Kompendium sociální nauky církve v diskusi se sociální etikou Církve československé husitské

Autor: Jiří Vogel - Číslo: 2008/4 (Ekumena)

Vydání Kompendia sociální nauky církve¹ se jistě stane významným počinem nejen na poli katolické církve, nýbrž i na poli ekumenickém. Vydáním Kompendia se lidem dávají do rukou velice podrobně systematicky zpracované odpovědi na základní etické otázky naší doby, které se opírají o Písmo, církevní tradici a nejvýznamnější sociálněetické dokumenty dnes již více než jednoho století. Kompendium má pomáhat zejména věřícím v jejich každodenním poslání, ale protože jde o dokument, jímž katolická církev ukazuje svou tvář světu, stává se výzvou a diskusním polem i pro ostatní křesťanská či jiná náboženská společenství nebo i ateisty. Kompendium je tak vlastně jednou z forem evangelijní zvěsti, která se vždy obrací ke světu, s posláním konat svou službu v konkrétní podobě. Sociální nauka církve jako součást zvěstování evangelia se hodlá konkrétně a celostně vyjádřit k variabilitě sociálních jevů a pomáhat v léčení všech bolestivých míst naší civilizace. Sociální nauka tak není jen seznam toho, co se má či nemá dělat, nýbrž vystupuje s velice konkrétním řešením současných problémů, s návrhy a závazky.

Sociálněetické dokumenty v CČSH

Byl jsem požádán, abych se vyjádřil ke Kompendiu jako teolog Církve československé husitské. Proto bych měl nejprve něco říci o dokumentech a diskusi sociálněetické problematiky na půdě této církve. CČS(H)² si od počátku uvědomovala nutnost veřejně se vyjadřovat k sociálněetickým otázkám společnosti a podobně, jako je tomu u nyní diskutovaného Kompendia, rozuměla těmto výpovědím jako jedné z forem evangelijní zvěsti. Ačkoli v prvních desetiletích její existence žádné významné sociálněetické dokumenty její provenience nevycházejí, je zjevné, že jde o církev výrazně orientovanou na společnost. Již na prvním sněmu CČS(H) vyjadřuje svou identitu v preambuli k církevní ústavě slovy: „Církev československou tvoří křesťané, kteří usilují naplniti současné snažení mravní i poznání vědecké duchem Kristovým, (…)“³ Přímo v církvi nebo v užší spolupráci s ní se v tomto duchu organizuje řada spolků, orientovaných na mladší i starší generace, zasahujících do oblasti sociálně charitativní, vzdělávací, politické i sportovní. Právě tato její činnost je jedním z aspektů, které stojí za obrovským nárůstem počtu jejích členů, jenž dosáhl na začátku padesátých let dvacátého století jednoho milionu a vedl církev k řadě optimistických vizí, které se nenaplnily.⁴

Po druhé světové válce se ovšem podobně jako ostatní církve ocitá v područí státních úřadů, které kontrolují, usměrňují a potlačují její vliv na společnost. Spolková činnost je násilně sekularizována a život církve je redukován na bohoslužby, katechismus a biblické hodiny. Pro církev, která byla orientována „ad extra“, na společnost, to byl smrtelný zásah. Církev byla nucena hledat znovu svou identitu. Právě tlak komunistických úřadů paradoxně urychlil odvrat církve od jejích liberálních tendencí a vedl ji k hlubší teologické reflexi a spiritualitě. Církev se naučila žít v ghettu, což jí pomohlo, navzdory obrovským ztrátám v členské základně, přežít čtyřicet let komunistického režimu. Syndrom ghetta však z ní v mnoha ohledech doposud nevymizel, jako kdyby se značná část duchovních i laiků skutečně identifikovala se soudružským důrazem na to, že církev je bohoslužba, katechismus a Bible. Život církve ve svobodné společnosti se tak ukazuje v některých ohledech jako těžší, než tomu bylo v předešlém režimu.⁵ Možná i proto dosud v CČSH neexistuje solidní aktuální dokument, který by se vyjadřoval komplexně k sociálněetickým otázkám.

Jediným významným dokumentem, který je v současné době církvi vlastní, jsou Základy sociálně-etické orientace církve československé husitské, jež byly přijaty na VI. sněmu církve v roce 1981 a vznikly jako odpověď na tzv. Otázky sociálněetické orientace na úvodním zasedání téhož sněmu v roce 1971.⁶ Dokument vznikl v období normalizace pod dozorem státních úřadů, a proto je i odraz ducha doby na mnoha jeho místech zřetelný. Dokument se vyjadřuje k politickým, ekonomickým a ekologickým otázkám, na jejichž odpovědi si zřídil monopol stát. Na jedné straně jde tedy o potvrzení postojů politického režimu, přesto jde i o křesťanskou výpověď, která z pozice své duchovní tradice zaujímá mnohá vlastní stanoviska, z nichž některá jsou až překvapivě blízká výpovědím Kompendia. Proto jsem uznal za vhodné vést s některými z těchto výpovědí diskusi.

