Filosofie a teologie -- jaké vinculum?
Autor: Klára Jelínková - Číslo: 2006/4 (Panoráma)
Mohlo by se říci, že tato otázka byla už mnohokrát uspokojivě zodpovězena a že tedy není nutné si ji znovu klást. Zdá se však, že vždy, když diskuse o této otázce utichnou, svědčí to o nedostatku živého pohybu v oblasti křesťanského myšlení — a naopak. Připomeňme jen bouřlivé diskuse o pojetí křesťanské filosofie ve Francii kolem 1500. výročí úmrtí svatého Augustina (1931), do kterých se zapojily osobnosti jako Etienne Gilson,1 Jacques Maritain,2 Maurice Blondel,3 Emile Brehier,4 Léopold Brunschwig, a ke kterým se se svým příspěvkem o něco později přidává také Henry de Lubac.5 První polovina 20. století byla ve Francii opravdu bohatá na myslitele, kteří dávali svou filosofii explicitně do vztahu se svou vírou. S odchodem těchto osobností se situace poněkud proměnila. Ani v této době sice křesťanské myšlení úplně neumlklo, a zejména od 80. let zažívá určitou renesanci především v oblasti fenomenologie (jak jsem naznačila ve svém příspěvku v TT 4/2005), avšak postoj nemalé části fenomenologů křesťanů ke konfesnímu zařazení je spíše rezervovaný: Jean Greisch se drží pojmu „filosofie vycházející z křesťanské inspirace“, Jean-Luc Marion se dosti důrazně ohradil proti nálepce „křesťanský filosof“, jíž jej ve svém pamfletu Le tournant théologique de la phénoménologie française (Eclat 1991) označil Dominique Janicaud.
1 Plodem těchto diskusí je Gilsonova kniha o duchu středověké filosofie L´Introduction dans la philosophie médiévale, v jejíž příloze autor shromáždil odkazy na příspěvky k problému křesťanské filosofie od počátku křesťanství a ukázky z nich.
2 Srov. J. M., De la philosophie chrétienne, 1933.
3 M. B., Le problčme de la philosophie catholique, 1932.
4 E. B., Y a-t- il une philosophie chrétienne?, Revue de métaphysique et de morale, červen 1931, s. 133—162.
5 H. de Lubac, Sur la philosophie chrétienne, Nouvelle revue théologique, č. 3, 1936. s. 225—253.
Jinak je tomu u nejmladší generace filosofů a teologů, shromážděných ve volném sdružení nazvaném LIPT (Lien Inter Philosophie et Théologie), jehož cílem je rozproudit novou diskusi o vztahu filosofie a teologie a jež letos na jaře vydalo k deseti letům svého působení sborník Philosophie et théologie en dialogue: LIPT, une trace (red. E. Falque a Agata Zielinski, Harmattan 2006). Jak zdůrazňují autoři v úvodu ke sborníku, toto sdružení vzniklo jako mimoinstituční, zato „konfesně vyhraněné, které však chce překračovat hranice a zdi, vystavěné v minulosti mezi různými proudy v církvi“; sdružuje filosofy a teology tomášovské i bonaventurovské tradice, tomisty i fenomenology, jimž jde o obnovení vztahů mezi filosofií a teologií formou výměny názorů a konfrontací — o „nový způsob, jak společně praktikovat tento interdisciplinární dialog“6 a „aniž by říkali něco jiného, vyjádřit tytéž věci jinak, ‚způsobem odpovídajícím potřebám naší doby‘ (Zahájení 2. vatikánského koncilu)“.7
6 Philosophie et théologie en dialogue 1996—2006: LIPT, une trace, Harmattan, Paris 2006, s. 13.
7 Tamtéž, s. 14.
Společný dialog mezi filosofy a teology svědčí o určité změně paradigmatu ve formulování vztahu teologie a filosofie v dnešním francouzském myšlení. Všem příspěvkům sborníku je společná jedna věc, totiž „absence «zcela nepropustné» hranice mezi těmito disciplínami, přestože jejich rozlišení zůstává přinejmenším z metodologického hlediska nezbytné“. Nová spolupráce mezi teology a filosofy, tedy určitá „nová jednota ad intra“, je podle autorů sborníku možná „conditio sine qua non nového způsobu bytí ad extra“.
Cílem tohoto sdružení, k jehož vzniku byla impulzem již zmiňovaná kniha Dominiqua Janicauda a rozpačitá reakce na ni, bylo od počátku (jak o tom svědčí určitý první manifest, zařazený na začátku sborníku) především otevřít dialog o otázkách teologického charakteru, kterých se ujala již předchozí generace fenomenologů, „nejen samotným fenomenologům, ale také teologům a exegetům“ a „společně hledat, jakým způsobem může být dnes nově pojat vztah mezi filosofií a teologií na základě jejich vlastní specifičnosti“.8
8 Tamtéž, s. 18.
Sborník obsahuje třináct příspěvků, z nichž většina pojednává přímo o vztahu filosofie a teologie, ať už blíže tomášovskému či bonaventurovskému pojetí (E. Vetö, E. Falque, E. Gabellieri, O. Kanaan, J. de Gramont, F. de Muizon, E. Durand, A, Pabst), dva příspěvky jsou věnovány přístupu k Písmu (A. Guggenheim, O. Flichy), další dva portrétům osobností, na něž sdružení vědomě navazuje, Hansi Ursi von Balthasarovi a Karlu Rahnerovi: „Na pomezí filosofie a teologie: křesťanská antropologie H. U. von Balthasara“ (T. M. Pouliquen) a „Filosofie a teologie u K. Rahnera: dvě rozdílné disciplíny, jediný horizont“ (J. Alexandre), jeden příspěvek se zabývá proměnami teologie jakožto disciplíny (V. Holzer).9
9 Překlady některých příspěvků časem vyjdou na stránkách TT (pozn. red.).
