Případ Pavla Švandy

Číslo: 2008/3 (Panoráma)

Studie, 79/1982

Světovým tiskem proběhla zpráva, že katolíci jsou zneklidněni závažnými událostmi, především záhadnou smrtí dvaadvacetiletého nadějného studenta 5. ročníku architektury v Brně, Pavla Švandy. Pavel Švanda navštívil o prázdninách 1981 svého strýce Tomáše Špidlíka, profesora Gregoriánské univerzity, který pravidelně mluví v českém vysílání Vatikánského rozhlasu, v Itálii.

Přátelé s ním naposledy mluvili 1. října večer a tázali se na jeho dojmy z Itálie. „Bylo to fantastické – musím vám to vše vyprávět, přijdu v úterý (to mělo být 6. října) a už se hlásím do práce,“ říkal se svým kouzelným úsměvem a neustále radostnou tváří. Odešel dříve z fakulty, což prý nikdy nedělal. Přátelé se domnívali, že byl u výslechu. Údajně jel k babičce do Boskovic, které tam jezdil pomáhat, jak byl zvyklý. Neboť Pavel znal studium a práci ve formě pomáhání druhým, na sebe nikdy nemyslel.

Po několika dnech se po něm přátelé začali shánět, ale nikdo o něm nic nevěděl. Asi po týdnu ho nalezli náhodně dělníci na dně Macochy, na místě, kam nemohl spadnout. Jeho tělo bylo rozmláceno, vedle něho ležely části oděvu, peněženka, klíče, stravenky do menzy.

Jeho snoubence, studentce medicíny, nebylo dovoleno, aby se účastnila pitvy. Úřední zpráva o pitvě nebyla vydána. Vyšetřující kriminalista prohlásil, že je pro něho rozhodující, co říká pitva – a ta říká, že jde o sebevraždu. Přátelé sebevraždu vylučují. Pavel Švanda studoval jen s výbornými známkami, byl už vynikajícím odborníkem ve svém oboru, měl originální nápady. Krátce předtím odevzdal velice úspěšně vypracovaný studijní úkol. Byl vždy radostný, optimistický, uměl užitečně využívat čas pro pomoc druhým.

Pohřben byl v sobotu 17. října 1981 v Boskovicích, kde bydlí jeho babička. Rakev nesměla být před pohřbem otevřena.

Přátelé, kteří posílali oznámení o dni pohřbu, končí toto oznámení takto: „Přijďte mu zazpívat, přijďte se za něho pomodlit, přijďte se posílit k pokračování v jeho velkém odkazu, kterým je láska, obětavost, apoštolát.“