O ideové linii Studií

Autor: Karel Skalický - Číslo: 2008/3 (Punctum saliens)

Studie, 132/1990. Dva výňatky z delší statě („Pokus o nástin ideové linie Studií“), psáno v druhé polovině února 1979. – Šéfredaktor Studií Karel Skalický působil v 80. letech jako řádný profesor fundamentální teologie na Lateránské univerzitě v Římě.

Základní charakter Studií je dán tím, že jsou orgánem Křesťanské akademie, jež je Studijním ústavem české katolické akce v exilu, zvané Cyrilometodějská liga. Katolická akce je však účastí laiků na pastorálním poslání hierarchie. Studie jako orgán Studijního ústavu katolické akce v zahraničí musí proto být výrazem účasti na pastorálním poslání, a tedy na apoštolátě hierarchie.

Jakou má vzít na sebe tato služba konkrétní tvářnost?

Má to být především služba víře: Musí proto kvalifikovaně informovat o současném vývoji v teologii a křesťanské filosofii a dávat prostor pro tvůrčí rozvíjení a prohlubování našeho chápání víry a křesťanského vidění a hodnocení pozemských skutečností.

Má to být služba církvi v našem národě: To znamená, že musí otvírat provinciální a ghetovou mentalitu průměrného českého katolíka opravdovým problémům katolické církve ve světě: evangelizace, inkulturace evangelia, poslání církve v Třetím světě, ekumenický dialog s ostatními křesťanskými církvemi (ekumenismus v užším slova smyslu), s velikými nekřesťanskými náboženstvími (ekumenismus v širším slova smyslu) a s nevěřícími, což pro nás prakticky znamená převážně s marxisty. Tři sekretariáty pro dialog při římské kurii nebyly jistě založeny pro nic za nic.

Má to být nakonec i služba národu, neboť nelze sloužit církvi v našem národě, aniž bychom sloužili — což neznamená: posluhovali — našemu národu. To znamená na rovině kulturní dát prostor pro poznávání, rozvíjení a prohlubování naší národní kultury (což implikuje i dimenzi historickou; nelze poznat přítomnost bez znalosti minulosti). Na rovině politické (v širším slova smyslu) to pak znamená napomáhat konvergenci všech sil, které mají zájem na změně současného neblahého postavení našeho národa směrem k větší nezávislosti na SSSR a k větší demokracii.

Kritéria pro výběr příspěvků

První kritérium je samozřejmě odborná úroveň (pro články všeobecně kulturního a ekonomického charakteru je to nakonec kritérium jediné).

Druhé je kritérium etické. Nemohou se připustit příspěvky, které nevěcně a zaujatě znevažují pověst určité osoby. Pro takové polemiky není místa. Čest osoby musí být vždycky zachována.

Třetí je kritérium zastávat se nespravedlivě postihovaných, diskriminovaných, utlačovaných, to znamená, že se připouští dokumenty, které takové zřejmé a hrubé porušování lidských práv patřičným způsobem pranýřují.

Čtvrté je kritérium podnětného informování. To znamená, že se připustí dokumenty či příspěvky, které sice nepocházejí od křesťansky orientovaného autora (či autorů) nebo které neslynou právě křesťanským smýšlením či cítěním, ale buďto budí široký obecný zájem, takže zajímají i křesťany, anebo mohou být právě pro křesťany užitečným podnětem k zamyšlení, takovým nepohodlným, ale nakonec užitečným střečkem. V takovém případě je ovšem doporučitelné, aby příspěvek byl opatřen vhodnou redakční předmluvou či doslovem.

Páté kritérium lze nazvat kritériem rovnovážnosti, to znamená řídit se při výběru tak, aby se zachovala zdravá a podnětná pluralita teologicko-filosofických orientací, jak to požaduje Lumen gentium (čl. 54): „Servantur in suo iure sententiae, quae in scholis catholicis libere proponuntur.“

Šesté a poslední kritérium by se dalo nazvat kritériem autorského věhlasu, což nepotřebuje vysvětlení.