K pojmu povolání

Autor: R. Guardini - Číslo: 2006/4 (Lexikon)

Z knihy Myslet jeho myšlenkami. Výbor z díla (Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 2004).

Spása každého člověka je co nejtěsněji svázána s jeho povoláním. Předpokládá, že člověk je dobře vykonává. Bude mít podíl na spáse nejen obecně jako člověk, který je mimochodem a bezděčně ještě také řemeslník, sedlák nebo lékař, matka, sociální pracovnice nebo učitelka, nýbrž člověk získává spásu právě jako sedlák, lékař, učitelka, žena v domácnosti. Milost je dána tomuto konkrétnímu, určitým způsobem vybavenému člověku; proto také je milost už předem pro něho specifikována jako pro člověka, který vykonává tuto určitou činnost. Milost, jíž se člověku dostává — bereme-li povolání ve shora uvažovaném smyslu — je vždycky „milost povolání“.

V tomto pojetí teprve povolání získává svůj nynější význam: stává se božským posláním i v nadpřirozeném smyslu. Zakládá se nejen na tom, že člověk má určité dispozice, nýbrž také na tom, že s činností v povolání je spojena jeho spása. Právě tím, že plní úkol svého povolání se zřetelem k Bohu, rozvíjí jednotlivý člověk schopnosti, které jemu daná milost předpokládá a má nadpřirozeně dovršit. Na druhé straně všechno, co člověk dělá ve svém povolání, nalezne v milosti, ve věčné spáse svůj poslední smysl a poslední dovršení.

Každý řemeslník, každý úředník, každá žena v domácnosti, vůbec každý člověk má žít s předsvědčením, že svou prací v povolání spolubuduje a šíří Boží království, když tuto práci koná v duchu Kristově a s vědomím živého společenství všech věřících. Plně poznat tento význam života v povolání je velmi důležité. Doba, jíž jdeme vstříc, nás staví především před úkol, abychom s novou silou a opravdovostí prožívali velkolepou skutečnost Božího království, církve. Jsme možná povoláni, abychom hlouběji a plněji, než tomu bylo dříve, pochopili, co znamená světové Boží království, a abychom toto vědomí promítli do životního činu většího rozmachu a větší tvůrčí síly. Slova „katolický“ a „církev“ musí znamenat totéž co vědomí nadpřirozeného života a nadpřirozená životní síla celosvětové šíře a co nejosobnějšího angažování. K tomu také patří, abychom pochopili, co — vedle liturgie, rodiny a lásky k druhým — znamená povolání.