Proroctví a apokalypsy. Novozákonní apokryfy III.
Autor: Mireia Ryšková - Číslo: 2008/2 (Recenze)
Proroctví a apokalypsy. Novozákonní apokryfy III. Uspořádal Jan A. Dus. Vydalo Centrum biblických studií Akademie věd České republiky a Univerzity Karlovy v Praze (ETF UK) v rámci Knihovny raně křesťanské literatury. Vyšehrad, Praha 2007.
Tento titul uzavírá sérii novozákonních apokryfů, z nichž první svazek tvořila Neznámá evangelia (vyšlo již v 2. vyd.), druhý svazek Příběhy apoštolů a třetí, závěrečný svazek je věnován novozákonní apokryfní apokalyptické a profetické literatuře.
Překladatelské práce z řečtiny, latiny, koptštiny a syrštiny se v tomto svazku ujal kolektiv překladatelů: Josef Bartoň, Růžena Dostálová, Jan A. Dus, Radka Fialová, Matyáš Šavrda, Jiří Hoblík, Sidonia Horňanová, Lenka Jiroušková, Lucie Kopecká, Jiří Mrázek, Jiří Pavlík, Petr Pokorný, Pavel Ryneš, Petr Tomášek, Zuzana Vítková a David Zbíral. Jednotliví překladatelé pak také napsali úvodní studie k textu, který překládali. Úvodní studie k celé knize je kolektivním dílem.
Svazek je rozčleněn do 13 částí. První část je velmi instruktivním obecným úvodem k tématu apokalyps a raně křesťanské profétie i ke koncepci svazku. Tento obecný úvod je přehledný, zasvěcený a v této konciznosti u nás ještě nepublikovaný. Čtenáři poskytne potřebné informace k tomu, aby následující části mohl s užitkem číst, a zároveň i k celkové orientaci v přístupech k danému tématu. Části 2—13 jsou tematicky seřazenými díly apokryfní a profetické literatury (Adam, Bartoloměj, Élchasai, Ezdráš, Jan, Maria, Pavel, Petr, Sibylla, Tomáš, Zósimos a apokalypsy z Nag Hammádí), jež jsou vázána k jednotlivým postavám. Svazek dobře dokumentuje vývoj tohoto literárního žánru, a to až do novověku. Čtenář nepochybně užasne nad bujnou fantazií autorů jednotlivých spisů, zejména pokud jde o líčení pekelných muk. Stálé vzdalování se této literatury od kanonického základu Zjevení Janova a dalších biblických knih je charakterizováno narůstáním orientace na peklo a jeho hrůzy, přičemž tu nechybí pozoruhodné momenty „úlevných opatření“ v neděli, např. ve Zjevení Pavlově, nebo o Velikonocích, ve Zjevení Mariině. Teologicky jsou ve svazku publikované texty velmi zajímavé. Hojnost těchto apokalyps svědčí o tom, že byly velmi rozšířeným čtením a zároveň zdrojem pro další umělecká (literární a výtvarná) díla. Zdá se, že i novověká kázání o pekelných mukách a naše bujné představy o peklu, dodnes nevymýcené (o různých pohádkových zpracováních ani nemluvě), tu mají svůj pramen. Svým způsobem je čtení těchto spisů čtením hrůzným, neboť svědčí o strašných zkušenostech mučení z reálného života, i když je jasné, že líčení trestů je zde dovedeno až ad absurdum a není pouhou literární transformací zažité skutečnosti. Zároveň je to čtení velmi poučné, zejména pro morální teology, neboť se tu ukazuje, co která doba pokládala za obzvlášť těžké přečiny proti lásce k bližnímu a k Bohu i proti církevním ustanovením. Některým apokalypsám není cizí ani jistý antisemitský ráz. Pozorné čtení tak odhalí před čtenářem složitý svět pozdně antických a raně středověkých představ, životních problémů a nadějí, souvislostí antického, židovského a křesťanského náhledu na svět. Zdroje, z nichž apokalyptika čerpala, byly velmi rozmanité, takže i její definice je obtížná, jak na to úvodní komentář správně poukazuje. Podobně to platí i o raně křesťanské profétii, která však jako samostatný fenomén v církvi poměrně brzo zaniká nebo se spojuje s jinými literárními žánry.
V každém případě zpřístupnění tohoto materiálu českému čtenáři je důležitým počinem nejen pro teology, historiky, ale i pro literární vědce a historiky umění, a samozřejmě pro celou širokou veřejnost, kterou apokryfní literatura nepřestává zajímat, jak o tom svědčí i již druhé vydání prvního svazku této řady.
Všechny oddíly jsou uvedeny odborným komentářem, který hodnotí zařazené spisy z hlediska jejich vzniku, datace, obsahu, teologického přínosu a významu, dále zdůvodňuje výběr textů, uvádí jejich edice, překlady a základní literaturu, která se k nim vztahuje. Překlady jsou doplněny obsáhlým poznámkovým materiálem a rejstříky, které činí z českého vydání nejen knihu zajímavou na čtení, ale skutečně odborně pojatou edici.
Ke kladům svazku patří i dobrá překladatelská a komentátorská práce, a přestože kolektiv překladatelů a komentátorů je poměrně široký, editorovi se podařilo udržet jednotnou dikci překladů i komentářů. Za jedinou nevýhodu považuji poměrně obtížné hledání autorských podílů (u překladů a komentářů), což je sice uvedeno v závěrečné ediční poznámce, ale pro rychlou orientaci ne příliš přehledně.
Všechny tři svazky z řady Novozákonní apokryfy si zasluhují pozornost čtenářů a lze je doporučit všem, kdo se zajímají o apokryfní literaturu nejen jako o dobovou senzaci, nýbrž i z důvodů studijních a odborných.
