Izaiáš 52,13

Autor: Pavel Jartym - Číslo: 2007/2 (Dialog)

Překladatelská poznámka

V této poznámce bych se chtěl soustředit na verš, kterým v knize proroka Izaiáše začíná pasáž 52,13—53,12. Tento oddíl spolu s Iz 42,1—4 (5—9); 49,1—6 (7—13) a 50,4—9 (10—11) patří mezi tzv. písně o Božím služebníku. Čtvrtá píseň (Iz 52,13—53,12) bývá považována za vrchol Starého zákona, protože má nejblíže k novozákonnímu pavlovskému učení o zástupném dosahu Kristovy smrti.

O tom, kdo je tento Boží služebník, se vede mezi odborníky spor. Nejzávažnější výklady jsou dva: židovský, podle kterého se jedná o Izrael, a křesťanský, že je to Kristus.

Bogner (Česká katolická Charita, Praha 1986):

Hle, můj Služebník dojde úspěchu,

bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti.

Český ekumenický překlad (ČBS, Praha 1985):

Hle, můj služebník bude mít úspěch,

zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.

Jeruzalémská Bible (prac. vyd., Krystal OP, Praha 2001):

Hle, můj Služebník bude prospívat,

poroste, povznese se, bude velmi vysoko.

Porovnáme-li uvedené překlady, zjistíme, že nevykazují žádné podstatné rozdíly. Čtenář si může říci, že tu očividně žádný problém není. Přesto mu však jednu důležitou informaci tyto překlady zůstávají dlužny, totiž že se odchylují od starověké interpretace slovesa jaskíl (Bogner: „dojde úspěchu“; ČEP: „bude mít úspěch“; JB: „bude prospívat“). Neuvádějí odkaz na druhý význam slovesného kořene s-k-l, od něhož je toto slovo utvořeno: „chápat, rozumět, jednat prozíravě“.

Řecký překlad zvaný Septuaginta (LXX), Aquila, syrská Pešita a latinská Vulgáta líčí Božího služebníka jako toho, kdo pochopí Boží záměr, kdo si bude počínat rozumně a prozíravě. Snad se dá říci, že většina moderních překladů se přiklonila k interpretaci, která se nachází již v aramejském Targumu, který zde má právě slovo „mít úspěch“.

S dvojím významem slovesa jaskíl pracuje prof. Jan Heller ve svém výkladu tohoto verše v knize Tři svědkové (Oikúmené, Praha 1995, str. 48—49): „Jde o prozíravost, která roste z pochopení Božího záměru, a proto vede ke zdaru. Pochopení podmiňuje zdar. Jinak řečeno: Služebník pochopí, jak to s ním Bůh míní, přijme Boží záměr, a tím vstoupí do dění, které se nakonec zdaří, povede k žádoucímu cíli, srov. Iz 53,10.“

Pokud jde o druhou část tohoto verše, i zde je menší problém. Hebrejská slovesa jsou v nif’alu, a lze je tedy překládat jak rodem zvratným, tak trpným (ČEP, JB).

Opět si vypomohu citátem z výkladu prof. Jana Hellera: „Věroučný pohled zde vede k tomu, abychom dali přednost trpnému rodu. Služebník se sice obětně odevzdává Bohu, ale je to Bůh sám, který jeho oběť přijímá a projevuje to tím, že jej povyšuje (srov. Sk 2,33; 5,31).“ (Tři svědkové, str. 51)

Pro pořádek dodejme, že Septuaginta tu místo tří sloves má jen dvě: hypsóthésetai („bude vyvýšený“) a doxasthésetai („bude oslavený“).

Myslím, že z výše uvedeného vyplývá, že překlad tohoto verše by měl určitě obsahovat poznámku, která upozorňuje jednak na dvojí význam slovesa jaskíl, jednak na jeho starobylou interpretaci, kterou nalezneme v nejstarším řeckém překladu Starého zákona a v latinské Vulgátě.