Marco Bartolli: Svatá Klára, Žena mezi mlčením a pamětí

Autor: Petr Kubín - Číslo: 2006/1 (Recenze)

Marco Bartolli, Svatá Klára, Žena mezi mlčením a pamětí. Přeložil Petr Regalát Beneš. Vyšehrad, Praha 2004, 170 str., ISBN 80-7021-694-8.

Autorem je italský historik středověku, který již v roce 1989 publikoval v Římě obsáhlou monografii o svaté Kláře. V této nové knize z roku 2001 se snaží uvažovat o světici především prizmatem její legendy. Ta byla sepsána záhy po Klářině smrti snad Tomášem z Celana, autorem dvou legend o sv. Františku. Z ostatních pramenů jsou důležitá kanonizační akta, která byla dlouho považována za ztracená a byla nalezena až ve dvacátých letech 20. století, a sice v překladu do umbrijsko-toskánského nářečí z 15. století. Významnou roli mezi prameny také hraje kanonizační bula, kterou papež Alexandr IV. v roce 1255 vyhlásil v katedrále v Anagni Kláru za světici. Začíná slovní hříčkou: Clara claris praeclara. Na základě těchto a dalších pramenů si Marco Bartolli všímá podrobně některých aspektů Klářina života: urozeného původu, obrácení (včetně osudového setkání s Františkem), pokání, chudoby, závěru života, svatosti. Zajímavě rekonstruuje vztah mezi Klárou a Františkem, když konstatuje, že byl asymetrický, ze strany Klářiny obdivný (až nejspíš zamilovaný), zatímco z Františkovy strany mnohem méně intenzivní. Zatímco Klára zmiňuje Františka ve svých spisech mnohokrát, František o ní nepíše ani jednou! Pro pochopení role naší svaté Anežky v dějinách řádu je důležitá kapitola o damianitkách (pozdějších klariskách). Klára totiž s pomocí Anežky sváděla s papeži urputný boj o Františkův odkaz chudoby, který měl zůstat zachován v podobě ženské větve řádu. Nakonec prosadila svou a pouhé dva dny před smrtí jako první žena v dějinách získala pro svou řeholi papežské schválení. Významnou úlohu přitom hrála Anežka Přemyslovna, protože neustále žádala papeže o povolení, aby se v jejím pražském klášteře smělo žít podle pravidel Klářina konventu v Assisi.

Text knihy o sv. Kláře je psán formou přístupnou i širšímu publiku, avšak na vědecky seriózní úrovni. Týká se jen některých stránek Klářiny osobnosti, takže nemůže nahradit kompletní životopis. Nedostatkem je občasná nejasnost textu, takže místy je nutno nahlížet do dalších knih o Kláře kvůli pochopení souvislostí.

Kniha je vybavena úměrným poznámkovým aparátem (celkem 292 poznámek), seznamem literatury i stručným rejstříkem. Jistě poslouží badatelům, studentům i dalším zájemcům o církevní dějiny.