Nikdo není ztracen

Autor: Milan Smejkal - Číslo: 2008/2 (Osobnosti)

Nadpis článku „Jan Nepomuk Ehrlich“ v obsahu TT 4/2008 mě ničím nezaujal; jakési mně neznámé jméno — proč bych se jím měl zabývat — a přečetl jsem si ho jako úplně poslední. Jenže čím víc jsem se do něho nořil, tím víc jsem jím byl přitahován a nakonec uchvácen. A pak jsem si vzal tužku a podtrhoval životopisná data a důležité přelomové události v životě této podivuhodné osobnosti, a nakonec jsem kdesi v knihovně vyhledal publikaci o Vyšehradě a pátral po informacích o jeho hrobě. Při nejbližší návštěvě Prahy jej musím navštívit a zapálit na něm svíčku.

Jak je to zvláštní! Jak jsem z textu pochopil, není ten hrob lehce k nalezení, původní náhrobek je kdesi ukryt a jenom gotický kříž by měl být poznávacím znamením. A tak leží v posvátné vyšehradské zemi člověk, při jehož pohřbu šel Prahou průvod akademických hodnostářů v historickém oblečení se všemi insigniemi staroslavné Univerzity Karlovy, člověk vážený celou akademickou obcí, kněz mimořádné vědecké i morální úrovně, oceněný mnoha poctami, řeholník, univerzitní profesor a spisovatel, a my o něm nic nevíme. A moc nechybělo a nechali bychom článek o něm bez povšimnutí! Aspoň tedy já. Jaká by to byla škoda!

Dnes už téměř neznámý člověk v zapomenutém hrobě z doby před sto padesáti lety. A přece — kolik poučení si z takového života můžeme vzít! Kolik cílevědomosti, vytrvalosti, až zaujatosti pro vytčený ideál! A zároveň kolik pokory a poslušnosti a úcty před autoritou! Opravdový syn církve, vždy věrný magisteriu, ale zároveň odhodlaný prosazovat to, co pokládal za správné. Zvláštní kombinace, dnes čím dál vzácnější. Vzor pracovitosti, lásky k vědě, angažovanosti v různých teologických oborech a zároveň laskavosti a vděčnosti za dar kněžství a řeholního zasvěcení. Skutečně mimořádná osobnost! Je vidět, že autor odvedl mravenčí práci při pátrání po archiváliích a hledání dobových dokumentů. Využil jich mistrovsky. Taková pečlivost a láska k historii si zaslouží úctu a obdiv.

A ještě něco ve mně tento inspirativní článek utvrdil: úžasné vědomí, že nikdo není ztracen, zapomenut, vyškrtnut z paměti lidí i Boha. Když i my, omezení vším možným, nedostupností pramenů, časovou vzdáleností, jinými politickými i hospodářskými danostmi té které doby, dokážeme vydobýt z těchto kamenolomů potřebné dokumenty a živě vykreslit portréty lidí dávno zmizelých ze scény, jejichž hroby jsou už sotva k nalezení, dává nám to vytušit naději, že nebude zapomenut nikdo z lidí a že jednou budou odhaleny a zpřístupněny životní příběhy, nad nimiž budeme v tichém obdivu žasnout, i když o nich dnes nikdo nic neví. A nemusejí to být zrovna příběhy akademických hodnostářů. Kolik lidských tajemství ukrývá v sobě každý hřbitov a každý náhrobek v něm. Jak živě k nám promlouvá pravda „Věřím v obcování svatých“!

Tato moje naprosto nevědecká poznámka, inspirovaná citovaným vysoce odborným článkem, snad může být dokladem i té skutečnosti, že i velmi profesionální články v TT se mohou stát podkladem pro rozjímavé uchopení jejich poselství, které se dotýká i jiných rozměrů naší bytosti než čistě rozumových. Díky za takové podněty!