Uvedení do sociálněetické diskuse mezi Kompendiem a Základy

Dokument Základů poukazuje v úvodních pasážích podobně jako Kompendium na orientaci církve ad extra – navenek ke společnosti a na bezprostřední souvislost sociální etiky a zvěstování evangelia. Podobně jako v Kompendiu je zde nejprve krátké pojednání o Starém zákoně, ve kterém se zaměřuje pozornost na rozdíl mezi lidskou mocí a Hospodinovou vládou, která se prosazuje v lásce a projevuje se milosrdenstvím a spravedlností. Oproti Kompendiu zde ovšem není nijak výrazně doceněn význam „autentické náboženské zkušenosti ve všech kulturních tradicích“, jež přivádí člověka k „intuici Tajemství“. Ta se jednak jeví jako nezasloužený dar či jako nezasloužená milost, jednak působí na svědomí člověka, aby tento dar spravoval odpovědně a ve smyslu soužití s ostatními.⁷ S tímto chápáním náboženské zkušenosti se lze setkat na půdě CČS(H) ve 20. až 40. letech minulého století, ovšem již koncem let čtyřicátých se značně upozaďuje, neboť někdy přílišné zdůrazňování náboženské zkušenosti stíralo exkluzivitu Božího zjevení v Kristu, kterého vnímalo jen jako člověka nadaného výjimečnými spirituálními schopnostmi.⁸ Náboženská zkušenost je Kompendiem znázorněna jako primární podnět pro vznik vyšší úrovně etického jednání, na jejímž pozadí nápadně vystupuje postupné zjevování Boha lidu Izraele, které vrcholí v závazku smlouvy a v Desateru, jež učí pravému lidství tím, že vyzdvihuje základní povinnosti a nepřímo i základní práva, která tkví v lidské přirozenosti.⁹ Už na této půdě vznikají převratné sociálněetické zásady, které se odrážejí zejména v „právech chudého“, ve „vztahu k cizinci“, v zákonech sobotního a jubilejního roku, připomínajících osvobozující událost vyvedení z Egypta, jež se projevovaly v „odpouštění dluhů“ a ve „všeobecném osvobození osob i statků“.¹⁰

V Základech není význam Starého zákona oceněn do této míry a rovnou se přechází k významu Ježíšovy zvěsti a jeho osoby, která se stává nejvyšším archetypem oddanosti k Bohu a lásky k bližnímu a nositelem naděje budoucí obce spravedlnosti, lásky a pokoje.¹¹ Ježíšův význam je zde spojen s významem církve, která jako „nový tvar jeho existence v dějinách“ pokračuje v jeho zvěsti a činech.¹² V Kompendiu se lze setkat s velice podobnými důrazy, jež jsou ovšem opět zasazeny v širším dogmatickém rámci. Zdůraznění významu Boží lásky je zde konkretizováno v Ježíšových výpovědích o Otci a v poukazu na možnost znovuprožívání tohoto intimního vztahu skrze novozákonní svědectví, a vše dále ústí v trojičním mystériu, které je klíčem k porozumění Boží lásce vůči člověku, projevující se ve tvoření, sdělování a sdílení Otce, Syna a Ducha Svatého.¹³ Boží láska v Trojici je zároveň klíčem k pochopení původu a smyslu lidské osoby, o které Kompendium opět hovoří v širších antropologických a ekleziologických souvislostech.¹⁴ Církvi a jejímu sociálněetickému smýšlení ovšem Kompendium věnuje ještě poměrně široký prostor v samostatné kapitole, nazvané „Poslání církve a sociální nauka“.¹⁵

Další styčný bod mezi Kompendiem a teologií CČSH, a to bod patrně nejpevnější, lze nalézt v otázce antropologie. Úmyslně hovořím v tomto případě o teologii CČSH, nikoli o Základech sociálně-etické orientace, neboť ty sice věnují antropologii dvě kapitoly a staví na nich podobně jako Kompendium konkrétní otázky sociální nauky – ovšem zdaleka nejsou psány ve stejném duchu.¹⁶ Podobně jako Kompendium hovoří i Základy nejprve o Božím obrazu v člověku, který zakládá jedinečnost a důstojnost každého člověka.¹⁷ V Kompendiu se ovšem Boží obraz v člověku nevztahuje pouze k jedinci, nýbrž i k rodině. Člověk není stvořen jako samotářská bytost, ale jako muž a žena. Jejich „dynamismus vzájemnosti“ je odrazem trojičního dynamického nitra.¹⁸ Kompendium však hovoří navíc i o důsledcích přítomnosti Božího obrazu v člověku, které se projevují v tom, že se člověk sám stává otázkou po Bohu a hledáním Boha; jde o nezrušitelný vztah, který náleží bytostně k člověku a který se odráží ve vztahovém a společenském rozměru lidské přirozenosti. Jde o výpověď o duchovním nitru člověka.¹⁹

Kompendium i Základy shodně pokračují poukazem na událost hříchu, ve kterém člověk opouští „odpovědnou vztažnost“ k Bohu a tak se odcizuje „Bohu i spolučlověku, lidskému určení v společenském a přírodním kosmu“.²⁰ V odcizení pravému lidství ustupuje zájem o člověka zájmu o věci, člověk přestává být vnímán jako bližní, stává se pouhou věcí, prostředkem k dosažení sobeckých cílů.²¹ Ani porušený svět však nepřestává být předmětem Boží lásky, Bůh v něm dál tvoří, zachraňuje jej a pomáhá člověku nalézt znovu sebe sama. Slovo o hříchu nesmí být nikdy odděleno od slova o spáse, jinak by život člověka ústil do falešné úzkosti a pesimistického pohledu na svět.²² Kompendium rozšiřuje univerzalitu křesťanské naděje na celé stvoření – nejde jen o spásu lidí, o obnovení společenství mezi Bohem a člověkem, ale o novou zemi a nové nebe.²³

