Jiří Bílý, HOMO OECONOMICUS EVROPSKÉHO FEUDALISMU

Autor: Alexandr Soukup - Číslo: 2009/2 (Recenze)

Jiří Bílý, HOMO OECONOMICUS EVROPSKÉHO FEUDALISMU. VIP Books, Praha 2007, 527 str.

Historik Jiří Bílý se zabývá dlouhá léta z různých aspektů středověkými dějinami – z pohledu právního, církevněhistorického, filosofického a ekonomického. Materiálově velmi obsáhlá a důkladná monografie o středověkém ekonomickém a právním myšlení (kniha vyšla v edici Právní dějiny), reflektovaném několika typy „ekonomického člověka“ v průběhu evropského feudalismu, vznikala delší dobu, po důkladném studiu. Autorova akribie a píle se vyplatila, neboť uvedl na trh zajímavý, ale i náročný titul, který rozhodně patří ke vzorům propojení srozumitelného, kritického a odborného výkladu. Máme před sebou dílo, které se nedá číst snadno ve smyslu jakéhosi povrchního čtení, ale je sympatické mimo jiné i svým zaujetím a stylem, v němž jedna originální úvaha střídá druhou. Desítky anotací myšlenek různých autorů a dokumentované citáty z literárních děl odborných žánrů lemují jako milníky dlouhou cestu za lidským snem hledat a najít jakýsi ráj „dobrého bydla“. Tento lidský sen není jen nostalgický v naší době bez „ráje na zemi“, ale ve světě hodnotově pokaženém průmyslovou i vědecko-technickou revolucí, kapitalismem, socialismem a postmodernou s informačními dálnicemi je také navýsost aktuální.

Autor sleduje ve všech kapitolách paralelně základní pilíře společensko-ekonomických kategorií, které se staly tu více, tu méně uvědomělým zdrojem středověké teologicko-ekonomické reflexe. Říká-li autor, že v sociálních a hospodářských vědách musí moderní teoretici ještě mnohé doplnit a vyřešit, protože žijeme ve složitých poměrech, pro něž kdysi Aristotelés a Tomáš Akvinský řešení jen naznačili, pak toto řešení je nutné. To dokazují především četné všeobecné krize, kterými Evropa prošla, jež jsou sice nejvíce patrny v sociálně-hospodářském řádu, ale které pramenily mimo jiné i z mravní bídy, z úpadku myšlení. Už středověk viděl řešení hospodářských krizí návratem ke smyslu hodnot, k přirozenému zákonu, k přirozenému právu, ke starému „unicuique suum“ a ke „constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi“: ke spravedlnosti. Hlavním leitmotivem této pozoruhodné knihy je snaha ukázat, že sociální otázku nelze řešit z čistě ekonomického stanoviska. Její trvalé řešení můžeme čekat v první řadě od činitelů mravního řádu. Ale mravoučné pokusy o vysvětlení sociální otázky zůstanou věčně bez života, nebudou-li si všímat významu hmotných činitelů pro společnost, a hlavně konkrétního utváření ekonomického života. Nestačí – krátce řečeno – jenom teorie, nestačí ani jenom hmotná pomoc, je nutné najít zlatou střední cestu.

Autor názorně předvádí po analýze středověkého modelu stavovské společnosti a jejího přístupu k ekonomické realitě – zejména ve čtvrté kapitole – klasicky ekonomii jako „nauku o statku“. Využil zde opět svoji erudici uplatněnou ve své knize Trojí lid – panovníci a jejich lid v evropském středověku (Libri, Praha 2000), kde se zabýval podrobně analýzou evropského stavovství, městského, šlechtického a církevního. Na panoramatu feudálních vztahů se nauka o statku rozvíjí především jako myšlení o hospodářství majícím dlouhou, přes dvě tisíciletí trvající historii. Ekonomii však často bez rozdílu staletí chybí spekulativní filosofie, metafyzika. Scholastické středověké metodě se často vytýkaly její ztuhlé formy. Pravdou však je, že dnes si i výlučná empirika vytvořila tak pevné formy a termíny, že jsou neodborníkovi ještě méně srozumitelné než pověstné scholastické. Scholastice se také vytýkala přílišná abstraktnost. Ale dnes i moderní ekonomická věda došla k poznatku, že vlastním předmětem rozumového poznání není věc jako jednotlivá, nýbrž její pojmový, všeobecně platný obsah. A pravdou mnohokrát verifikovanou je, že bez dedukce všeobecně nastává zmatek v myšlení. Proto i moderní vědec se nemusí stydět pozdravit mnohou scholastickou větu. Autor ukazuje význam scholastiky pro teorii hospodářství. Neboť jak v celé filosofii, tak i v hospodářských vědách není spor ani tak o jednotlivé obory a pojmy, nýbrž dnešní chaos postmoderní doby je částečně způsoben odpadem od základních zásad. Zvláště sociálněvědecké bádání v nejširším smyslu prožívá v dnešní době postmoderního progresivismu opět období krize. Zde opět lze čtenáře odkázat na zajímavou autorovu knihu Moc a právo v evropské politické tradici (Eurolex Bohemia, Praha 2004), kde se autor detailněji zabývá problematikou krize postmoderního progresivismu.

