Motiv kříže v moderním umění

Autor: Kathpress - Číslo: 2006/4 (Kultura)

(Rozhovor se znalcem umění, jezuitou, profesorem pastorální teologie a sociologem náboženství ve Frankfurtu nad Mohanem F. Mennekesem)

Otče Mennekesi, motiv kříže, jak se zdá, ještě dlouho neodejde do zapomnění. Vyskytuje se i v dílech moderních umělců. Jak si to vysvětlujete?

Kříž vždycky citově oslovoval umělce. Zjištění, že se i významní umělci své doby vyrovnávali s křížem, není nic nového. V našem století to byli mimo jiné Joseph Beuys nebo Brit Francis Bacon. Tak to bylo vždycky. Vlastně člověk nemůže být umělcem, aniž by se zabýval křížem.

Jenže propojení umění a církve už dávno neexistuje. Současní umělci už neužívají kříž nutně v křesťanském smyslu.

Na druhé straně se musí také říci, že kříž původně nebyl křesťanským symbolem. Křesťané kříž nevynalezli, spíše na něj nejprve upozornili Římané. Přesto se s tímto znamením vyrovnávali umělci stále znovu.

Jaké jsou důvody pro takové umělecké vyrovnávání s křížem? Co podle Vašeho mínění zde tak fascinuje umělecké tvůrce?

Kříž je něco jako posvátné znamení, jímž se zviditelňuje utrpení a život, ba celá lidská existence. Kříž stále znovu klade otázku člověka. To vyciťují i ti umělci, kteří se nehlásí ke křesťanství. Je přirozené, že jejich díla nevypadají tak, jak jsme zvyklí vlivem mnoha tradičních ztvárnění kříže. Proto si muselo každé století na nové umělecké výrazy zvyknout.

Vy se teď snažíte zapůsobit na diváka, aby se smířil s moderními zobrazeními kříže. Jenže nepůsobí Váš výklad kříže, který je mnohým cizí, odstup od tohoto znamení?

To se mi právě nezdá — i se započítáním odstupu jedinců vůči kříži v křesťanském smyslu. Umělcům jde spíše o to, abychom se naučili vidět kříž nově. Zápolí o přiměřené dnešní zobrazení. Nakonec proto, že cítí to, co my křesťané vyjadřujeme v jednom velmi starém verši: V kříži je spása, v kříži je život, v kříži je naděje. Oni to ovšem vyjadřují jinak. Napřílad Beuys nazval kříž „znamením síly“.

Do jaké míry působí toto umělecké zápolení na farnosti? Ovlivňuje tento proces zpodobení kříže v kostelích?

Nikoli, až na nemnoho výjimek, když umělci souhlasí, aby bylo jejich dílo vystaveno v kostele. Je to zvláštní: Umělci se nyní starají o kříž víc než sama církev. Kříže, které nacházíme v našich kostelích, jsou jen objekt, ba laciný kýč a masový výrobek. V každém případě neschopný znázornit to, co nazýváme „tajemství víry“: smrt a vzkříšení Krista, jehož v tom máme následovat. K tomu přistupuje, že kříž byl při masových protestech příliš často zneužit jako politický znak. Nebo jako poznávací znamení nějaké konfese, třeba různou úpravou u protestantů a katolíků.

Mluvíte o zneužívání, ale jak má tedy vypadat správné zacházení s křížem?

Liturgie není nakonec nic jiného než služba kříži. Musíme jeho význam brát vážněji, plašeji, skeptičtěji s ním zacházet a jeho význam znovu objevovat.

Ještě něco k umělcům. Mají něco navíc vůči církvi při zobrazování kříže?

Ano, a to proto, že znovu kladou do otázky význam kříže pro jedince. Působí „probuzení kříže“. Kříž nás chce vytrhnout z naší letargie, osvobodit nás a dát nám naději, že můžeme myslet na Boha jako na dobrého Boha. To se musí ozřejmit také v těch znázorněních kříže, které máme před očima.

Kathpress, Tagesdienst, 26. 3. 1997.