Kompendium věnuje také větší prostor otázce svobody. Svobodě rozumí jako nejvyššímu projevu Božího obrazu v člověku. Lidská svoboda je vůči svobodě Boží podmíněna bytím, v němž se pohybuje. Vedle toho je lidská svoboda také tajemně nakloněna k tomu, aby zrazovala otevřenost vůči pravdě. Namísto dobra a pravdy často upřednostňuje sobeckost a zlo, a to navzdory tomu, že člověk má schopnost rozpoznat pravdu ohledně dobra a zla úsudkem svědomí a vzít na sebe odpovědnost za vykonané dobro a zlo. Opět je zde vyzdvižena jedinečnost Ježíše Krista, který ve velikonočním tajemství zjevuje, že pravá svoboda se uskutečňuje jen sebedarováním.²⁴

Společná východiska v dialogickém personalismu

Je ovšem velká škoda, že se Základy více nezabývají fenoménem osoby a důsledky, které z toho vyplývají pro sociální nauku církve tak, jak to činí Kompendium, obzvláště když na teologii CČSH bývá od konce 40. let dvacátého století nahlíženo jako na teologii biblického personalismu.²⁵ Teologové CČSH – zejména Zdeněk Trtík (1914–1983), Jindřich Mánek (1912–1977) a Otto Rutrle (1908–1976) – se v této době v mnoha ohledech inspirovali osobnostmi světového personalismu, jako byl Martin Buber (1878–1965), Ferdinand Ebner (1882–1931), Emil Brunner (1889–1966), Karl Heim (1874–1958) a později též Paul Tillich (1886–1965). Biblický personalismus v teologii CČSH odmítl vnímat pravdu Božího zjevení neosobně, jako věcnou, nadčasovou a intelektuální pravdu. Zvěst Písma nemá charakter neosobního „pojednání o“, nýbrž svým narativním stylem umožňuje znovuprožívání biblických událostí, které se v prostředí církve stávají opravdovou účastí a podílem na životě Božího lidu. Bůh nedává pouze o sobě vědět, ale dává sebe sama k obecenství. Pravda o Bohu a o člověku není nějaká neosobní pravda, nýbrž osobní nárok a výzva, a stejně tak víra není přitakáním neosobní pravdě, nýbrž poslušností Bohu v důvěře a lásce. Zjevení je událostí v čase a v konkrétní životní situaci, v níž se člověk rozhoduje a hledá Boží pomoc.²⁶

Biblické zjevení odkrývá původ hříchu a porušení člověka v odcizení Bohu a bližnímu a z toho plynoucí osamocenosti. Pravé lidství na pozadí Božího zjevení nemůže být nikdy lidstvím pouhého individua, nýbrž lidstvím otevřeným vůči druhému Ty. Teprve ve vztahu k Ty se stávám opravdovým člověkem; mohu říci Já, jen nakolik se chápu ve vztahu k nějakému Ty. Ty je druhým pólem našeho dialogického bytí, vysvobozením z osamocenosti a zároveň i transparencí k Božímu Ty.²⁷ Teprve ve vztahu k Božímu Ty se ozřejmuje naplněnost i nenaplněnost mezilidských vztahů. Teprve v Ježíši Kristu je zjevena pravá podstata těchto vztahů; když se lidé scházejí v jeho jménu, tj. v otevřenosti, v lásce a v následování Jeho příkladu, dochází k plnému obnovení pravého lidství. „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam já jsem uprostřed nich.“ (Mt 18,20)²⁸

Kompendium hovoří o člověku ve velice podobném duchu.²⁹ Základní rozdíl spočívá v tom, že raný personalismus teologie CČS(H) dával malý důraz na dopad události Božího zjevení na skutečnou proměnu společnosti a ne zcela oprávněně se obával nebezpečí zpředmětnění a rozředění osobních vztahů v síti řádů, zákonů, předpisů a nařízení. Přístup generace zakladatelů církve k instituci církve i k některým naukovým normám byl často doprovázen určitým despektem, který se projevoval i v základních principech, kterými mladé společenství vyjadřovalo svou identitu – jako „svoboda svědomí“ nebo „duch Kristův“. V období nástupu biblického personalismu byl tento despekt stále živý a jeho kritická argumentace se zaměřila znovu na církevní instituci, řády a předpisy, tentokrát v obavě před zvěcněním osobních vztahů ve společenství. Ve své knize Církev v sekularizované společnosti jsem se pokusil odkrýt podstatu tohoto problému a pohlédnout na instituci církve novým, pozitivním způsobem. Myslím, že na instituci církve je třeba hledět podobným způsobem jako na Písmo, tj. jako na zvěcnění Božího působení mezi lidmi v dějinách, které se sice může stát „pouhou literou“ (2Kor 3,6), ale vždy může být znovu oživováno Božím Duchem. Ačkoli mnohé předpisy mohou být časné, nevyhovující nebo vyloženě špatné, hlavní pramen krizí církve většinou nespočívá v jejím vnitřním uspořádání, nýbrž v osobních konfliktech a v nevhodném užívání nebo přímo zneužívání pravomocí jejích představitelů na nejrůznějších úrovních. Nejde o konflikt způsobený existencí instituce, nýbrž zneužíváním pravomocí. Církev si musí neustále připomínat svůj služebný charakter. Jedině tímto způsobem získá důvěru svých věřících i svého okolí. Jedině skrze neustálé připomínání svého služebného charakteru se může mezi jednotlivými členy církve realizovat vědomí skutečné identity.³⁰

