Jeremiáš 5,16. Překladatelská poznámka
Autor: Pavel Jartym - Číslo: 2009/2 (Dialog)
Bogner: Jeho ústa jsou jak otevřený hrob,
jsou to samí reci.
Český ekumenický překlad: Jeho toulec je otevřený hrob,
všichni jsou bohatýři.
Jeruzalémská Bible: Jeho toulec je zející hrob,
je to národ hrdinů.
Tento verš je součástí 5. kapitoly knihy proroka Jeremiáše, která usvědčuje Boží lid z neochoty navrátit se k Hospodinu. Prorok, který započal své působení ve 13. roce vlády krále Jošiáše, tj. 627/6 př. Kr., o nich říká: „Jsou to jen prostí lidé, pošetilí, protože neznají Hospodinovu cestu, právo svého Boha. Půjdu tedy k předním mužům a s nimi budu mluvit; neboť oni Hospodinovu cestu znají, právo svého Boha. Ale právě ti všichni rozlámali jařmo, roztrhali pouta!“ (Jer 5,4-5, Bognerův překlad). Ve verších 10-18 vyzývá Hospodin pohany, aby vykonali trest na věrolomném izraelském národě, který nevěřil, že na něj přijde pohroma. Falešní proroci ho totiž udržovali v klamné sebejistotě. Hospodinovo slovo je však jasné: „Z daleka na vás přivedu národ, Izraelův dome – praví Hospodin; národ silný, národ starobylý, národ, jehož jazyk neznáš, nerozumíš, co mluví. Jeho ústa jsou jak otevřený hrob, jsou to samí reci.“ (Jer 5,15-16, Bognerův překlad).
Už na první pohled je zřejmé, že se Bognerův překlad verše 16 svým úvodem odlišuje od uvedených českých překladů. Proč Václav Bogner zvolil pro hlavní text svého překladu neobvyklé čtení „Jeho ústa“, se však nedozvíme. V poznámce k tomuto verši pouze uvádí: Nenasytnost nepřítele je přirovnána ke hrobu. (Viz Starý zákon. Knihy prorocké II: Jeremiáš, Pláč, Baruch, Jeremiášův list, Česká katolická Charita, Praha 1979, str. 34.)
V hebrejském textu začíná tento verš slovem ’ašpátó („Jeho toulec“). Aquilův a Theodotionův překlad, Vulgáta a Targum se shodují se zněním masoretského textu. Naproti tomu v řeckém překladu zvaném Septuaginta první část verše chybí.
Některým vykladačům přirovnání „toulce“ k „otevřenému hrobu“ připadalo velmi neobvyklé. Pozdější úpravy úvodního vyjádření byly nepochybně inspirovány Pešittou, Biblí syrských křesťanů, která zde má slovo „hrdlo“. Srovnej Žl 5,10 (ČEP): „Vždyť na jejich ústa není spolehnutí, jejich nitro je zdroj zhouby, jejich hrdlo je hrob otevřený, na jazyku samé úlisnosti.“ V r. 1792 navrhl J. B. Michaelis čtení sefátó („Jeho ústa“). Ohlas tohoto návrhu nalezneme v překladu New English Bible (1970) i v jeho revidovaném vydání Revised English Bible (1989): their jaws are a grave, wide open. Ale i v angloamerickém prostředí je to ojedinělý překlad.
Z hlediska textověkritického není důvod opravovat hebrejský text. Zároveň je však třeba čtenáři naznačit, že již ve starověku se někteří překladatelé pozastavili nad nezvyklým přirovnáním, a proto je třeba v příslušné poznámce zmínit, že Pešitta má místo „toulce“ výraz „hrdlo“ a že v Septuagintě první část verše chybí.
