Ctirad Václav Pospíšil: MARÍA – EL ROSTRO MATERNO DEL INEFABLE

Autor: Eduard Krumpolc - Číslo: 2009/1 (Recenze)

Ctirad Václav Pospíšil, MARÍA – EL ROSTRO MATERNO DEL INEFABLE. Ediciones RIALP, Madrid 2008, ISBN 978-84-321-3687-0.

Profesor Ctirad Václav Pospíšil, Th.D., OFM (nar. 1958 v Praze), je autorem již řady publikací z oblasti dogmatické teologie a teologické metodologie. Jeho nejnovější kniha, María – el rostro materno del Inefable, je však výjimečná tím, že je to jeho první monografie publikovaná v zahraničí. Jde o poněkud rozšířenou a mírně přepracovanou verzi česky vydané publikace Maria – mateřská tvář Boha, která vyšla v Karmelitánském nakladatelství v roce 2004 u příležitosti 150. výročí vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie. Je to dílo sice nevelké rozsahem, ale zato významné svým obsahem. Autor, který je především odborníkem na christologii a trinitární teologii, se zde pokouší poukázat na úzkou souvislost těchto teologických disciplín s mariologií, která může být správně rozvíjena jen na jejich základě. Autor se věnuje studiu této tematiky již pět let, počínaje publikací Trojice a Marie z Nazareta, která vyšla ve sborníku J. HOJDA (ed.), Marie z Nazareta – plnost člověka a jádro církve (Trinitas, Svitavy 2003). Důležitým inspiračním zdrojem byl pro něho také překlad dokumentu Mezinárodní teologické komise Matka Páně – památka, přítomnost, naděje, který vyšel rovněž v Karmelitánském nakladatelství v roce 2003.

V úvodu knihy autor vysvětluje důvody, které ho vedly k jejímu sepsání, a popisuje genezi své knihy, včetně jejího názvu. Inefable, Nevýslovný, není pouze titul monoteistického Boha, je to mnohem více, je to nejsvětější Trojice, tajemství všech tajemství. Autor tedy předkládá mariologii z hlediska trinitární teologie. Španělský výraz Inefable je tvarem jak pro maskulinum, tak i femininum, a tedy skrývá v sobě jak mužský, tak i ženský aspekt tajemství Trojice, čímž poukazuje na tu, která ve svém lůně chovala a porodila vtělené Slovo.

Vlastní text knihy je rozčleněn na 22 krátkých kapitol, z nichž každá rozebírá některý rys Mariina tajemství, a tím i mariologie, a to v pohledu trinitární teologie, christologie i teologické antropologie. Autor podotýká, že jeho úvahy předkládané v knize nejsou něčím definitivním nebo tematicky vyčerpávajícím, nýbrž jsou to spíše návrhy, které mají vyvolat plodnou diskusi, jež by vedla k teologickému prohloubení nabídnuté látky. Přitom je z každé kapitoly patrné, že autorovi jde o vyváženou mariologii, která by přispěla k překonání předsudků u jedněch a ke kultivaci projevů mariánské úcty u druhých. Taková mariologie by se pak mohla stát účinnou protilátkou proti jistým formám polarizace uvnitř katolické církve, mohla by otevřít nové horizonty a umožnit upřímný ekumenický dialog.

Obsah i metodické podání knihy jen potvrzují hlubokou erudici a zkušenost autora, který pečlivě promýšlí studovanou tematiku, nalézá nové paralely a souvislosti, upozorňuje na nesprávná pojetí a slepé uličky, do nichž se někteří jiní autoři dostávají. Poznámkový aparát, mnohé citace a ocenění práce jiných odborníků dokládají zakotvení autorových tvrzení v současné teologii a v kontextu současného vědeckého poznání a církevní praxe.

V závěru knihy se autor zamýšlí nad významem mariologie jako teologické disciplíny. Dochází k závěru, že mariologie obsahuje originální a nenahraditelné poselství trinitárního zjevení, které se realizuje dvojím vydáním jediného obrazu Božího v lidských osobách, obdařených mužskou a ženskou pohlavní identitou, totiž v Ježíši, který nám zjevuje Boha Otce, ale zároveň i v Marii, která nám zjevuje mateřskou tvář první božské osoby. Tím jsou potvrzeny základní intuice Božího lidu, který od apoštolských dob projevuje Panně Marii zvláštní úctu. V mariologii se odrážejí všechna tajemství naší víry, takže tato disciplína má velký význam pro christologii, soteriologii, antropologii, teologii náboženství, ekleziologii, ekumenickou teologii, eschatologii, spiritualitu aj. Autor zde hovoří o jakési tematické perichorezi (vzájemném pronikání) jednotlivých teologických traktátů. Přitom mariologie je disciplína velmi náročná, neboť musí stále hledat rovnováhu mezi trinitárním a zjevitelským tajemstvím Marie, zapojením Marie do nadpřirozené antropologie a jejím absolutním podřízením tajemství vtěleného Slova. Tak se mariologie nakonec stává doxologií, ustavičným Magnificat Bohu Otci, Synu i Duchu Svatému, ale i soucitnou láskou k člověku a službou jeho duchovním potřebám.

Monografii profesora Pospíšila María – el rostro materno del Inefable lze vřele doporučit nejen studentům a doktorandům v oboru systematické teologie, ale i všem zájemcům o mariologii, kteří jsou schopni číst teologickou literaturu ve španělském jazyce. Lze jen doufat, že španělsky mluvící teologická obec přijme tuto knihu s porozuměním a že se tak seznámí s plodem práce českého teologa, jehož teologické úvahy jsou natolik významné a originální, že si zaslouží i mezinárodní publicitu a uznání svého vědeckého přínosu.