.

Úvod do křesťanství (1968, KNA 2007)

Poznámka: Titulek doplněn při umístění na web.