Swjate pismo Stareho a Noweho zakonja
Autor: Josef Šindar - Číslo: 2007/2 (Recenze)
SWJATE PISMO STAREHO A NOWEHO ZAKONJA. Domowina, Budyšin (Bautzen) 2006, 1423 str., ISBN 879-3-7420-1998, luxusní vydání (vázané v kůži) ISBN 879-3-7420-1998-8.
S upřímnou radostí, obdivem a úctou jsme s lužickými katolíky před čtyřiceti léty (1966) vítali překlad Nového zákona do jejich současné mateřštiny. Za dvě léta pak následoval překlad Knihy žalmů, v roce 1973 se objevily první výtisky sapienciálních a prorockých knih Starého zákona a o velikonoční vigilii 1978 poprvé v rukou lektorů spočinul poslední a nejobsáhlejší svazek starozákonních knih — knihy dějepisné. Obrovské dílo překladatelského úsilí dospělo tehdy k závěru! A to v národu, pro jehož blízký zánik se už M. Luther domníval, že není třeba vůbec Bibli překládat.1 Jsme stále znovu podněcováni k živým pocitům hluboké a upřímné úcty... Novozákonní překlad z řečtiny, překlad starozákonních pratextů s přihlédnutím k nejnovějším slovanským a německým překladům Bible, jakož i k překladům dřívějším, není prací biblisty-vědce nebo snad překladatelského kolektivu biblistů. Je výsledkem nadšené obětavosti kněží2 (s přispěním odborně vzdělaných laiků3), kteří překládali při nesmírně obtížné pastorační práci v rozsáhlých dvojjazyčných farnostech,4 aniž by byl kdokoli z nich aspoň na čas vyvázán ze svých povinností. Slouží ke cti lužickosrbských katolíků, že čtyři svazky tohoto vydání v kapesním formátu jsou dnes už rozebrány.
Na lužickosrbském knižním trhu se však v závěru měsíce listopadu 2006 objevilo v záhlaví citované nové úplné vydání Písma v jednom svazku většího formátu v důkladné revizi a uspořádání, které je výsledkem významné práce mons. Měrćina Salowského,5 pod jehož vedením biblická překladatelská práce před více než půlstoletím začínala a který i dnes nově zpracoval vysvětlivky a úvody k jednotlivým knihám. Nové Swjate Pismo Stareho a Noweho Zakonja uvádí předmluva drážďansko-míšeňského biskupa mons. Joachima Reinelta, jehož diecéze s Nadací pro lužickosrbský národ a dalšími toto vydání sponzorovala.
1 Luthers Tischreden in der Mathesischen Sammlung, Leipzig 1903.
2 Překladatelé kněží: + Cyril Kindermann O.Cist, + Pawol Kmjeć, + Stanislav Nawka SJ, básník Józef Nowak, Cyril Pjech, Joachim Pjetaš, Měrćin Salowski, Beno Šolta, Jurij Walda, +Měrćin Wićaz, Gerat Wornar.
3 Překladatelé laici: básník Benedikt Dyrlich, + Anton Nawka, + Michal Nawka.
4 Lužickosrbské katolické farnosti: Do drážďansko-míšeňské diecése přísluší Budyšín (Bautzen), Baćoń (Storcha), Chrósćicy (Crostwitz), Njebjelčicy (Nebelschütz), Ralbicy (Ralbitz), Radwor (Radibor), Wotrow (Ostro), Zdźěr (Sdier) — do biskupství zhořeleckého (Görlitz) farnost Kulow (Wittichenau).
5 M. Salowski, nar. 8. 6. 1932 ve Worklecích (Räckelwitz), ord. 1956, em. farář v Chrósćicích a drážďanský kanovník.
Starý zákon byl poprvé v hornolužické srbštině vydán 1728 — po zpracování německého překladu Bible Martina Luthera čtyřmi evangelickými faráři (Jan Langa, Matej Lockisch-Jokuš, Jan Böhmar-Běmar a Jan Wawer) — spolu s dřívějším překladem Nového zákona (1706) Michala Frencla. Ale už v létech 1688—1707 sám přeložil z Vulgáty celé Písmo budyšínský kanovník Jurij Hawštyn Swětlik.6 Překlad však nebyl vytištěn, protože v poreformační době bylo katolíků jen velmi málo. 1690 vyšla pouze kniha perikop, kterou 1750 vydal také biskup Jakub Wóski.7 Až v roce 1872 vychází v Budyšíně Kniha žalmů v překladu z hebrejštiny od Jana Larase.8 Zato v roce 1896 péčí Towarstwa swj. Cyrila a Metoda9 dostávají katolíci v krásné srbštině překlad Nového zákona z Vulgáty, který pořídil a bohatě poznámkami opatřil pozdější biskup Dr. Jurij Lusćanski,10 představený pražského Lužického semináře.11 Jeho vydatným pomocníkem byl jazykozpytec kanovník Michal Hórnik.12 Po 1. světové válce, 1920 vydává část svých překladů z hebrejského originálu ThDr. Filip Rězak.13 Složité hospodářské poměry a Rězakova smrt zabránily v pokračování díla.
6 Jurij Hawštyn Swětlik (1650—1729, ordinován 1675 v Olomouci), čtyři rukopisné folianty překladu uloženy v archivu budyšínského děkanství.
7 Jakub Wóski (1692—1771), první biskup lužickosrbského původu.
8 Jan Laras (1845—1921 v Jablunkově).
9 Towarstwo Cyrila Metoda založeno 1893, trvá dodnes.
10 Jurij Lusćanski (1839—1905), poslední biskup lužickosrbského původu.
11 Lužický seminář v Praze na Malé Straně (1728—1923).
12 Michal Hórnik (1833—1894), nejvýznamnější všestranný buditel.
13 Filip Rězak (1859—1921), autor něm.-srbského slovníku, přeložil a do srbského prostředí transponoval Babičku B. Němcové.
Při pohledu na nynější vkusné vydání lužickosrbské Bible v čase, kdy i v katolické oblasti národně ještě živé západní Horní Lužice Srbové svízelně zápasí o svá práva na vlastní obecné školy, musíme tím výrazněji hodnotit toto dílo jako historicky významné a svědčící o současné trvající vitalitě malého národa. Je nám jen líto, že překlad nebyl přijat bratřími evangelíky. Ti dosud užívají svého starého překladu z roku 1728, který byl naposled tištěn 1905 (11. vydání) a z něhož bylo vydáno v malé brožurce 1960 pouze přehlédnuté Sćenje po swjatym Mateju. Zdá se, že — ač v biblické tradici bohatí — v přítomnosti překladatelských potencí postrádají.
Recenzovaná kniha, tištěná v Lipsku drobným, ale dobře čitelným písmem, je patrně první slovanskou Biblí, která se prodává v nové evropské měně.
U nejmenšího slovanského národa má tento poslední překlad Písma svatého (s mapami i s cenným fotografickým doprovodem Ericha Leglera) také zvláštní význam národní a literární. Svou radost i naději sdílíme se slovy M. Salowského: „Nechť se každý vzdělaný Srb učí slovo Boží i svůj mateřský jazyk více milovat a vážit si jeho krásy a bohatství!“
Prameny: Nowy biografiski slownik k stawiznam a kulturje Serbow, Domowina, Budyšin 1994. — Dr. Antonín Frinta: Lužičtí Srbové a jejich písemnictví, ČSAV, Praha 1955. — Poslední vydání knih Písma svatého. — Týdeník Katolski Posol (založený 1863, dodnes vycházející).
