Represe proti kněžím, řeholníkům a řeholnicím katolické církve

Číslo: 2008/3 (Panoráma)

Sdělení VONS č. 280

26. 11. 1981

Studie, 79/1982. – VONS č. 280 = Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (člen Mezinárodní ligy pro lidská práva).

Jak známo, občané ČSSR, kterým nedostačuje pouhé uspokojení základních komerčních potřeb, vyvinuli za uplynulá léta celou řadu individuálních i skupinových iniciativ, které se snaží alespoň částečně zmírnit dlouhodobý nedostatek zejména v oblasti kulturních a duchovních potřeb. V posledních letech jsou všechny tyto pokusy o dílčí komunikaci v oblasti nezávislé a nekonformní tvorby literární, hudební, výtvarné, jakož i o činnost studijní napadány stále sílící represí.

V současné době probíhají brutální zásahy proti věřícím katolické církve, jejím kněžím a členům řeholních společenství, které sledují naprostou likvidaci všech vnějších prostředků náboženského života a svou intenzitou připomínají 50. léta.

Z nařízení Okresní prokuratury v Plzni ze dne 27. 10. 1981 po poledni vpadlo 43 příslušníků Bezpečnosti s 5 ženami a 2 psy do Charitního domova v Kadani, okr. Chomutov. Svolaným sestrám dominikánkám bylo oznámeno, že bude provedena domovní prohlídka u jedné sestry, protože se stýkala s páterem Dominikem Dukou, řeholníkem dominikánského řádu, který je ve vyšetřovací vazbě v Plzni pro údajné porušení zákona o státním dohledu nad církvemi (§ 178 tr. z.). Jmenovaná sestra prohlásila, že je pradlena a že pouze několikrát do roka vyprala řeholní šaty uvedenému knězi a že s ním v jiném styku nebyla, ani mu nepsala, ani od něho nedostávala korespondenci. Žádný závadný materiál nemohla předložit, neboť jej neměla. A tak pod touto záminkou byla nařízena domovní prohlídka celého ústavu. V klášteře jsou pouze dva sklepy, jeden se zeleninou, druhý na brambory. Policie však hledala především tajné sklepy, spojující klášter s městem, a oklepávala zdi, aby je objevila. Také s informací, že pod kostelem je jen krypta z 18. století, se nespokojila, dokud ji neotevřela a neshledala nic než tři rakve. Prohlídka trvala první den do 18 hod. a následující den od 8 do 18 hod. Otřesným zážitkem pro sestry bylo, že nebyla respektována klauzura. Sestrám byly odebrány všechny modlitební knihy, které byly nalezeny. Byl to především český překlad liturgie hodin, breviář, což je 10 samostatných svazků, a český překlad mešních modliteb. Sestry si zabavené liturgické knihy rozmnožily svépomocí, byl použit text schválený Sekretariátem pro věci církevní a rozmnožování liturgických textů bylo hlášeno Charitě. Protože v domě bylo 90 sester ve věkovém průměru 70 let a z velké části měly tyto knihy, bylo jim jich odebráno celkem přes 800. Sestry prosily vyhledavatele, aby jim vzali všechno jídlo, že budou mít raději hlad, než by ztratily tyto knihy, pro ně tak vzácné; bez nich se nemohou modlit s celou církví, což je pro ně jediná útěcha. Bylo jim však řečeno, že takto aspoň budou osvobozeny od přežitků minulosti. Dále jim byly odebrány všechny písemnosti, psané na stroji nebo rozmnožované, i když byly staršího data. Odebráno bylo 32 psacích strojů, pouze jeden byl ponechán. Po celou noc hlídali příslušníci Bezpečnosti na chodbách sestry. Přestože sestrám odebrali to, co je jim nejdražší, totiž možnost duchovní komunikace s církví, tyto stařenky se proti svým nepřátelům nezatvrdily, ale na noc jim daly na chodby přikrývky, aby jim nebylo na nevytápěných chodbách zima, a dokonce jim uvařily a daly teplý čaj.

