Česká katolická ekleziologie druhé poloviny 20. století

Autor: Ludvík Armbruster, Vojtěch Novotný - Číslo: 2007/2 (Panoráma)

Symposium k životnímu jubileu ThDr. Oto Mádra

Dne 20. února 2007 uspořádalo Centrum dějin české teologie Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy symposium k poctě devadesátých narozenin ThDr. Oto Mádra. Překvapivě velká účast široké veřejnosti způsobila, že hned po úvodních slovech děkana fakulty muselo být jednání přeneseno z největší posluchárny fakulty do prostor kostela sv. Vojtěcha. Kolem jubilanta se shromáždila také řada našich biskupů v čele s arcibiskupem kardinálem Miloslavem Vlkem. Samozřejmě nechyběli kolegové a studenti z fakulty a kostel se naplnil přáteli Otce Mádra v krásné ekumenické vzájemnosti. Referáty a diskusní příspěvky vyústily nakonec v spontánní projev úcty a vděčnosti vůči jednomu z nejstarších žijících svědků a vyznavačů skryté církve z dob komunistického útlaku. Rektor Karlovy univerzity prof. Václav Hampl potvrdil Mádrovy zásluhy tím, že mu předal zlatou pamětní medaili Karlovy univerzity.

Ve svém úvodním projevu připomněl děkan fakulty prof. Ludvík Armbruster některá klíčová data z Mádrovy životní cesty. Oto Mádr se narodil 15. února 1917 v Praze. V roce 1936 absolvoval Arcibiskupské gymnázium a vstoupil do Arcibiskupského semináře. Současně také započal studium teologie na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity. Studium uzavřel v roce 1942, ovšem již na náhradním Arcidiecézním bohosloveckém učilišti pražském, neboť fakulta byla po 17. únoru 1939 spolu se všemi českými vysokými školami zavřena. V témže roce 1942 přijal kněžské svěcení a započal své pastorační působení. Po válce si jej profesor morální teologie Karel Kadlec vyhlédl za nástupce. Mádr dosáhl v roce 1948 na pražské fakultě licenciát teologie s Morální studií o umělém oplodnění. Poté mu fakulta umožnila, aby pro přípravu disertace na téma Malitia intrinseca in synthesi suaresiana získal stipendium pro studijní pobyt na Pontificia Universitas Gregoriana v Římě (1948—49). Doktorát teologie dosáhl na pražské bohoslovecké fakultě v roce 1950. Od června 1951 do června 1966 byl Mádr vězněm komunistického režimu, poté pracoval jako dělník. Aktivně se zapojil do Díla koncilové obnovy a do dalších aktivit souvisejících s uvolněním Pražského jara. V dubnu 1969 byl jmenován odborným asistentem pro obor morální teologie na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze se sídlem v Litoměřicích, avšak toto působení bylo ukončeno rozhodnutím ministerstva kultury v polovině roku 1970. Následovala pastorační činnost a v letech 1970 až 1973 i působení ve funkci sekretáře Teologické komise při Sboru ordinářů, kterou založil. V roce 1978 odešel do důchodu, čímž si uvolnil ruce pro působení v utajované výuce teologie, pro organizaci katolické samizdatové produkce a pro analyticko-poradenskou činnost v týmu spolupracovníků kardinála Františka Tomáška. Od roku 1990 do roku 2005 působil jako šéfredaktor veřejně vycházejících Teologických textů, jejichž samizdatový počátek spadá do druhé poloviny sedmdesátých let. Zde a v řadě sborníků také publikoval své teologické práce a úvahy. Dne 4. května 1991 obdržel čestný doktorát teologie od univerzity v Bonnu. Od roku 2002 do roku 2004 pořádal na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze volitelné přednášky. Jeho dlouholetý a přínosný vztah k této fakultě byl oceněn pamětní medailí Arnošta z Pardubic.

Ekleziologie se nabízela za téma symposia jako nejplodnější část české teologie v období vlády komunistické strany 1948—1989. Církev byla tehdy vytržena ze svých zaběhlých pořádků a usedlého sebepojetí, byla přinucena k reflexi nad způsoby své existence hic et nunc a stala se pro sebe naléhavým problémem. Otázka, zda a jak následovat Ježíše Krista ukřižovaného za daných okolností, vedla české teology, navzdory vynucené izolaci od života světové církve a od tehdejších myšlenkových proudů v katolickém světě, od apologetických traktátů tradičních učebnic k personálnímu pojetí Církve jako společenství lásky a dovedla je po skryté trnité cestě osobního svědectví k teologickým vhledům překvapivě souznějícím s ekleziologií Druhého vatikánského koncilu, jak podtrhl Vojtěch Novotný ve svém úvodním referátu.

Jednotlivé přednášky symposia ověřovaly tento nález na díle pěti teologů, vybraných s ohledem na zvláštní význam jejich myšlenek a na jejich vztah k oslavenci Oto Mádrovi. Tomáš Benedikt Mohelník uvedl účastníky do ekleziologických úvah Silvestra Maria Braita a potěšil nás zprávou, že byl nalezen jeden z jeho textů, který byl považován za ztracený. Václav Ventura rozváděl myšlenky Jana Evangelisty Urbana s jeho důrazem na osobní vedení jednotlivců. Vojtěch Novotný představil v osobě Antonína Mandla klíčovou zkušenost věřícího ve chvíli úplné opuštěnosti ve vyšetřovací vazbě. Zjištění, že veřejně vystupující církev přistupuje na kompromitující ústupky, vedla k osvobozujícímu poznání, že i vězeň je církev a že jeho osobní svoboda je svobodou církve, která se v jeho svědomí kompromitovat nemusí a nesmí. Mireia Ryšková nám připomenula teologii radosti a agapé Josefa Zvěřiny, pro něhož je církev v tomto nešťastném světě jedinou a odpovědnou nositelkou lásky, schopnou poskytnout východisko z patologie nenávisti. Aleš Opatrný shrnul ve svém příspěvku teologii utlačované církve Oto Mádra, rozvíjející program pastorační činnosti v podzemí, v nouzových podmínkách ohrožení života. Závěrečné slovo a blahopřání pak pronesl kardinál Miloslav Vlk.

Všechny referáty, rozmnožené o příspěvky, které nenalezly své místo na symposiu, budou zveřejněny v připravovaném sborníku.

Připomínáme, že hlavní teologické práce Oto Mádra jsou publikovány v těchto knihách:

Slovo o této době, Praha 1992

K jádru věci, Praha 2003

V zápasech za Boží věc, Praha 2007 (vyjde letos na podzim)

Mádrova souhrnná bibliografie je obsažena v knize:

Z plnosti Kristovy — Sborník k devadesátinám Oto Mádra (E. Krumpolc, J. Poláková, C. V. Pospíšil — eds.), Praha 2007, s. 394—412.