Alois Musil – neznámý

Autor: Karel Vrána - Číslo: 2009/2 (Osobnosti)

I.

Když jsme ve dvanácti letech začali objevovat svět a cestovat alespoň ve snu, setkali jsme se na svých cestách s „musilovkami“. „Musilovka“ – to byl běžný pojem pro každého kluka, který se začal zajímat o svět. Nevěděli jsme skoro nic o vědecké činnosti cestovatele a vypravěče Aloise Musila, námi tolik obdivovaného statečného Musy. Ale i dnes – čtrnáct let po smrti moravského vědce a cestovatele – víme toho velmi málo. Zatím si Alois Musil získal trvalé místo ve vědeckém světě a jeho práce jsou ceněny a vyhledávány jako práce Bedřicha Hrozného.

Alois Musil se narodil v moravské vesničce Rychtářově u Vyškova dne 30. července 1868. Zemřel v Otrybách 12. dubna 1946. Studoval v Kroměříži, v Brně, Vysokém Mýtě – a v letech 1887–1891 byl v olomouckém alumnátě na Teologické fakultě, kde 1891 přijal kněžské svěcení. Byl poslán do duchovní správy do Moravské Ostravy. Tam nebyl právě přetížen prací, a proto si připravil tezi pro doktorát v teologii, jehož dosáhl r. 1895 na Teologické fakultě v Olomouci. Alois Musil měl vždy zvláštní sklon a oblibu pro biblické a orientální studie. Tato záliba jej zavedla až na Biblickou školu sv. Štěpána v Jeruzalémě (1895–1897) a na Univerzitu sv. Josefa v Bejrútu (1897–1898). První pobyt na Východě dal Musilovi poznat a zdokonalit se v semitských jazycích, hlavně v arabštině. To asi také rozhodlo o jeho další životní dráze cestovatele a vědce Blízkého Orientu. Na začátku našeho století vědecké poznatky o Blízkém východě byly zcela nedostačující. Chyběly především spolehlivé mapy, zeměpisné údaje, archeologické záznamy a etnologické výzkumy. Alois Musil si získal v těchto vědách čestné místo, jak říká J. Trinquet v dobrém informativním článku o našem autorovi v Supplément au Dictionnaire de la Bible, sv. 5, sl. 1408–1411: „Il sut unir au courage et à la hardiesse de l´explorateur, dans des voyages mouvementés et périlleux, les qualités de contact avec les membres des tribus bédouines, la précision et la richesse des observations“ (tamtéž, sl. 1409). Alois Musil začal studovat problémy, které mu kladlo studium Starého zákona, takže se ani k vlastnímu biblickému zkoumání nedostal. Časem k zájmu o starověk připojil i zájem o současné otázky arabského světa.

II.

Roku 1898 se A. Musil vrátil na rodnou Moravu ne bez nadšení, lásky k Východu a ne bez velkých znalostí a zkušeností. Podařilo se mu totiž 1898 objevit v Qusair Hanura slavné sídlo kalífa Omayjada Wahida II († 744). Zatímco seznamoval vědecký svět – trochu skeptický k mladému českému knězi – s hodnotou svého objevu, připravoval si své tři studijní cesty na východ, které uskutečnil v letech 1900, 1901 a 1902. Byl jmenován profesorem Starého zákona na Teologické fakultě v Olomouci. V těchto letech uveřejnil své první vědecké práce, a to: „Kusejr Amra und andere Schlösser östlich von Moab“, Vídeň 1902, a „Sieben samaritanische Inschriften aus Damaskus“, Vídeň 1903. Olomouc však nemohla tehdy Musilovi poskytnout vědecké prostředky k zdokonalování a uskutečňování jeho výzkumů. V září 1904 proto Musil odešel do Vídně, kde ve spolupráci s jinými vědci zdokonalil a ve dvou dílech vydal znovu svou práci o Kusejr Amra (Vídeň 1907). Ve Vídni také připravil k vydání v syntéze výsledky svých šesti cest (v letech 1896–1902) na jih, jihovýchod a východ Palestiny. Následují „Karte von Arabia Petraea, nach eigenen Aufnahmen“, Vídeň 1907; „Die Umgebungskarte von Wadi Musa (Petra)“, Vídeň 1907 – a konečně skvělé monumentální dílo, jež získalo Musilovi definitivní jméno ve vědeckém prostředí. Jsou to tři díly „Arabia Petraea“: I. Moab, Vídeň 1907; II. Edom (2 sv.), Vídeň 1907–1908; III. Ethnologischer Reisebericht, Vídeň 1908.

Vedle své vědecké práce Musil nezapomínal na drobné popularizování. Od svého návratu z Východu 1898 nepřestal psát i česky pro české čtenáře o svých cestách, o Písmu svatém. V těchto letech vydal několik brožur a knížek, které jednají o tehdy diskutovaných otázkách: Bible a Babylon, Hamurabi, Stvoření a potopa, Po stopách událostí Starého zákona (dvě vydání, Olomouc 1906–1907).

Teologická fakulta vídeňské univerzity poznala brzy, že Musil je velkou nadějí vědeckého světa. Proto se pokusila připoutat k sobě jeho jméno a jeho činnost. To se jí podařilo, když roku 1908 prosadila zřízení nové katedry pro pomocné biblické vědy a pro arabštinu – a když roku 1909, 12. února, byl Alois Musil jmenován profesorem na vídeňské Teologické fakultě.