Personalismus Kompendia není zaměřen jen na kvalitu meziosobního dění, na mezilidství jako prostor Božího zjevování, na význam církve – ale zejména na celek společnosti, vůči níž chce říci své rozhodující slovo. Spravedlivá společnost je uskutečnitelná jen skrze úctu k transcendentní důstojnosti lidské osoby, její uspořádání musí být řádu osob podřízeno a osoba musí být jejím posledním cílem.³¹ Člověk je stvořen jako společenská bytost a nemůže růst ani naplňovat své poslání jinak než ve vztahu k ostatním. Každé společenství je odrazem ekleziálního modelu a fungující společností se stává pouze, pokud je uskutečňováno v mezích solidarity, komunikace a spolupráce. Asociální chování, individualistická uzavřenost a sklony k útisku ji ničí.³² Společnost by nikdy neměla zdůrazňovat pouze jednu z charakteristik osoby na úkor ostatních. Osobu nelze chápat jen jako absolutní individualitu, ale ani jako pouhou buňku nějakého organismu.³³ Každý člověk musí považovat druhého člověka za druhé já a musí mít ohled na jeho život a na prostředky nutné k důstojnému životu. Lidská osoba je nezpředmětnitelná, a proto nesmí být používána v projektech ekonomického, sociálního a politického charakteru jako prostředek ve jménu jakékoli autority či ideje.³⁴ Právě zde se opět Základy stýkají s Kompendiem, i ony varují, aby v odcizené společnosti neustoupil zájem o člověka zájmu o věci, aby člověk nepřestal být bližním a nestal se věcí.³⁵

Rodina v diskusi se současnou společností

Bezpochyby nejdiskutovanějším tématem Kompendia bude pátá kapitola, nazvaná „Rodina jako živoucí buňka společnosti“, a to nejen na poli ekumenickém, ale i na poli celospolečenském. Katolická církev v některých ohledech zastává etické postoje, s kterými se značná část společnosti jistě odmítne ztotožnit. I CČSH vnímá naléhavost jasnějších výpovědí k tématu rodiny. Ve snaze o aktualizaci Základů sociálně-etické orientace vytvořil sociálněetický výbor současného sněmu pracovní předlohu nesoucí název Slovo CČSH k sociální etice, ve které se zatím omezil pouze na témata, jež Kompendium shrnuje převážně v páté kapitole, jako např.: rodina a manželství, manželské a rodinné krize, manželská nevěra, homosexualita, interrupce, antikoncepce, genové inženýrství apod. Jde pouze o diskusní materiály, ke kterým se vztahuje celá řada nejrůznějších komentářů, z nichž se teprve pozvolna formuje jednotný názor. K nějakému normativnímu dokumentu však povede ještě mnohem delší cesta.³⁶

Primárním materiálem pro srovnání s Kompendiem proto i zde zůstanou poněkud zastaralé Základy. Oba dokumenty hovoří o rodině podobným způsobem. V Kompendiu se užívají výrazy „první místo humanizace osoby a společnosti“ a „kolébka života a lásky“, v Základech se hovoří o „nejpřirozenější základně pospolitosti“ a „škole lidskosti“.³⁷ Základy i Kompendium zdůrazňují význam rodinného klimatu, které má rozhodující vliv na budoucí profil člověka. Proces humanizace, čerpání ze zdrojů života v lásce, důvěře, porozumění, službě, vzájemné úctě, jimiž se buduje lidská osobnost v osobních vztazích, má vliv na zdravý duchovní růst nejen dětí, ale i rodičů. Osoba je v rodině stále v centru pozornosti jako cíl, nikdy jako prostředek. Na podobě vztahů v rodině závisí vztah generací. Jejich životní styl a správná hierarchie hodnot jsou pro jejich život rozhodující.³⁸

Oba dokumenty shodně poukazují na to, že rodina má svůj původ v niterném společenství manželského života jednoho muže a jedné ženy. Kompendium hovoří o tom, že jedině díky dualitě mužství a ženství se realizuje plné lidství. Této jednotě dvou, vztahové dvojjedinosti, je svěřeno plození, rodinný život a utváření dějin. Právě v rodině se uskutečňuje unitární koncepce lidské osoby, která se nezakládá na logice prosazování sebe, na sobectví, ale na logice lásky a solidarity. Základy podobně hovoří o tom, že „vztah muže a ženy je nejkonkrétnějším a nejúplnějším vztahem lidských bytostí, povolaných ke spolubytí. Vztah muže a ženy zakládá lidské společenství.“³⁹ V obou dokumentech je také zdůrazněna rovnocennost důstojnosti muže a ženy a možnost rozlišit je skrze „úkoly a role“ nebo „specifické poslání“.⁴⁰ Základy navíc odmítají legalistickou interpretaci Ef 5,23, že muž je hlavou ženy, a snaží se text interpretovat ve smyslu panování Krista v církvi, uskutečňovaném láskou a službou. Podle Základů byla křesťanská idea manželství deformována orientálními, řeckými a římskými společenskými řády, které do manželství vnesly sociální, právní a světonázorové dobové představy, jež měly podíl na vzniku tzv. „mužské civilizace“.⁴¹

