Křesťanství v současném světě

Autor: Oto Mádr - Číslo: 2007/4 (Punctum saliens)

Rozhovor s Oto Mádrem

Z rozhovoru s Janem Paulasem z března 2007, uveřejněného v knize Oto Mádra V zápasech za Boží věc. Vzpomínky, texty a rozhovory (Vyšehrad 2007).

Texty Slovo o této době a Modus moriendi církve jste psal v době, kdy se mohlo zdát, že církev za „železnou oponou“ právě umírá. Dnes jsme v jiné situaci, ale zdá se, že církev a potažmo křesťanství je na ústupu na celém evropském kontinentu. Evropa vymírá nejen co do počtu Evropanů, ale i křesťanů. Je možné vidět v tehdejší a dnešní situaci nějakou analogii?

Těžko se hledá analogie mezi církví žijící navzdory pronásledování a církví umírající na pohodlnou vlažnost konzumně orientovaných lidí, kteří ztrácejí ochotu uznávat náročnější požadavky. V tomto smyslu stojí v naší zemi mladá generace křesťanů — podobně jako kdekoli na světě — na rozcestí: Nechají se strhnout těmito davovými trendy, nebo budou v opozici vůči nim živě navazovat na dědictví náročnější minulosti s její duchovní a morální hloubkou?

Je zásadně důležité, že nezávisle na převažujících sociologických a masově psychologických vlivech má každý člověk svou historii a v ní se setkává s naprosto základními otázkami. Buď je zavrhne a spokojí se s denním chodem života, nebo si otázku smyslu života položí naplno. I navzdory převažující společenské mentalitě tak jedinci dospívají k hlubokému přesvědčení o absolutním světě, který přesahuje obzory běžného myšlení, a otvírají se daru víry, setkání s absolutním Ty. Skrze osobní vztah k jednotlivým lidem Bůh přemáhá jakkoli silné sociologické zákonitosti. Tento zápas prochází celými dvoutisíciletými dějinami církve, není to problém pouze dneška a včerejška.

Přitom současná situace, v níž se Evropa relativně odcizuje svému jednotícímu křesťanskému základu, má i své nesporné výhody: To, že kdysi byla jednota ve víře udržována také násilím (až i upalováním heretiků atd.), nebylo v pravém duchu Kristově. V současné době, stejně jako v počátcích křesťanství, mají lidé znovu šanci přihlásit se ke křesťanství svobodně.

Pokud bychom vztáhli Modus moriendi církve na současnou situaci „vymírající“ církve v Evropě, co byste do původního textu doplnil a co více zdůraznil?

„Vymírající církev v Evropě“ — není to jen zjednodušující heslo, které jednostranně, s využitím pouhé statistické kvantifikace, zakrývá celou pravdu? Kvalitativní spektrum evropského křesťanského života je přece velice pestré a bohaté. Při seriózním hodnocení nesmíme zapomínat na jeho silná vyzařující centra a osobnosti. Zároveň bychom neměli vidět křesťanský život staticky. Dnešní současnost je jen nepatrným zlomkem dějin, které jsou stále v pohybu a jejichž dynamika nás může už zítra něčím překvapit. Ptáte se, co bych dnes doplnil do původního textu Modu moriendi. Snad ve stručném souhrnu toto: Jako křesťané jsme povoláni k tomu, abychom vzdorovali běžnému myšlení v polaritách růst-ubývání, svoboda-katakomby, množství-kvalita.

V čem je podle vás křesťanství jedinečné na dnešním tržišti duchovních hodnot, směrů a náboženských věr?

Křesťanství a jiná náboženství mají, navzdory vší různosti, leccos společného. Jedinečné je křesťanství v tom smyslu, že odhaluje skutečnosti jinak nedostupné.

Co je podle vás úkolem křesťanů v multikulturní společnosti? O co by jim mělo jít?

V této historické chvíli se ukazuje jako zásadní požadavek hluboké osvojení vlastní víry, spojené s porozuměním jiným vírám. V různých náboženstvích se více nebo méně projevuje společné mravní jádro, a to je východiskem pro pokojné soužití.

V polovině 90. let se v souvislosti s peticí rakouských katolíků „My jsme církev“ začala objevovat určitá polarizace i v české katolické církvi. Tato polarizace, toto napětí v posledních letech jakoby ustalo. Je to ale dobře? Nepropásla zde církev jistou příležitost být o krok dál?

Církev by propásla příležitost, kdyby spor byl konstruktivní, dialogický. Šlo však o hlasité prezentování názorů bez snahy pochopit svůj protějšek, pokusit se vidět věci z jeho stanoviska. Ani po létech zde nedošlo k pokroku, proto se dostavila únava. Je naděje, že v uvolněném prostoru budou nyní lépe slyšitelné serióznější hlasy, které navzdory vzájemně odlišným stanoviskům budou schopny vést spolu perspektivní, chápavý dialog.

Není přesto nějaké napětí či názorový střet pro církev prospěšnější než zdánlivý klid?

Záleží na tom, do jaké míry kritika prosazuje svůj názor, nebo spíše otevírá společné hledání.

Jaké vidíte největší etické problémy, které před nás klade současná doba?

Současná civilizace každému umožňuje poměrně velkou izolovanost od druhých. Z toho plynoucí pokušení vnímat druhé především jako součást vlastní realizace zužuje rozsah hlavního evangelijního příkazu lásky k bližnímu.

Prezentace knihy Oto Mádra V zápasech za Boží věc (Vzpomínky, texty a rozhovory) se koná dne 10. ledna 2008 od 17 hodin v „Knihkupectví u Sv. Jindřicha“, Praha 1, Jindřišská 23. Setkání s autorem bude spojeno s autogramiádou a proběhne za účasti Václava Vaško, jednoho ze spoluautorů knihy.