Dvacátý kongres Italské teologické asociace

Autor: Denisa Červenková - Číslo: 2008/2 (Panoráma)

Ve dnech 10.—14. září 2007 se v italském Oristanu (Sardinie) uskutečnil jubilejní 20. kongres Italské teologické asociace (ATI), s názvem Identità e i suoi luoghi. L‘esperienza cristiana nel farsi dell‘umano (Identita a její místa. Křesťanská zkušenost s utvářením lidství). Asociace, která je spolu se SIRT (Italská společnost pro teologické bádání) jednou ze dvou nejvýznamnějších organizací sdružujících italské systematické teology (má 370 členů), si zároveň připomněla 40 let od svého založení v r. 1967. Kongres se zabýval teologickou antropologií a zvláště otázkou identity současného člověka v kontextu soudobé evropské kultury. Setkání teologů v Oristanu předcházela řada regionálních seminářů a dílčích odborných studií, v nichž byli přizváni ke společnému dialogu o identitě člověka spolu s teology teoretikové umění a umělci, filosofové a badatelé z exaktních oborů. Cílem národního kongresu pak bylo nabídnout i druhý pól: pět „teologických míst“ (viz loci theologici Melchiora Cano), tedy pět pramenů poznání identity současného člověka a zároveň zdrojů možné teologické reflexe, zohledňujících současný dějinně-kulturní kontext a kategorie, s nimiž dnes kultura pracuje. Identita člověka tak byla pojednána v souvislosti s jeho vnitřním světem, jeho rodovým vymezením, životem v širším společenství s druhými lidmi, jeho jednáním a jeho rituálním chováním.

Na kongresu znovuzvolený prezident asociace, Piero Coda, se v úvodním setkání soustředil na roli teologie v současné společnosti: Teologie podle něj uchovává zdroj smyslu, který může nabídnout kultuře dnešní společnosti. K tomuto úkolu však musí být teologie náležitě připravena. Pokud se pravda, kterou vyznáváme, má stát cestou a životem i pro další generace, musí i nadále hledat podoby, do nichž se má vtělit, neboť právě v zájmu pravdivosti je třeba hledat stále nové, odpovídající formy jejího sdělení. Žádná pravda, ani náboženská, se nemá stát zbraní, jíž se jako křesťané bráníme. Na P. Codu navázal Giuseppe Ancona, který upozornil na potřebu teologického promýšlení vlivu kultury na utváření identity současného člověka: tak bude možné vyhnout se riziku identifikace křesťanské antropologie s kulturními rysy té které doby, ale zároveň i zjednodušujícímu (a ač kritizovanému, přesto křesťany hojně adoptovanému) modelu konfrontace a protestu vůči kultuře, ve které je nám všem dáno žít.

Systematický teolog a čerstvě jmenovaný milánský biskup F. G. Brambilla představil horizont současné reflexe identity za pomoci odkazů na dílo Z. Baumana, I. Sanny a zejména P. Ricoeura, v jehož koncepci „narativní identity“ vidí inspirativní klíč k uchopení identity současného člověka. Ve svém vystoupení zpochybnil epistemologický model moderní doby s jeho separací poznání o člověku od poznání Boha, doplněný tzv. „antropologií lidských schopností“ (k poznání Boha mám „schopnost“ víry, zatímco člověka poznávám rozumovými schopnostmi), jež zpětně ovlivnila i teologii. Tento model podle Brambilly ovšem odporuje biblické antropologii, v níž je lidské tázání a tázání po identitě člověka možné jen jako odpověď na zaslíbení, které vyplývá z Boží péče o člověka. Především víra umožňuje poznání člověka, protože počítá s charakterem daru, vepsaným do lidské identity (člověk není tedy absolutním původcem své autonomie, své jedinečné identity), a protože respektuje, že se člověk „stává“ člověkem skrze vztah k D/druhému a skrze jednání, kterým vyjadřuje přisvědčení onomu prvotnímu zaslíbení, jež je mu dáváno právě ve vztazích k druhým.

Filosof Umberto Galimberti v dialogu s Pierem Codou připomněl křesťanské kořeny pojmů identita a individualita/osobnost, jež vycházejí z augustinovské interpretace platónské kategorie duše. Naše osobitost se rodí postupně: možnost uskutečnění, či počáteční „mnohočetná identita“, se stále více vyhraňuje a identita je paradoxně tím silnější, čím menší je naše svoboda volby, tvrdí Galimberti. Přínos teologie vidí v možnosti připomínat, že technicistní a utilitaristické myšlení není jediné možné, že krom redukujícího přístupu, zaměřeného na prostředky a cíle, právě teologie nabízí více než toto kalkulativní myšlení. Posvátné má přitom pre-racionální a nekontrolovatelný charakter (jako takové je ovšem podle něj zároveň ohrožující), i proto se čistě racionální přístup jeví jako reduktivní.