Oba dokumenty také shodně zdůrazňují, že pouze v manželství, kde na sebe muž a žena berou odpovědnost za všechny úkoly soužití, lze žít i erotickým a sexuálním životem. Kompendium dává v této rovině větší důraz na plození dětí, Základy zase více zdůrazňují význam erotického a sexuálního pouta „k upevnění vztahu a k vzájemnému potěšení“. Podle Základů vede vytváření sexuálních pout mimo rodinný život k odlidštění vztahu muže a ženy a k démonizaci lidské osobnosti, muž a žena se v takových vztazích stávají pouhými předměty manipulace, požitku nebo obchodu. Kompendium je v tomto ohledu opět svým rozsahem mnohem konkrétnější a rozkrývá celou škálu nevhodných modelů lidského soužití a sexuálních pout.⁴² V první řadě připomíná, že „každý člověk, ať muž či žena, musí uznat a přijmout svou vlastní pohlavnost“. Již tento úvod bezpochyby vzbudí diskusi ve společnosti, pro kterou se homosexualita nebo změna pohlaví stala takřka běžnou záležitostí. Kompendium sice žádá plný respekt vůči důstojnosti homosexuálních osob, ovšem přirozeně se ostře vymezuje vůči právnímu uznání homosexuálního soužití, což zdůvodňuje zejména ohrožením archetypu manželství.⁴³ V CČSH v tomto ohledu zjevně nepanuje jednota, v jednom z návrhů sociálněetického výboru se dokonce vedle uznání respektu k důstojnosti homosexuálních osob objevila také možnost uznání celoživotního homosexuálního partnerství vedle rozhodnutí pro celibát nebo manželství.⁴⁴

Kompendium i Základy shodně odmítají promiskuitu nebo soužití více osob. Základy v tomto ohledu připomínají sexuální obtíže mladých lidí a vyzývají církev k odpovědné přípravě mladých lidí k manželskému soužití. Kompendium zaměřuje svoji pozornost zejména proti „fakticky existujícím soužitím“, která existují mimo instituci manželství, jež se projevují nestabilitou a vydělováním se ze společenského rámce. Stejně tak je kritizováno zanesení možnosti rozvodu do občanských právních systémů, které se projevilo jako „opravdová sociální rána“. Kompendium se tak muselo vyjádřit i k problému těch manželství, jež vznikla po rozvodu. I tyto osoby vyzývá k naslouchání Božímu slovu, k slavení mše svaté, k modlitbě, ke konání dobrých skutků, ale upozorňuje je, že život v rozporu s nerozlučitelností manželského svazku jim zamezuje usmíření ve svátosti pokání, a tím i přijetí eucharistie.⁴⁵ CČSH sice považuje rozvod za politováníhodnou okolnost, ale současná praxe kromě výzev k pokání neuvádí žádné sankce vůči rozvedeným lidem.

Dalším rozdílem mezi dokumenty je téma antikoncepce. Základy vycházejí mnohem více vstříc mravům současné společnosti. Vyzdvihují odpovědnou péči o děti od okamžiku početí, která spočívá i v odpovědné regulaci, pamatující na zdárný rozvoj dítěte, ale třeba i na přelidněnost planety.⁴⁶ V současné diskusi nad antikoncepčními metodami se negativně vyslovuje pouze proti abortivním metodám.⁴⁷ Kompendium se vůči antikoncepčním metodám vyslovuje vesměs odmítavě; k regulaci porodnosti dovoluje využívat pouze periodické zdrženlivosti v obdobích ženské plodnosti.⁴⁸ Oba dokumenty se negativně vyslovují k potratům. Kompendium hovoří zcela nekompromisně o „zločinu“, Základy o „násilném zásahu“ či „mezním kroku“ (ultima ratio), k němuž lze sáhnout pouze „po nejvýš pečlivém zvážení lékařském a mravním, když stojí život dítěte proti životu matky“.⁴⁹ V této souvislosti Kompendium i Základy jmenují řadu dalších bezprostředně souvisejících otázek. Jde zejména o umělou implantaci a manipulaci s genetickým základem. Kompendium vedle genových manipulací hovoří o klonování, umělých reprodukčních metodách, porodech náhradní matkou apod. Základy se ve své době (počátek 80. let) ani nemohly k řadě zde jmenovaných otázek vyjádřit, neboť soudobou společností byly vnímány spíše v rovině vědecké fantastiky.⁵⁰

