Karel de Foucauld

Autor: Cittá nuova - Překlad: Oto Mádr - Číslo: 2006/1 (Osobnosti)

Cittá nuova 21/ 2005, s. 58-61.

Dne 13. listopadu 2005 byl zařazen mezi blahoslavené tento saharský poustevník. Po dvacetiletém zkoumání jeho života na úrovni diecézního procesu (1927-1947) probíhalo zkoumání na římské úrovni. 24. dubna 2004 je uzavřel Jan Pavel II. propůjčením titulu „ctihodný“. Mezitím bylo uznáno uzdravení z kostní rakoviny z roku 2002 na jeho přímluvu jako přirozeně nevysvětlitelné a loni uskutečnil Jan Pavel II. jeho beatifikaci.

Nový blahoslavený se narodil ve Štrasburku 15. září 1858. Brzy osiřel a byl vychován dědem z matčiny strany. V šestnácti letech ztratil víru. Ve vojenské akademii Saint-Cyr se stal podporučíkem. Jako dědic velkého majetku vedl dosti nepořádný život, ale při nasazení do bojů v Alžírsku osvědčil statečnost. Roku 1882 odešel z armády a podnikl výzkumnou výpravu do Maroka s cennými badatelskými výsledky. Tehdy se začal obracet do nitra a navštívil známého abbé Huvelina v Paříži. Požádal o výuku katechismu, ale kněz ho vybídl ke zpovědi a přijímání. Pro Karla to bylo osobní setkání s Kristem a tato konverze mu dala celoživotní směr. Vykonal pouť do Svaté země, stal se mnichem trapistou a nakonec poustevníkem v Nazaretu a v Jeruzalémě. Kněžské svěcení obdržel 1901 a odešel do Béni Abbčs v západním Alžírsku. Nakonec se usadil v Tamanrassetu v pohoří Hoggar v kraji Tuaregů. Tam byl zastřelen před svou poustevnou 1. prosince 1916.

Moderní osobnost

Nejedna stránka tohoto dobrodružného života se dotkla mysli i srdce mnoha lidí. Začalo se o něm psát odborně i populárně, byl zájem o jeho dětství, o zkušenost bezvěří, období vojenské a vědecké, o jeho obdiv vůči muslimům i snahu být bratrem všech v době kolonizace i během světové války – to vše bylo chápáno jako rysy člověka nadmíru moderního.

K duchovní rodině Karla de Foucaulda patří už dávno před jeho beatifikací kolem 15 tisíc členů jedenácti institutů řeholních, dvou světských a šesti sdružení. Společně je zastřešuje „Duchovní rodina Karla de Foucaulda“. Společná je jim snaha žít duchem Nazareta, s Ježíšem v eucharistii, svědčit pro sdílení a bratrskou lásku vůči všem, vůči každému, s kým se setkáte, se zvláštním zřetelem k chudým.

Jaký je význam této beatifikace pro Alžírsko?

Na tuto otázku odpověděl alžírský arcibiskup Henri Tessier: „Soudím, že duchovní hnutí vycházející od Karla de Foucaulda je jedním z pokladů naší alžírské církve. Je sice pravda, že on konvertoval při jedné výpravě do Maroka, zatímco konverze církevní proběhla v Paříži, v kostele svatého Augustina. Jenže po období duchovního hledání v Nazaretě a v trapistickém ústraní se jeho vlastní duchovní jazyk projevil po jeho příchodu do Béni Abbčs 1901 až do jeho smrti roku 1916 v Tamanrasset. Těchto šestnáct roků přispělo k dozrání jeho poselství přítomnosti druhého, vztahu k němu, setkávání s ním a naslouchání. Toto poselství se obrazilo v jeho kongregacích a fraternitách. Někdy nebyl správně chápán, přinejmenším mimo svou rodinu. Někteří se domnívali, že se chce ztratit z veřejnosti, že propaguje skrytost a přeje takovému křesťanství, které nepřináší svědectví a omezuje se na skrytou modlitbu… To vše je naprosto mylné, protože on se neuchýlil do Béni Abbčs, aby se schoval, ale aby byl blíže Maroku, do něhož se doufal ještě vrátit. A tam vydával svědectví evangeliu. Odešel do pohoří Hoggar, protože mu bylo řečeno, že právě on by mohl navázat styky s národem Tuaregů v jejich sídlech. Tam tedy šel, ne aby zůstal sám na poušti, ale aby se setkal s lidem, který ještě nepoznal křesťanství. Jeho misijní poslání nebylo zaměřeno na velká díla, ale vyzařuje z itenzivního vztahu k Bohu, s důrazem na hodnoty prostoty a chudoby při setkávání s druhými v každodenní blízkosti.“