Autor dokumentuje na stránkách recenzované knihy v celé jejich pestrosti výroky aristotelsko-tomistické školy, opírající se o přirozenou povahu lidské osobnosti a společnosti, o řád hodnot a o zákony účelovosti, jež spínají vše, co je jedním posledním cílem. Tento směr zdůrazňuje organickou společenskou vazbu a stavbu hospodářského života, jehož cílem je blaho všech členů. Žádá závazný hospodářský ohled na všechny. Neznamená nikterak stojatý klid ani pohodlnost, avšak vyhýbá se také nepřirozenému přepětí (teorie zisku). Podle tomistické školy nabízí hospodářství člověku příslušnou hmotnou oporu, základ a prostředky pro vlastní lidský rozvoj a pro jeho duševní zdokonalení, aniž by však člověk význam hmotných hodnot příliš zveličoval nebo zanedbával. Mírou blahobytu není jen jakékoliv umožnění života, nýbrž slušný život, což však neznamená zbytečný nadbytek. Nevidí v hmotném blahu vrcholné lidské štěstí, neboť jsou chudí šťastní a bohatí nešťastní. Někteří teoretici neoliberalismu by asi s autorem vedli polemiku ohledně mechanismů tržního hospodářství, jimž by jistě aristotelsko-tomistické zásady promítnuté rigidně do společenských a zejména právních regulí asi komplikovaly život, nicméně stále nad námi visí jako Damoklův meč velká otázka: Komu ekonomická věda, potažmo ekonomické procesy, slouží? Slouží člověku, nebo člověk slouží jim? A pokud slouží člověku, slouží všem, nebo jen některým?

Patrně nejcennější z pěti kapitol knihy je ta, která se věnuje scholasticko-ekonomické reflexi „ekonomického člověka“. Autor tu ukazuje, jak v různých dobách vzniká z vývoje a vzájemného působení hospodářské soustavy nový činitel. Problémem tedy je, jak rychleji rozmnožit tohoto činitele, ve snaze o nejlepší sestavu a úměrnost činitelů, která by zajišťovala nejlepší možné využití hospodářských prostředků doby. Tak například kanonická nauka teorizovala potřebu pořádku a úměrnosti a úpravy hospodářského života pomocí blahovolné a paternalistické centralizace. Pouštěla se do pokusu upravovat hospodářskou činnost v době, kdy se stále ještě předpokládalo, že je zvládnutelná hledisky a činnostmi, které vznikly v době, kdy rodina, kmen nebo izolovaná místní skupina byly nezávislými hospodářskými jednotkami. Merkantilismus zase teorizoval objev možných výhod z obchodu, které plynuly ze zeměpisných nebo územních výhod při výrobě různých druhů statků. Fyziokratismus racionalizoval objev výhod plynoucích z použití vědy a vynálezů v zemědělství a nové úměrnosti činitelů při správě statku – a takto bychom mohli pokračovat dále. Bohužel, jak říká autor v samém závěru knihy, „novověký liberální ekonomický proces rozevřel propast mezi bohatstvím a chudobou, jakou středověk nepoznal, a překračuje nyní všechny hranice morálky a lidské solidarity (…) když se zamýšlíme nad užitečností takových společností, jako byly cechy, i když je vývoj samozřejmě dávno překonal, skoro nám přijde líto, že – zmodernizované ovšem – už neexistují“ (str. 515).

Kniha má rozsáhlý poznámkový aparát, je psána poutavě, bohatá na konkrétní příklady. Škoda, že nakladatel nevěnoval větší péči výpravné stránce knihy, neboť vkusné ilustrace měly být v barevném provedení; černobílé zdaleka nevyvolávají předpokládaný efekt. Knihu doporučuji každému, kdo se systematicky zabývá dějinami středověku, stejně tak i dějinami ekonomických teorií. Studentům historie pomůže hlubším způsobem proniknout do mentality středověku. Knihu lze však vřele doporučit i širšímu okruhu čtenářů se zájmem o církevní dějiny, neboť podává široký obraz vývoje náboženských tradic a mentalit ve středověku a jeho kulturní antropologie. Proto zde najdou inspiraci také posluchači teologie, filosofie a religionistiky.