Podle Kompendia i podle Základů hodnota manželského společenství přetrvává i v případě, že manželství zůstává bezdětné. Kompendium v takovém případě doporučuje manželům projevit svou velkodušnost přijetím opuštěných dětí nebo konáním významných služeb ve prospěch bližních.⁵¹ Dalším životem dítěte se Základy příliš nezabývají, pouze zdůrazňují nutnost prevence mladých lidí před konzumací primitivních požitků, zato Kompendium věnuje výchově dětí samostatnou kapitolu. Největší důraz klade přirozeně na rozvoj dítěte v rodině. Rodičovskou lásku chápe jako „pramen“, „životodárný princip“ i „normu“ všech dobrých vlastností, jimž se dítě během svého vývoje učí. Odmítá přenášet odpovědnost za výchovu dětí na druhé, odmítá státní monopol na školní výchovu dětí a v pouhé toleranci soukromých škol spatřuje skrytou diskriminaci.⁵² Kompendium proto také zdůrazňuje povinnost státu v péči o rodinu hájením tzv. „rodinné mzdy“, tj. platu dostačujícího k tomu, aby rodina mohla žít důstojným způsobem, dále věnováním zvláštní pozornosti práci ženy v rodině, aby mohla uskutečňovat úlohu matky, a to ekonomickými prostředky alespoň na úrovni ostatních druhů práce, a v neposlední řadě též uplatňováním principu subsidiarity, zaručováním a podporou rodinného života.⁵³ Kompendium i Základy shodně myslí i na nejstarší generaci, která by měla být ve společnosti chráněna před pocitem vykořenění, aby se necítila jako neefektivní složka společnosti.⁵⁴

Politicko-etický program Kompendia a Základů

Šestá kapitola Kompendia, „Lidská práce“, má svůj protějšek v Základech v deváté kapitole, nazvané „Odpovědnost za lidské činnosti“. Kompendium i Základy shodně uvádějí povolání člověka k tvůrčí činnosti s odkazem na Gn 2,15. Práce náleží k původnímu stavu stvoření, proto není trestem ani prokletím, jak by se mohlo zdát z Gn 3,17-19. Teprve odtržením práce od služby pravé lidské existenci nastává deformace poznání a činnosti. Odosobněná práce ohrožuje lidskou důstojnost a zmocňuje se vlády nad člověkem. Cíl křesťanské odpovědnosti proto spočívá v navrácení práce jejímu původnímu určení, v němž neslouží pouze k tvorbě vlastnictví, nýbrž jde o povolání jsoucí v neustálém vztahu k transcendenci, jež humanizuje veškerou lidskou činnost – vědu, kulturu, umění, techniku, civilizaci.⁵⁵ Práci je možno chápat jako součást vydávání křesťanského svědectví; je třeba varovat před závislostí na práci, před workoholismem, ale i před zneužíváním práce druhých, zejména zneužíváním státní podpory.⁵⁶ V Kompendiu je oproti Základům zdůrazněn hned na několika místech také význam pracovního odpočinku, který brání tomu, aby se člověk stal otrokem práce, a umožňuje mu věnovat se duchovním záležitostem. Práce náleží k lidské existenci, a proto k mravní hodnotě každého pracovního společenství náleží jednání s jednotlivými aktéry jako s osobami, ve kterých se zachovává forma a podstata živého společenství.⁵⁷

Základy jsou však podmíněny dobou svého vzniku a řada výpovědí je pouhým potvrzením marxistických myšlenek a ideologie státu.⁵⁸ Kompendium, jež vychází z jiné společenské situace, zjevně usiluje o vlastní cestu, kterou by měli křesťané prosazovat napříč politickými systémy. Kompendium se tak zároveň stává jakýmsi obecným programovým rámcem pro křesťansky orientované strany po celém světě. Jen v této kapitole je konkretizována celá řada myšlenek, bez nichž se žádný politický program neobejde. V Kompendiu se rozebírají vztahy mezi prací a kapitálem, státním zřízením se připomíná nutnost rozvíjení aktivní politiky zaměstnanosti, rozvíjení systémů rekvalifikace v neustále se měnících podmínkách vývoje pracovních příležitostí, regulování přílivu přistěhovalců a zároveň zabraňování pokušení vykořisťovat pracující cizince, překonávání paternalistické koncepce v zemědělství a provedení agrárních reforem, které by měly vést v některých zemích k přerozdělení půdy velkých vlastníků, podporování spravedlivé mzdy a spravedlivého rozdělování výnosu, podpora budování odborů nezávislých na stranické příslušnosti, umožnění práva na pokojnou stávku, boje proti práci dětí umožňováním jejich duševního rozvoje poskytováním finančního zajištění rodin, pamatování na práva ženy na práci a dostatečné oceňování práce žen v domácnostech, pamatování na měnící se trh práce v době globalizace a na další nové trendy v oblasti lidské práce apod.⁵⁹

