I. D. Yalom, EXISTENCIÁLNÍ PSYCHOTERAPIE

Autor: Stanislav Kratochvíl - Číslo: 2008/2 (Recenze)

I. D. Yalom, EXISTENCIÁLNÍ PSYCHOTERAPIE. Portál, Praha 2006, 527 str.

Převzato z: Česká a slovenská psychiatrie, 3/2007. Mírně zkráceno.

Konečně máme i v češtině Yalomovo skvělé dílo, které jsem už před 22 lety v recenzi anglického originálu z roku 1980 doporučoval k překladu. Ivo Müller nyní rozsáhlou monografii přeložil s citem pro oba jazyky a nakladatelství Portál ji vydalo v reprezentativním vázaném svazku.

Pod název existenciální psychoterapie zahrnul Yalom psychoterapeutický přístup, který se zabývá čtyřmi významnými problémy života, dotýkajícími se jádra lidské existence: smrtí, svobodou, existenciální osamělostí a životním smyslem. Jde o přístup „fenomenologický“, při němž se „setkáváme“ s druhým člověkem bez standardizovaných nástrojů a klasifikačních schémat: pokoušíme se sami vstoupit do jeho jedinečného zážitkového světa.

První část knihy se zabývá smrtí. Smrt je danost. Myšlenky na ni se v některých situacích výrazně vynořují a mohou vyvolávat napětí, úzkost a strach. Autor sleduje tuto problematiku u onkologických pacientů, u dětí, neurotiků aj. Všímá si jak negativních důsledků, tak i pozitivního vlivu vědomí blízké smrti na kvalitu života některých pacientů s maligním onemocněním.

Druhá část se zabývá klinickými aspekty pojmu svoboda: svobodou utvářet vlastní život, která vede k pocitu zodpovědnosti, a svobodou přát si, volit, jednat a měnit, která vyžaduje vůli, chtění. Autor zkoumá tendenci pacientů vyhýbat se zodpovědnosti a přesunovat ji na jiné. Uvádí možnosti, jak zvyšovat pocit zodpovědnosti v terapii a zdůrazňuje význam samostatného volního rozhodování: „Změna není možná bez úsilí a úsilí se spouští rozhodnutím.“ Rozhodnutí za pacienta nemůže učinit terapeut.

Třetí část má název Osamělost. Existenciální osamělostí či izolací rozumí autor skutečnost, že existuje základní mezera mezi jedincem a ostatními bytostmi, která vyplývá z danosti smrti. Tuto izolaci pomáhá zčásti překonat nesobecká láska, „B-love“ v Maslowově pojetí: zralý autentický a přející vztah bez uplatňování vlastních potřeb. V terapii je to pak především terapeutický vztah, v němž se pacient cítí bezpečný a akceptovaný a který současně působí jako zprostředkující činitel umožňující zlepšit kvalitu dalších pacientových vztahů. Yalom zdůrazňuje, že to má být vztah reálný, ne jen přenosový. Opravdovost, vřelost a empatie jsou charakteristikami terapeuta, ne pouhou technikou.

Čtvrtá část se zabývá chyběním životního smyslu. Autor zde hodně cituje Frankla, ale rozšiřuje jeho pojetí. Zdůrazňuje, že i tam, kde dojde k otřesení předchozích hodnot pacienta, neznamená to, že by předchozí život neměl smysl: „Co se dělo, mělo smysl tehdy, i když to nemá smysl teď.“ Podstatná pro překonání pocitu nesmyslnosti života je angažovanost v životě, v různých lidských činnostech a vztazích. Terapeut může vytvořit východisko k této angažovanosti tím, že se sám angažuje ve vztahu s pacientem.

Přestože kniha pojednává o obtížné tematice, je živá a srozumitelná. Autorův styl je přímo protikladný těžkému slohu evropských existencialistů a daseinsanalytiků. Jsou v ní také četné poutavé kazuistické ukázky. Čtenář v knize najde mnoho cenných podnětů nejen pro psychoterapeutickou praxi, ale i pro svůj vlastní život.