V hodině nevíry

Autor: Hans Waldenfels - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2009/1 (Téma)

Metz nás vidí uprostřed „jakési nábožensky vypadající krize Boha“. Biskup Kamphaus hovoří o „cizosti Boha“ „uprostřed obecné nezávazné radosti z náboženství“.

1. „Přívětivost k náboženství“

Už jsme si zvykli na to, že čas náboženství končí a bude nahrazen čistě „světským světem“ (J. B. Metz). Místo toho však zažíváme „návrat náboženství“.¹ Ten nastává v mnoha ohledech. Analýza různých světových kultur ukazuje, že náboženství bylo, resp. zůstává, ve všech částech světa podstatným prvkem kultury. K tomu přistupuje fakt, že při segmentaci společenského života se náboženství vždy přikládá podstatná úloha, která při ztrátě náboženství může být ostatními společenskými segmenty jen stěží zachycena a vyrovnána. Nelze ovšem přehlédnout, že otázka po funkci náboženství velmi přispěla k tomu, že otázka pravdivosti a podstaty náboženství ustoupila zájmu o jeho užitečnost.²

2. „Nezávazně“

To vede k pozorování, že přívětivost k náboženství kráčí spolu se zřetelnou nezávazností. Novou přívětivost vůči náboženství nelze zaměňovat s rozhodnou vírou v Boha nebo s takovou vazbou na náboženství, která by vyžadovala závaznost. Naopak, přívětivost k náboženství nevyjadřuje nic jiného než selektivní chování, které nevychází z té reality, jež se vymyká lidské moci a vyžaduje závaznost, nýbrž vidí svá nejdůležitější kritéria v subjektivním pocitu blaha (angl. „wellness“) a v užitku. Naproti tomu takové náboženství jako islám je podstatně charakterizováno tím, že se člověk musí podřídit Boží vůli a v této vůli nalézá svou nezvratnou normu. Na tomto místě musíme přezkoumat naši křesťanskou řeč o Bohu. Otázka zní: Stačí to, když se člověk přiznává k Boží přítomnosti, aniž by přitom vnímal Boží vůli a nárok, otevřel se mu, uznal a přijal ho? A jestliže mne závazně a normativně neurčuje Boží vůle, pak zní otázka: Co je skutečně určující v mém životě? Jak ve svém životě stanovím odpovědnosti? V tomto smyslu není vágní zájem o náboženství, účast na církevních koncertech nebo návštěva umělecky významných chrámů a náboženských míst o dovolené žádným důkazem toho, že náboženství hraje v mém osobním životě nějakou roli. Rozhodující je spíše, zda sám sobě skládám účty o tom, z čeho a pro co žiji.

3. Cizost Boha

Je s podivem, že seznamy vyhledávaných knih v roce 2007 obsahovaly mj. knihy, v jejichž titulu se vyskytuje slovo Bůh, přičemž jeden autor – psychiatr a teolog Manfred Lütz – se jednoznačně přiznává ke křesťanskému Bohu, zatímco druhý – evoluční biolog Richard Dawkins – zastává stejně rozhodnou ateistickou pozici.³ Neméně překvapivé je, jak dlouho se držela na špičce bestsellerů kniha baviče Hape Kerkelinga Ich bin dann mal weg: Meine Reise auf dem Jakobsweg (Byl jsem zas jednou pryč: Moje cesta Jakubovou poutí).⁴ Autor popisuje zábavně, nikoli však bez respektu, svou namáhavou cestu do Santiaga de Compostela, k nejvýznamnějšímu a nejnavštěvovanějšímu apoštolskému hrobu v Evropě. Tato cesta, dnes dobře známá a mnohokrát vylíčená, získala novou popularitu a stala se poutí. Pouť však představuje pro mnoho lidí nejrůznějšího původu vlastní životní cestu, kterou je třeba prozkoumat, uvážit a projít v novém uvědomění. Dalo by se říci, že člověk se tímto způsobem znovu snaží získat jasno o svém životě. Mnohý z těch, kdo se vydávají na cestu, dojde k závěru: „Cesta je cílem.“ Tedy: Projít cestu je smysluplné samo o sobě. Přesto: Je nekonečný běh nebo běh bez konce skutečně naplněním života? Netouží snad člověk po tom, aby jednou někam došel a nalezl svůj domov?

Z autorovy knihy Löscht den Geist nicht aus! Gegen die Geistvergessenheit in Kirche und Gesellschaft (Schöningh, Paderborn 2008).

V češtině přístupná díla Prof. Waldenfelse:

Kontextová fundamentální teologie (Vyšehrad, Praha 2000)

Fenomén křesťanství. Křesťanská univerzalita v pluralitě náboženství (Vyšehrad, Praha 1999)

Světová náboženství (Zvon, Praha 1992)