Soukromá zjevení, poselství ve snu a vidění. Jak přistupovat ke zvláštním náboženským zkušenostem

Autor: Herbert Busch, Hartmut Schmidt - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2008/1 (Praxe)

Pastoralblatt, 8/2007.

Vnuknutí, poselství z onoho světa, zjevení — co všechno mnozí současníci uvádějí jako své náboženské zkušenosti, překvapuje i zkušené duchovní pastýře.¹ Navíc k tomu přistupuje skutečnost, že v dobách i nábožensko-světonázorové globalizace už tyto zkušenosti nepocházejí jen z vlastní náboženské tradice, nýbrž mají stále víc i esoterické, dálněvýchodní nebo přírodněnáboženské kořeny. Pohled do náboženských a kulturních dějin nás chrání před tím, že bychom takové zážitky považovali za novodobou záležitost. Poselství ve snech, věštby a zjevení náleží k tradicím a mýtům všech kultur. Světci a hrdinové se obraceli ke svým bohům a měli kontakt se svými předky. Varování a věštby pro krále, válečníky a celé kmeny pocházely podle tradic z říše mrtvých nebo od božstev. Zvláště v krizích a přelomových situacích nacházeli lidé v takových náboženských zkušenostech podporu a pokyny.

S osvícenstvím, industrializací a vědeckostí vznikly naděje orientované k tomuto světu. Ještě před nedlouhou dobou by mnoho teologů souhlasilo s větou: „Teď už není pravá doba pro víru v zázraky a zjevení.“ Takové věci se sice tradovaly jako artefakty vlastní náboženské tradice, zdálo se však, že jsou omezeny jen na tradiční lidovou zbožnost. Návrat zázraku a nadpřirozena do dnešní moderní každodennosti ukazuje, jak silně ztratily na přitažlivosti majáky moderny — věda, hospodářství, politika a pokrok. Čím více ztrácejí vliv a důvěru tyto velké instituce, včetně církví, tím častěji se dává přednost takové religiozitě, která znamená méně poslouchání předpisů, zato spíše bezprostřední snahu nalézat odpovědi na otázky a nouze jednotlivce. Tak se do každodenního života vrátily věštby, orákula, vnuknutí a zjevení, zcela nezávisle na vědecké teologii, ekonomických tlacích a nadvládě přírodních věd — jako pomoc v nouzi a přímo výklad života: nejdřív kradmo, potom stále samozřejměji.

Tyto tržně orientované nabídky pomoci pro život nemají lepší kvalitu už tím, že nejsou církevní. Kromě nepodezřelých alternativních a zvláštních se v tomto segmentu nabídek pohybují i povážlivě fundamentalistické skupinky, posedlé zázraky a uzdravováním. Ostré oddělení mezi intenzivní náboženskou zkušeností a přechodem k patologickému vývoji není bohužel možné ani pro současnou psychiatrii a náboženskou psychologii, ani pro vědeckou teologii.² Navíc to, co tyto zážitky znamenají pro toho, kdo v ně věří, musí být posuzováno zcela jinak než pastorační relevance³ takové události pro farnost. Konformita s naukou katolické církve je pro ni samu důležitým kritériem — připouští však též závěry o stavu mysli vizionáře nebo potřebě uplatnění skupiny, která jej v pozadí podporuje? Místní duchovní správa stojí vzhledem k takové komplikovanosti výchozí situace před těžkým rozhodováním: Co je ještě přijatelné, co lze integrovat? Kde se ukazuje jiné pojetí víry, kde jiný světový názor? Před čím je třeba křesťany chránit, před čím varovat?

Kritéria dodatečného posuzování

Zdá se nám, že je snazší zařadit takové události, když se poselství zasadí do vztahu k jejich poznatelnému prostředí. Při tom mohou pomoci následující záchytné body.

Úmysl. Jaké motivy a úmysly lze vidět v souvislosti s událostmi? Kdo z nich má výhody a kdo nevýhody? Proti komu nebo čemu se poselství obrací? Co se zvlášť zdůrazňuje?