Ve stejnou dobu bylo provedeno podobné přepadení Charitního domova v Moravci. I sem přijeli ozbrojení příslušnici Bezpečnosti ve velkém počtu (asi 100 osob) ve dvou autobusech se psy, se sanitním vozem a lékařem a s technikou na osvětlování budov. Velmi aktivně se zde podílel i krajský církevní tajemník dr. Bělohoubek. I zde poskytl záminku k provedení prohlídky fakt, že vyšetřovaný páter Dominik Duka má zde mezi řeholnicemi tetu a s jednou sestrou si několikrát do roka dopisoval. Protože ani v tomto případě sestry nemohly vydat žádný protistátní materiál, jak bylo od nich požadováno, byla rovněž provedena rozsáhlá domovní prohlídka ve všech třech samostatných budovách ústavu. Příslušníci se rozběhli nekontrolovaně po budovách, aniž by dbali o zákonný předpis, že prohlídka má být provedena za přítomnosti toho, jehož věci se prohlížejí. Kde byly zamčené dveře nebo skříně nebo dokonce kufry na půdě, částečně je otevírali jejich zámečníci, částečně byly vylamovány jak zámky, tak i víka kufrů, v nichž měli chovanci a sestry uloženy svoje věci. Stal se i takový případ, že zámečník bez přítomnosti představené otevřel její kancelář a příbytek a vyhledavatelé vybrali peníze i jiné cenné věci zde uložené a fotografovali je. Do příchodu sestry představené dali věci rychle na své místo, zamkli a po předložení příkazu k domovní prohlídce této sestře znovu věci prohlíželi, jako by dosud prohlíženy nebyly. Také v Moravci byly zabaveny liturgické knihy, rozmnožované pomocnou technikou, tj. cyklostylem, všechny náboženské knihy, dokonce vydané za první republiky, texty vydané litoměřickou bohosloveckou fakultou a dokonce jedna kniha vydaná Československým spisovatelem. Odebrány byly i ručně psané poznámky sester k exerciciím (duchovním cvičením) naprosto soukromého rázu, týkající se např. jejich svědomí. Konečně byla odebrána i latinská liturgie hodin, nový breviář, který došel do ČSSR jako dar papeže normální cestou. Byly zabaveny i další cizojazyčné nezávadné knihy, které byly doručeny poštou. Zabavené věci byly na půdě naházeny do společných pytlů, takže se už nedá rozlišit, co komu patří.

Veřejnosti obou obcí, Moravce i Kadaně, byla poskytnuta k ospravedlnění celé akce tato lživá verze: V obou domovech pro přestárlé duchovní osoby se ve sklepích skrývalo po šesti Polácích, byly tam vysílačky a „vany“ zlata. Toto zlato bylo dokonce ohodnoceno na 12 milionů Kčs, ačkoli se jednalo o stříbrné nebo pozlacené monstrance, kalichy a ciboria v ceně 1 % uváděné hodnoty. K těmto bohoslužebným předmětům měly sestry příslušné doklady a do domova důchodců je přivezly ze svých různých původních řeholních komunit, připravených o vše cenné již v 50. letech, jako poslední památku.

O tom, jak drasticky zapůsobily tyto policejní akce na staré řeholnice, svědčí mimo jiné to, že během následujících tří dnů v Kadani zemřely 3 sestry. Jedná se přitom o občanky tohoto státu, které po celý život a do pozdního stáří věnovaly všechny své síly a zdraví tělesně i duševně postiženým, nevyléčitelně nemocným a přestárlým spoluobčanům. Dnes však byly ve svém stáří připraveny o důvěru ve svou osobní bezpečnost v Charitních domovech České katolické charity a o to nejcennější, o své modlitební knihy.

Třetí akce byla nařízena okresním prokurátorem v Mostě JUDr. Wohankou. 29. 10. 1981 bylo provedeno 6 domovních prohlídek a 2 osoby byly vzaty do vazby. Bylo zabaveno velké množství tiskovin, převážně náboženského obsahu, včetně breviářů a přístrojů k rozmnožování písemných textů.

Po domovní prohlídce na faře v Hoštce, okres Litoměřice, byl vzat do vazby tamější administrátor Radim Hložánka, nar. 4. 1. 1923, který byl v 50. letech vězněn ve Valdicích. Není známo, z jakého trestného činu je obviněn.

Současně byla vzata do vazby Zdena Gálková (Galcová?), nar. 11. 10. 1951, knihovazačka v Mostě, a obviněna z trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (§ 132 tr. z.), protože údajně vázala náboženské samizdaty pro pátera Hložánku. Byla zabavena veškerá náboženská literatura psaná na psacím stroji, vyšlá tiskem doma i v zahraničí. Na povolení k domovní prohlídce nebylo ani razítko, ani podpis prokurátora.

Manželům Kocmanovým, kteří bydlí na faře v Hoštce, nebylo povolení k domovní prohlídce předáno, pouze protokol o zabavení asi tří knížek.

Na faře ve Štětí u administrátora Ferdinanda Plhala byly prohledány všechny obytné i hospodářské prostory, včetně seníku a psí boudy. Byla zabavena náboženská literatura opsaná nebo rozmnožená a katechetické pomůcky. Proti odebrání psacího stroje se administrátor ohradil s poukazem, že ho potřebuje pro farní agendu.

Současně se soudním projednáváním případu šesti moravských katolíků, o kterém jsme informovali ve Sdělení 273 (3), svědčí tyto zákroky orgánů Bezpečnosti o snaze znemožnit jakoukoli činnost v oblasti náboženské literatury, terorizovat věřící pro jejich oprávněné potřeby a konečně kriminalizovat jednotlivce, kteří jsou ochotni svým osobním nasazením vyplňovat letité vakuum, vzniklé v životě církve v ČSSR.