Muslimská Evropa?

Autor: Cyril Martinek - Číslo: 2006/4 (Dialog)

V benediktinském arciopatství v Břevnově se první zářijovou sobotu roku 2005 konalo sympozium o vztahu křesťanů vůči multikulturnímu prostředí Evropy. Největší pozornost všech účastníků vyvolalo téma vztahu křesťanství a islámu. Dnes totiž žije v Evropě již 15 milionů muslimů. Na titulní stránku bulletinu vydaného pro účastníky sympozia umístili jeho organizátoři mapu Evropy, jak by mohla vypadat v roce 2015. Hranice jednotlivých států odpovídají těm dnešním, změněny byly jen názvy některých zemí. Tak např. Německo je na mapce přejmenováno na Nové Turecko, Itálie na Albánskou federaci, Francie na Islámskou republiku Nové Alžírsko, Velká Británie na Severní Pákistán atd. Změny názvů se tedy týkaly těch evropských zemí, kde již dnes žijí početné muslimské komunity. Demografické prognózy předpokládají, že počet muslimů v některých evropských zemích převýší počet původního obyvatelstva asi kolem roku 2025. Rozdíl oproti obrázku je tedy pouhých deset let.

A situace u nás? Podle údajů Českého statistického úřadu je u nás porodnost druhá nejnižší v Evropě. Na jednu ženu připadá 1,2 dítěte, což znamená, že za necelých 40 let se česká společnost zredukuje na polovinu! Příčinou demografické katastrofy je blahobyt, potraty, antikoncepce a nevázaná sexualita, kterou dlouhodobě propaguje liberálně ateistická politika v celé Evropě. Muslimům nelze nic vyčítat. Proč by se neměli ujmout umírající Evropy? Evropu neohrožují muslimové, nýbrž vlažní, lhostejní křesťané, kteří přenechali moc liberálům a ateistům. Ti naplánovali a spustili proces umírání Evropy na blahobyt. Muslimové směřují k většinovému postavení, tedy k politické moci. Proti tomu je jediný prostředek: křesťané musejí mít víc dětí než muslimové. To znamená, že křesťané by se měli probudit a dát Evropě, co potřebuje: změnu smýšlení, novou evangelizaci. Tedy žádné násilí, ale křesťanské rodiny s mnoha dětmi. Bez dětí vymřeme ještě dřív, než se v lepším případě staneme občany druhé kategorie, v nejhorším otroky nebo psanci. Můžeme-li si dovolit všechno kromě dětí, pak zanikneme.

Islamofobie však není řešením, protože ve vztahu mezi křesťany a muslimy nemůže mít místo nenávist. Opusťme představu střetu civilizací a přejděme k paradigmatu dialogu kultur — zaznělo na sympoziu. Postavení mladých rozhněvaných muslimů jistě nezlepší nějaká anonymní neviditelná ruka trhu, ale spíš naše nezištná pomoc. Přechod od střetu civilizací k dialogu kultur bude však strastiplný a můžeme jen doufat, že se nenaplní zmíněná vize, zachycená na titulní stránce bulletinu pro účastníky břevnovského sympozia.