Téma identity a interiority představil turínský ekleziolog Roberto Repole. Současné hledání interiority, vnitřního světa, je podle něj způsobeno krizí racionality a špatným pochopením niternosti, jemuž křesťané napomohli přílišným důrazem na rozdíl mezi „objektivní“ vírou a „subjektivní“ spiritualitou. Jako příklad adekvátně pojatého obratu k vnitřnímu životu představil Repole text Viléma ze St. Thierry, který podle něj názorně poukazuje na adekvátní propojení vnitřního života se vztahem k druhému člověku.

O identitě z pohledu „gender studies“ pojednala teoložka Stella Mora, působící na římské Gregoriáně. Objasnila některé klíčové koncepty a jejich dopad na teologickou formulaci identity (identita není totožnost různého: právě odlišnost umožňuje vztah).

Systematický teolog Giovanni Cesare Pagazzi přednesl příspěvek o identitě a společenství. Opíral se o biblickou figuru bratrského společenství, soustředil se především na obraz bratrského vztahu jako zkoušky, která vynáší na světlo náš strach ze smrti a jeho skrývané příznaky (viz Kain a Abel, Josef a jeho bratři ad.).

Filosofka Laura Boella v debatě s teologem Markem Vergottinim hovořila o proměně otázky po identitě: neptáme se tolik po tom, kdo jsem já, ale „kdo jsi ty“. Pozitivní interpretace tohoto tázání nás může vést, ve stopách Edith Steinové, k docenění empatie při budování naší identity, neboť vposledku znamená nechat v sobě místo pro zkušenost druhých a obohatit potřebnou autonomii subjektu konfrontací s jiným typem vědění, než mu bylo dosud vlastní.

Neapolský teolog Roberto del Riccio analyzoval podíl lidského jednání na budování identity: naše činnost zásadně přispívá k utváření identity nejen tím, že dává vzniknout určité kultuře, která člověku umožňuje sebeinterpretaci, nebo tím, že jeho identitu dotváří (fenomenologický pohled), ale také proto, že (z hlediska teologie) naše činnost přispívá k dějinné manifestaci onoho nového lidství, které má svůj kořen v Kristu, a k realizaci našeho předurčení být syny a dcerami v Synu.

Liturgik Andrea Grillo hovořil o strukturní závislosti identity křesťana na symbolicko-rituální mediaci jeho příslušnosti ke Kristu a k církvi, tak jak se odehrává v liturgické oslavě a jak právě ona otevírá člověka logice díkůvzdání a naplnění v Bohu.

Závěrečné panelové diskuse, moderované Giuseppem Anconou, se vedle místního biskupa a bývalého vicerektora Lateránské univerzity Ignacia Sanny zúčastnili toskánští teologové Armido Rizzi a Saverio Cannistrà a turínský systematik Duilio Albarello. Sanna zdůraznil tendenci exaktních věd redukovat člověka na „biologickou hmotu“, oproti níž křesťanská tradice může nabídnout obnovenou koncepci člověka jako Božího obrazu. Jedině ta podle něj zakládá možnost ne do sebe zavřené, ale naopak „otevřené identity“. Albarello připomněl potřebu redefinovat teoretický model, který separuje reflexi o člověku a reflexi o Bohu, a sledovat spíše model korelace. Cannistrà doporučil návrat ke specificky teologickému uvažování, které by nově uchopilo kategorii lidské přirozenosti, jež je v současnosti v neteologických oborech podrobena značné kritice. Rizzi poukázal na úzké propojení otázky po identitě Boha a člověka v Písmu — teologie by se měla vrátit k biblické formulaci otázky po Bohu, znovu se tázat, kdo je tento Bůh, který se zajímá o člověka.

Jak v závěru setkání konstatoval P. Coda, kongres byl vedle ověření stavu teologické reflexe také příkladem plodné synodality, jíž je italská teologická obec schopna. Výrazné metodologické obtíže, na něž teologie naráží, když se pokouší plnit svůj základní úkol, jímž je mj. adekvátně prostředkovat mezi křesťanskou tradicí a soudobou kulturou, naznačují, že právě tímto směrem, tj. tematizací metodologických otázek, by se mohla ubírat další diskuse současných italských teologů.