Mezinárodní konference „Život je dar“

Autor: Ctirad Václav Pospíšil - Číslo: 2008/1 (Dialog)

Ve dnech 12.—14. 10. 2007 se v brněnském hotelu Kontinental konala mezinárodní vědecká konference „Život je dar“ k dvacátému výročí vydání instrukce Donum vitae. Jednání konference zahájil mons. Elio Sgreccia, prezident Papežské akademie pro život, příspěvkem o učení Jana Pavla II. ohledně lidského života. O posvátnosti lidského života hovořil otec biskup Vojtěch Cikrle.

Mezi přednášejícími bychom našli řadu odborníků zejména z České a Slovenské republiky. Účastníci měli možnost vyslechnout řadu kolegů lékařů a biologů na jedné straně a teologů či filosofů na straně druhé. K dispozici je sborníček přednášek a abstrakt příspěvků: K. Šipr (ed.), Život je dar, Brno 2007. Plná znění přednášek budou zveřejněna postupně v periodiku Scripta bioethica.

Jednání kongresu přineslo celou řadu podnětů, které se týkají nejen předmětu společného zájmu, jímž je ochrana lidského života od prvního okamžiku jeho existence. Na tomto místě bych si dovolil zmínit problém kompetence jednotlivých vědních oborů a disciplín, který je filosofům a teologům velmi dobře známou záležitostí. Bohužel kolegové z přírodovědních oborů často kompetenční pole svých oborů překračují.

Základní průpravou pro mezioborový a interdisciplinární dialog či spolupráci je znalost základních principů filosofie vědy. Tam, kde tato základní platforma schází, se daná záležitost značně komplikuje. Jestliže někteří přírodovědci konstatovali, že teologové a filosofové zaostávají ve svých znalostech z oblasti biologie, pak je třeba položit otázku, jak zachycují vývoj ve filosofii a teologii naši kolegové z přírodovědeckých oborů. Jestliže teologové a filosofové si zásadně neosobují právo zasahovat do kompetenčního pole přírodních věd, pak o druhé straně to s čistým svědomím říci nelze. Když kolegové přírodovědci hovoří o „duši“, nemají často jasno, že daný výraz rozhodně není významově jednoznačný. Někdy jsem si připadal jako v sedmnáctém století, kdy se při veřejných pitvách kladla otázka, kde se v lidském těle vlastně nachází duše. Rozhodně nechci rozdmychávat spory, ale kolegové z přírodovědeckých oborů by si měli dávat pozor na některé výroky, z nichž čiší přezíravost vůči kolegům z oboru filosofie a teologie, ba vědecká arogance. Mezioborový dialog ano, ale zásadně na základě dodržování pravidel hry a úcty k oné racionalitě, která leží mimo rámec mé vlastní vědy.