Sedmá kapitola Kompendia, nazvaná „Ekonomický život“, nemá v Základech až na několik výroků na různých místech svůj protějšek. Základy se v marxistickém duchu vymezují pouze proti instituci vlastnictví, která dle nich v dějinách prošla mnoha proměnami a často nabyla obludných forem (zejména instituce soukromého vlastnictví). Sobectví a násilí opřené o vlastnictví vytvořilo propast mezi bohatými a chudými, mezi bezprávnými a mocnými.⁶⁰ Kompendium začíná jako v každé kapitole rozsáhlou biblickou exegezí, ve které se snaží o vymezení základních pojmů chudoby a bohatství. Velice poutavá je analýza ekonomických vztahů a náčrt jakési solidární ekonomiky volného trhu, v níž je hospodářská svoboda vázaná pevným právním řádem.⁶¹ Kompendium rozvíjí řadu otázek, které Základy vzhledem ke své dobové podmíněnosti ani rozvíjet nemohly, jako například solidární postoje k méně pokročilým zemím, právo na rozvoj národů, ochranu matky a rodiny, úlohu svobodného trhu, působení státu na vytváření rovnováhy mezi subsidiaritou a solidaritou v ekonomické oblasti, zachovávání mezigenerační solidarity, problémy spojené s globalizací apod.⁶² Kompendium i Základy varují před situacemi, ve kterých člověk přestává být původce, střed a cíl veškerého hospodářsko-společenského života; lidská pozornost nemůže být odkázána na neosobní dimenze života a podřízena utilitárním zájmům. Osoba nemůže být ponížena na disponovatelnou věc. Proto například je třeba na podnik pohlížet ne pouze jako na „kapitálovou společnost“, ale zároveň jako na „společenství lidí“, na „komunitu“. Systém neosobních vztahů potlačuje personu a uvádí ji do krize. Z člověka se stává výrobce a konzument, je odtržen od kontinuity a tradice a stává se pouhou věcí.⁶³

Tématům osmé a deváté kapitoly Kompendia, „Politická obec“ a „Mezinárodní společenství“, věnují i Základy několik důležitých odstavců. Oba dokumenty shodně oceňují nutnost státu, který slouží k uspořádání pospolitého života. Jeho primárním cílem by mělo být prosazování spravedlnosti a míru mezi lidmi a zajišťování dobra pro všechny občany. Stát plní tyto funkce prostřednictvím práva a mocenských orgánů. Právo slouží k regulaci společenského života a brání působení rozkladných, protispolečenských sil. Právo slouží k humanizaci společnosti, křesťanská víra v něm vidí nástroj, který slouží řádu, za nímž tkví Boží určení člověka. Právo a na humanitním právu vybudovaný stát lze považovat za prosazování Božího díla ve světě. Chrání důstojnost člověka a tím se i liší od libovůle, která jen prosazuje zájmy privilegovaných skupin, a od násilí, které omezuje lidskou svobodu a práva. Křesťané mají politickou odpovědnost za stát, měli by prosazovat lidská práva a lidsky řízenou státní organizaci. Právně donucovací a mocenská funkce státu musí být doplněna pozitivní funkcí péče o zduchovnění, zetičtění a humanizaci lidské existence a mezilidských vztahů.⁶⁴ Kompendium velice pozitivně hodnotí demokratický systém, avšak varuje i před jeho stíny. Skutečná demokracie musí být založená na správném pojetí osoby, musí vést občany k vytváření struktur politické participace a spoluodpovědnosti, k uplatňování zásad subsidiarity a rozvíjení neziskového sektoru. Varuje před etickým relativismem, který v sobě může nést skrytou totalitu. Podceňování morálních aspektů politických autorit vede ke korupci a k oslabování veřejných institucí.⁶⁵ Oba dokumenty shodně hovoří o nutnosti udržování odstupu mezi církví a státem, respektive o umožnění nezávislosti a autonomie. Oba dokumenty též shodně vystupují proti démonickým pokušením státu.⁶⁶ Kompendium hovoří o právech člověka neposlechnout politickou autoritu, pokud existuje překážka svědomí nebo pokud zákony vysloveně odporují Božímu zákonu. Křesťan má povinnost nespolupracovat se zlem, i když je povoleno státem. Kompendium upřednostňuje pasivní rezistenci, která „lépe odpovídá mravním zásadám a není méně úspěšná“, ale v extrémní situaci považuje za oprávněné sáhnout i ke zbraním. Kompendium se také vyslovuje k humánnímu pojímání trestů a k duchovní pomoci vězněným, odmítá mučení, zdůrazňuje nutnost urychlování procesů a vyzývá k upouštění od trestu smrti.⁶⁷

Shoda mezi Kompendiem a Základy je blízká v otázce ochrany životního prostředí. Na základě biblické exegeze znázorňují oba dokumenty životní prostředí jako domov nebo zahradu. Člověk je má vzdělávat a střežit. Jeho primárním úkolem je péče, nikoli drancování. Současný přístup člověka je proto nutno považovat za neuspokojivý. Podle obou dokumentů tkví hlavní příčina tohoto stavu ve zpředmětnění světa v mysli člověka. Základy vidí pramen zvěcnění v postupné demytologizaci a odnáboženštění přírodních sil a kosmu, jež s sebou zároveň přináší odosobnění a ztrátu smyslu pro transcendenci. Člověk se snaží ovládnout přírodu, aniž ji všestranně a hluboce poznal a zvládl v ní problém své existence. Kompendium vidí problém v redukcionistickém vnímání světa, které jej pojímá pouze mechanistickým a konzumním způsobem. Vnímání přírody prostřednictvím racionálních, geometrických a mechanických kategorií vede zpětně k manipulaci s lidským životem. Příroda se až příliš snadno stává objektem, a proto i člověk jako její součást se stále častěji stává pouhým objektem a je s ním dle toho nakládáno. Věcný přístup k přírodě navíc ohrožuje fyzickou zdatnost a zdraví člověka, vyčerpává její přirozené zdroje a nebezpečně ji devastuje. Kompendium se opět mnohem konkrétněji staví do opozice vůči scientistickým a technokratickým ideologiím, ale i ideologiím některých hnutí na ochranu životního prostředí, které ji absolutizují a nadřazují důstojnosti lidské osoby. Kompendium navíc připomíná i nutnost ochrany přírodních zdrojů a pralesů, ochrany vodních zdrojů, ochrany před znečišťováním ovzduší, ochrany domorodých kultur, nutnost rozvoje využívání alternativních zdrojů a zvyšování bezpečnosti jaderné energetiky, a v neposlední řadě i nutnost pamatování na potomky, kteří po nás naši zemi převezmou. Oba dokumenty také shodně varují před dobrodružnými pokusy o manipulaci se životem a přírodou, zejména pomocí genových technologií apod.⁶⁸