Konvence. Vztahují se události na tradované kulturně náboženské kontexty a jsou z nich vysvětlitelné? Nebo do nich prolínají výpůjčky z jiných kultur a náboženství a vytvářejí nejasné spektrum působení?

Interpretace. Jak interpretuje přímý účastník svůj náboženský zážitek? Jak je vykládán v jeho věřícím okolí? Existují náznaky, že jednání ovlivňují strachy nebo agresivní prvky? Jsou tu konflikty nebo sporná přesvědčení, k nimž se poselství vztahují?

Funkce. Jakou funkci má zážitek pro dotyčnou osobu a pro její sociální prostředí? Jaká funkce se dá poznat pro bližší náboženské prostředí dané osoby? Jaký význam pro větší náboženské společenství (farnost) se události dává? Jaké signály z toho vycházejí pro zainteresovanou veřejnost?

Integrace. Daří se příslušné osobě integrovat náboženský zážitek do vlastní osobnosti a každodenního života? Jaké změny se projevují a co znamenají pro vztahové skupiny a farnost?

Odstup k zážitku. Je pro dotyčnou osobu nebo pro přímo zasažené okolí ještě možné zaujmout zdravou distanci vůči náboženskému zážitku? Anebo událost ovládá všechny natolik, že se všední den zcela ztrácí a nejeví se už jako důležitý?

Emoce vůči zážitku. Jaké pocity vyvolal zážitek v dotyčné osobě? Co cítila bezprostředně po události? Co cítí teď, v odstupu vůči události? Změnil se pocit domluvou, výkladem nebo odporem?

Biografická reakce. Jaká životní zkušenost, resp. události, mohou být zapracovány do obrazů, vidění nebo vnuknutí? V jaké jsou souvislosti s citovou situací dotyčné osoby před událostí? Do jaké míry se osobnost změnila?

Obsah symbolů. Jaké symboly nebo obrazy se vynořují ve snových poselstvích, viděních nebo vnuknutích? Mají vztah k náboženským výpovědím? Jaký význam mají tyto symboly v náboženském okolí dotyčného člověka? Jeví se souvislost s životní historií osoby? Odpovídá symbolika na aktuální události v církvi nebo mimo ni a dají se rozeznat závěry týkající se skupinových zájmů?

Vývoj a proces. Učí se osoba zacházet se svým zážitkem tak, aby postupně vznikalo víc jasnosti v chování a postojích, nebo ji zážitek stále víc zatěžuje, mate a fanatizuje?

Pozitivní nebo negativní obsahy. Vedou obdržené impulzy k osobnímu vývoji, sociální odpovědnosti a nábožensko-duchovnímu rozvoji, nebo působí rozbíječsky, ohrožují a ničí?

Jasnost. Jak jasná a rozumná jsou poselství, o nichž se podává zpráva? Lze očekávání s nimi spojená sdílet? Pomáhají adresátovi, nebo ho přetěžují?

Idea velikosti. Slouží událost patrnému zlepšení postavení určité osoby nebo skupiny? Kompenzuje osobní porážky nebo slabou pozici zvláštní náboženské skupiny?

Celkový dojem. Celkový pohled na takto získané dojmy a výchozí body může umožnit první odhad. Je třeba dbát na to, že psycho-náboženské zvláštní zážitky mají kromě osobních důsledků i důsledky pro společenství a farnost.

Pro odpovědné stanovisko bude navíc důležité oddělit vzrušení a senzaci od spirituality, která ví o svých následcích. Stejná péče je pak žádoucí, když světonázorová nabídka nepochází z vlastních náboženských poměrů. Očekávané pozitivní nebo negativní účinky na místní pastoraci budou záviset v neposlední řadě na tom, s jakou základní náladou v místě a s jakými pastoračními koncepcemi se události setkají; jistě též na tom, jak věcné a jasné jsou postoje pastoračních pracovníků. Definitivní rozhodnutí o hodnotě soukromého zjevení, náboženského zjevení nebo vidění může v katolické církvi učinit jen místní biskup v kontaktu s místním duchovním a diecézními odborníky. Navíc zůstává rozlišování duchů úkolem jednotlivých věřících místní farnosti a odpovědného pastoračního týmu.