Bořivoj Nechvátal: Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
Autor: Petr Kubín - Číslo: 2006/4 (Recenze)
Bořivoj Nechvátal, KAPITULNÍ CHRÁM SV. PETRA A PAVLA NA VYŠEHRADĚ. Archeologický výzkum. Archeologický ústav AV ČR, Praha 2004, 667 str., ISBN 80-86124-49-5.
Archeologický ústav české Akademie věd vydal v reprezentativní úpravě vskutku obří svazek shrnující celou dosavadní práci vyšehradského „dvorního“ archeologa Bořivoje Nechvátala. Ten se speciálně zabývá Vyšehradem již od roku 1966, přičemž hlavním výsledkem jeho práce bylo objevení půdorysu dosud neznámé románské baziliky sv. Petra (v letech 1968—1991). Ta byla vykopána zejména v prostoru dnešního vyšehradského hřbitova, za současnou novogotickou bazilikou. Bořivoj Nechvátal se svým kolektivem zjistil dvě románské etapy. První, nejstarší, z doby krále Vratislava I. (z let 1070—80) a druhou z doby jeho syna Soběslava I. (před r. 1129). Románská bazilika byla podobná katedrále na Pražském hradě — měla tři lodi, zakončené na východě třemi apsidami, na západě jednou. V její kryptě byla pohřbena řada českých panovníků, kryptu však nebylo možno, kvůli poloze na současném hřbitově, odkrýt. Na románskou stavbu navázaly další dvě gotické přístavby. První, z doby královny Elišky Přemyslovny, prodloužila kostel směrem východním, tedy o presbytář, až do prostoru dnešních Karlachových sadů. Druhá, z doby Karla IV., směrem západním, kde vzniklo nové chrámové trojlodí se sledem bočních kaplí. Výsledkem byla největší kostelní stavba v tehdejší Praze — o délce 110 metrů. V pohusitské době zanikla východní část kostela, během 17. století byl kostel ve značně zkrácenější podobě renesančně přestavěn. V následujícím století byl přestavěn v duchu barokním a na konci 19. století byl nahrazen novogotickou stavbou s monumentálními věžemi v západním průčelí. Protože její tvůrce, Josef Mocker, neznal rozsah středověké stavby, kterou, jak řečeno, objevil až Bořivoj Nechvátal, postavil nový chrám v podstatě pouze v barokních rozměrech.
Zhruba v těchto rysech detailně popisuje B. Nechvátal archeologické dějiny kapitulního chrámu. Zná dokonale veškerou literaturu o Vyšehradě, takže archeologii vsazuje do širších souvislostí národních dějin. Jeho text je ovšem místy poněkud nejasný, hlavní směr výkladu se občas ztrácí v detailech, takže je nutno listovat zpět i dopředu, aby bylo možno si vytvořit přesnou představu o historii kostela. Text je doprovázen velmi rozsáhlou obrazovou dokumentací z archeologických výzkumů i z odborné literatury.
Celá kniha je v podstatě rozdělena na dvě části. První, napsaná výlučně Bořivojem Nechvátalem, má šest kapitol (s. 20—427). V první kapitole jsou podrobně popsány přírodní podmínky Vyšehradu. Zvlášť zajímavé jsou digitální pohledy na vyšehradské okolí, které zřetelně vysvětluje strategickou polohu této hory nad vltavským údolím. V druhé kapitole jsou popsány výše uvedené dějiny hlavního vyšehradského kostela s detailními výklady o románském mostě a sarkofázích, o raně středověkém baptisteriu, reliéfním medailonu a poutním odznaku. Ve třetí, čtvrté a páté kapitole je publikována snad veškerá dokumentace k archeologickému výzkumu. Šestá kapitola je pak věnována dalším středověkým sakrálním stavbám na Vyšehradě (kostely sv. Vavřince, sv. Martina, sv. Klimenta, sv. Jana Evangelisty a Stětí sv. Jana Křtitele). Je to poprvé, kdy se těmto stavbám věnuje detailní pozornost. Přiřazen je seznam pramenů a literatury a obsáhlé německé resumé.
Druhou část knihy (s. 428—666) představují malé exkurzy od různých autorů k speciálním vyšehradským tématům: hrobní pozůstatky (P. Stránská), zvířecí kosti (R. Kyselý), detaily z průzkumu kapitulního kostela (L. Hrdlička, B. Nechvátal), kostel sv. Petra jako pohřebiště (D. Čumlivski), kamnové kachle a raně novověká dýmka (Z. Hazlbauer, M. Tomášková), středověké sklo (D. Hejdová, B. Nechvátal), dendrologie (T. Kyncl), sarkofágy (R. Štrouf, J. Zavřel) a nakonec slavný Čertův sloup (V. Ledvinková, B. Nechvátal). Každý exkurz je rovněž opatřen německým resumé.
Výsledkem dlouholeté práce Bořivoje Nechvátala je vskutku monumentální práce, na kterou může být autor hrdý. Podařilo se mu nalézt dávno ztracenou středověkou basiliku a podstatně rozšířit obzory historické vědy o jednom z nejdůležitějších míst českých dějin. Doufejme, že autor bude dále ve svých výzkumech pokračovat, aby mohl objevit kryptu s pohřbenými panovníky a další dosud záhadná místa. Současně je také žádoucí, aby na Vyšehradě pracovalo více odborníků, kteří by výsledky Nechvátalova výzkumu potvrdili. Závěrem možno konstatovat, že vznikla kniha o Vyšehradě, která nemá obdoby. Je to nejrozsáhlejší práce nejen o kapitulním kostele, ale i o celém hradě. Jistě bude hojně užívanou literaturou k středověkým i novověkým dějinám.
