Jiří Žůrek: Život Vladimíra Boublíka a recepce II. vatikánského koncilu v jeho díle

Autor: Ctirad Václav Pospíšil - Číslo: 2006/4 (Recenze)

Jiří Žůrek, Život Vladimíra Boublíka a recepce II. vatikánského koncilu v jeho díle (licenciátní práce z dogmatické teologie). Katedra systematické teologie CMTF UP, Olomouc 2005, 133 str.

Autor rozčlenil svou práci do úvodu (s. 7—10), tří kapitol a tří badatelsky velmi hodnotných příloh. První kapitola (s. 11—32) je věnována Boublíkovu životu. Již tato část díla má významnou vědeckou hodnotu, protože se jedná o prozatím první kritický životopis této významné osobnosti dějin české teologie. Doposud totiž existovala pouze celá řada svědectví, v nichž se nachází nemálo neujasněných míst, vzájemných protiřečení a také nepřesností. Kolega Žůrek provedl podrobné srovnání všech psaných svědectví, a navíc se mu podařilo zajistit řadu nových výpovědí od očitých svědků událostí Boublíkova života.

Ve druhé kapitole (s. 33—54) kolega Žůrek hodnotí Boublíkovo literární a pedagogické dílo. Dlužno podotknout, že i zde se setkáváme s objevy nemalého významu, protože autor notně rozšířil dosavadní přehledy Boublíkových děl, podařilo se mu totiž objevit nejen 29 nových Boublíkových recenzí, které pořadatelům jeho bibliografie prozatím unikaly, ale také čtyři poměrně obsáhlé studijní texty, které Boublík zveřejnil v letech 1959 (christologie), 1967 (trinitologie), fundamentální teologie (1967 a 1970). Kromě toho ale autor dokázal celé Boublíkovo dílo také přehledně zmapovat a velmi logicky rozčlenit do typologických a tematických skupin.

Třetí kapitola (s. 55—105) představuje rovněž naprosté novum, protože prozatím nikdo se nevěnoval podrobné analýze recepce dokumentů II. vatikánského koncilu v Boublíkově díle. Velmi cenné je, že autor opravdu poctivě zmapoval všechny Boublíkovy citace koncilních dokumentů. Podrobná tabulka se nachází v příloze č. 3 (s. 128—133). Žůrek se ale nespokojuje s kvantitativními ukazateli, a proto ke zmíněnému materiálu přistupuje prostřednictvím strukturální analýzy.

Lze tedy souhrnně tvrdit, že celá Žůrkova práce ve všech třech kapitolách představuje výrazný vědecký přínos a že celé dílo by mohlo zcela poprávu nést titul „Prolegomana k interpretaci díla V. Boublíka“. Jsem proto pevně přesvědčen, že od nynějška každý, kdo se bude dílem nejvýznačnějšího českého katolického exilového teologa 20. století zabývat na vědecké úrovni, musí vzít do rukou dílo J. Žůrka. Práci je proto třeba připravit k tisku a vydat. Pokud by autor chtěl dílo rozvést o další kapitolu věnovanou Boublíkově soteriologii a christologii, bylo by záhodno nejdůležitější objevy co nejdříve zveřejnit prostřednictvím odborných článků.