Alois Musil dobře pochopil, že problémy biblického světa, jako místní určení Sinaje, původ a sídliště starých židovských kmenů a příbuzných obyvatel, obdobnost některých náboženských, mravních a sociálních institucí arabského a židovského světa, se dají rozřešit – či dá se jejich řešení přiblížit – jen tehdy, když se otážeme etnografie a sociologie semitských národů. A zde šel Musil novými cestami – napřed. Nebál se odejít do pouště k primitivním arabským kmenům, s nimiž žil a jejichž zvyky a obyčeje zapisoval. Ovšem nevyhnul se ani otázkám mapování, jak současného, tak určování historického místopisu.

V letech 1908–1909 / 1910 / 1912 / 1914–1915 podnikl velké cesty a prošel severní Arábií, syrskou pouští, Palmyrenou a územím středního Eufratu. První světová válka násilně přerušila cestovatelské plány Musilovy. Naposled se vrátil do země svých cest a své práce roku 1917, ještě za války, jako člen politicko-vojenské mise. Po návratu vydal syntetickou zprávu – „Zur Zeitgeschichte Arabiens“, Lipsko 1918.

V novém československém státě se na Musila nezapomnělo. 21. ledna 1920 byl jmenován na pražské univerzitě profesorem pro pomocné východní vědy a pro moderní arabštinu; tam zůstal až do roku 1938. Zasadil se o založení Východního ústavu (1922) a o uveřejňování vědeckého časopisu – od r. 1924 – Archiv orientální. Ovšem to, co leželo na srdci našemu vědci, byla rychlá publikace výsledků studijních cest. České kulturní prostředí nemělo ani dost zájmu, ani nebylo ochotno poskytnout finanční pomoc. To byl důvod, proč se Musil obrátil na Spojené státy, kde dlel v letech 1923–1924, 1926–1927, 1927–1928. V New Yorku připravil za pomoci American Geographical Society vydání řady šesti knih svých vědeckých prací a tří map v edici „Oriental Exploration and Studies“:

Knihy:

1. The Northern Heĝâz, a Topographical Itinerary, New York 1926

2. Arabia Deserta, a Topographical Itinerary, New York 1927

3. The Middle Euphrates, a Topographical Itinerary, New York 1927

4. Palmyrena, a Topographical Itinerary, New York 1928

5. Northern Neĝd, a Topographical Itinerary, New York 1928

6.The Manners and Customs of the Rwola Beduins, New York 1928

Mapy:

1. Map of the Northern Heĝâz, according to the Original Investigations of Alois Musil, New York 1926

2. Map of Northern Arabia, according to the Original Investigations of Alois Musil, New York 1926

3. Map of Southern Mesopotamia, according to the Original Investigations of Alois Musil, New York 1927

Je škoda, že Musil nemohl ze svého vědeckého díla učinit syntézu a ukázat, kde přispělo k pochopení Bible. Svůj čas vyplnil přednáškami, úvahami a knihami psanými v české řeči. Od roku 1920 až do roku 1946 uveřejnil přes dva tisíce článků v časopisech a novinách. Pro knižnici, kterou uveřejňoval v Praze, „Dnešní Orient“, napsal 11 svazků (1934–1941). Mládeži věnoval řadu 15 knih (1932–1943).

III.

Musilovy populární práce vynikají svěžím slohem, zajímavostí vyprávění, přesností pozorování. Musil často musel vynalézat nová slova, aby vyjádřil arabské zvyklosti, nám neznámé. Dovedl přitom zachovat zabarvení beduinského života, a přitom nijak nečinit násilí české řeči. Jeho knížky se opravdu čtou jedním dechem. Před našima očima se zjeví obraz velbloudic beduínů na nájezdu nebo provázející badatele na jeho výzkumných cestách, chudí i knížata nám dovolí proniknout až do tajností svého srdce a svého rodinného života. Vědec Musil nás zavede i do časů minulých, jejichž život však byl málo odlišný od dnešního života v arabské poušti. A přitom víme, že nic není vymyšleno. Ač jistě spisovatel leckdy děj nebo vyprávění zhustil, vše se zakládá na pozorováních, která Musil udělal za dlouhého pobytu v arabské poušti a za úzkého přátelství s domorodým obyvatelstvem (náčelníci kmene Ruali ho navštívili i v Československu). Musilovy populární knížky by postavily autora na přední místo v cestopisné literatuře, i kdyby to bylo jeho jediné dílo. Uvážíme-li však, že Musil byl v první řadě vědec, jeho zásluha ještě roste. Kolik z jemu rovných si dovedlo při hluboké vědecké práci uchovat takovou svěžest slohu a takový zájem o prosté věci. Kolik z vědců jemu rovných mělo ještě chuť dát něco ze svých poznatků širokým vrstvám. Musil tak ukazuje ve svých knihách lásku k prostému lidu, lásku zvlášť k mládeži, které zprostředkoval své poznatky pod rouškou románu. I když Musil působil ještě za světové války a ve službách Rakousko-uherské monarchie, svým dílem ukázal lásku k českému národu. Nemohl jistě vydávat česky své vědecké publikace. Tím by české věci neprospěl. Doma bylo, hlavně po první světové válce, málo zájmu o takové věci. A pro mezinárodní veřejnost jsou české publikace uzavřenou klenotnicí. Ale populární publikace si našly cestu k srdci českého národa, hlavně mládeže, a není nemožno, že právě ony jsou semenem, které vyrostlo nebo poroste, aby se Musilovi dostalo následovníků.

Studie (Řím), č. 6 (1961)