Matematika a teologie

Autor: Milan Smejkal - Číslo: 2006/3 (Dialog)

Článek pana profesora Evžena Kindlera v 2. letošním čísle TT ve mně vzbudil úplnou euforii radosti, podobnou té, jakou jsem zažíval při čtení Chestertonovy Ortodoxie. Řeknu to přímo: Myslím, že by tento text měl být nabídnut redakci Osservatore Romano, a věřím, že tam bude uveřejněn ve všech jeho jazykových mutacích. Zasloužil by si to. A nejen tam, ale i v odborných přírodovědných a filosofických periodikách. Je to vynikající, precizní, logicky přesně propracovaný, zkrátka dokonalý článek. Problému se dotkl v 1. čísle TT i prof. Mikuláš Lobkowicz, i když z jiného hlediska. Je to zvláštní pocit, jestliže erudovaný vysokoškolský učitel aplikované matematiky, jehož jméno je obklopeno vědeckými tituly, publikuje v Teologických textech, a přitom s tak dokonalou znalostí problému a bravurní schopností jej podat i nám, kteří v kvantové mechanice, obecné teorii relativity nebo astronomických oborech nejsme tak úplně doma.

Ještě něco: Je téměř neskutečné, jak citovaný článek dokonale souzní se studií kardinála Ratzingera – Benedikta XVI., uveřejněné v 1. čísle letošních TT, zejména s 2. oddílem, nazvaným Co je to „věčný život“. Jako by se matematik s teologem sjednotili ve svém pojímání času, nekonečnosti a věčnosti, byť v poněkud jiných rovinách. Píše-li kardinál Ratzinger, že „věčnost není prostě nekonečný čas, nýbrž jiná rovina existence“, je to vlastně totéž, co píše prof. Kindler: „Odlišnost pojmu nekonečný od pojmů jako moc velký či velmi mnoho lze zcela logicky (a vědecky) podchytit.“

Když jsem už dříve četl o názorech otce Coyneho, jimž se dostalo velice rozsáhlé, snad celosvětové publicity, něco mě na nich zarazilo, ale dobrat se podstaty problému, a dokonce jej formulovat přístupnou formou, to se mi zdálo sotva možné. Tím větší uspokojení jsem pocítil při čtení uvedeného článku, za který autorovi i redakci TT upřímně děkuji. Právě proto by s ním měla být seznámena i světová veřejnost.