I kapitola Kompendia věnovaná otázkám míru a války nachází v Základech svůj protějšek. Kompendium připomíná, že mír je jeden z Božích atributů, a proto není jen nepřítomností války, nýbrž plností života, plodem spravedlnosti a lásky,⁶⁹ kdežto válka jako selhání míru poznamenává životy celých generací, otřásá vírou v budoucnost, smysl a cíl života. Křesťané jsou vyzýváni bojovat s příčinami válek.⁷⁰ Základy vyzývají k angažmá ve věcech světového míru, k nastolení bezpečnosti mezi všemi národy, k podpoře Deklarace a všech ostatních usnesení OSN o lidských právech, k poskytování lidské a hospodářské pomoci rozvojovým národům, k pomoci postiženým, hladovým a těm, kdo jsou v bídě, k ustanovení nového hospodářského řádu a k pomoci utlačeným národům a skupinám k získání svobody. Pozadí „mírové politiky“, jež se v Základech odráží, není třeba komentovat. Zjevně se v nich ukazuje snaha přitakat některým požadavkům tehdejší státní politiky. Možná je to subjektivní dojem, ale jestli nějaká místa Základů působí frázovitě, pak jsou to tato.⁷¹ Kompendium je velice konkrétní i v otázkách války. Upozorňuje na nutnost hledání alternativ války, na dodržování válečných kritérií a omezování jaderných zbraní, upozorňuje na právo mít armádu a ctít lidi, kteří obětovali svůj život za důležité hodnoty a v zájmu ochrany nevinných lidí, zdůrazňuje plnou odpovědnost vojáků za skutky, které konají ve válce, a upozorňuje na nutnost odmítnutí rozkazu v nemorálních souvislostech, hovoří o nebezpečí genocidy a o ochraně uprchlíků ze zemí zasažených válkou, o závodech ve zbrojení, o zvláště nebezpečných zbraních, o využívání dětí jako vojáků, o nebezpečí terorismu apod.⁷²

Význam Kompendia sociální nauky církve v celospolečenském kontextu

Jednou z velkých předností Kompendia je šíře jeho záběru. Usiluje o postižení všech oblastí lidského života, v nichž se člověk rozhoduje jednat eticky, od rodinného života přes různé společenské činnosti až po řešení nejhlubších společenských konfliktů. V řadě otázek je též velice konkrétní, a i když se čtenář nemusí se všemi výpověďmi identifikovat, může obdivovat jednoznačnost, s jakou jsou vyslovovány. Velkou předností je i závaznost a normativní charakter – nejde o pouhou učebnici etiky, ale o stanovisko církve, deklarované závaznými dokumenty. Kompendium navíc nepůsobí apodikticky, nejde o pouhé příkazy a zákazy bez hlubšího zdůvodnění, ale je postaveno na solidním biblickém, trinitárním a personalistickém základě. Jeho tvorba si zjevně vyžádala i řadu expertíz z oblasti ekonomie, ekologie, politologie, sociologie a řady jiných oborů. Díky své srozumitelnosti a přehlednosti může působit i jako rámcový ideový program pro křesťansky orientované politiky napříč politickým spektrem a jako alternativa k programům dnes zejména ekonomického či ekologického charakteru, která oproti jejich redukcionistickým zájmovým tendencím vychází od hodnoty lidské osoby jako Božího obrazu.

Kompendium stojí v současné době před úkolem popularizace a otevřené diskuse. Řada postojů katolické církve je společnosti obecně známa, ale jsou i oblasti, které zůstávají skryty. Přiznám se, že jsem byl sám překvapen jejími jednoznačnými názory například na oblast školství, na podobu jednání věřícího politika, přístup k imigrantům, národohospodářské postoje či názory na vedení války. Proto je důležité, aby se do diskuse s Kompendiem zapojili i odborníci z jiných oblastí a vyslovili své stanovisko k hodnotě jeho programu. Do diskuse s Kompendiem by měly vstoupit i další církve z ekumenického spektra, kterým se může stát vhodnou inspirací pro promýšlení vlastních sociálněetických stanovisek.⁷³ Myslím, že právě v CČSH je k tomu v současnosti velice vhodná příležitost, neboť, jak již bylo řečeno výše, její sociálněetická komise usiluje o vytvoření dokumentu, který by definitivně nahradil „zastaralé“ Základy sociálně-etické orientace, a obě církve jsou si v řadě výpovědí blíž, než si uvědomují. Tento příspěvek by k tomu mohl být jedním z prvních kroků.