Georg Scherer: Smrt jako filosofický problém

Autor: Ctirad Václav Pospíšil - Číslo: 2006/1 (Recenze)

Georg Scherer, Smrt jako filosofický problém. Přeložil Karel Šprunk. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, 271 str., ISBN 80-7192-914-X.

Prezentovaný svazek je rozčleněn do čtyř základních částí. V první z nich se autor zabývá otázkou smrti v naší době obecným způsobem (s. 19 – 56). Druhá část nás uvádí do problematiky vědomí člověka ohledně jeho vlastní smrti, přičemž jsou předložena různá řešení (Scheler, Kierkegaard, Heidegger, Marcel, Augustin, Schelling) (s. 57 – 108). Ve třetím oddílu je čtenář seznámen se základními typy pojímání smrti a nesmrtelnosti v dějinách metafyziky (Platón, Epikúros, Aristotelés, Descartes, Spinoza, Kant, Fichte, Hegel, Schopenhauer) (s. 109 – 210). Závěrečná kapitola je věnována problematice smrti v „moderním myšlení“ (Jaspers, Camus, Feuerbach, Marx, Nietzsche, Heidegger, Adorno) (s. 211 – 265).

Ačkoli víme, že otázka smrti je z mnoha hledisek klíčovou záležitostí, z celkem pochopitelných důvodů uvedenou tematiku víceméně podvědomě odsouváme na okraj svého zájmu. Scherer nás však za pomoci výpovědí filosofů, jejichž myšlenkové odkazy výtečně zná a přitažlivě interpretuje, dokáže vtáhnout do hry. Daří se mu na relativně sevřeném prostoru předložit jakési „živé“ dějiny filosofie smrti, přičemž není otrokem chronologie, takže síla myšlení jednoznačně převládá nad popisností. Čtenář snadno postřehne, že u řady autorů je téma smrti a nesmrtelnosti určitým základním stavebním kamenem pomyslné budovy jejich myšlení, což platí obzvláštním způsobem pro G. Marcela, jehož přínosy jsou, alespoň pro mne samotného, nejzajímavější ze všeho, s čím jsem se v daném svazku setkal.

Na tomto místě si dovolím podotknout, že Marcelova analýza smrti, sledující zážitek smrti milované osoby, v sobě skrývá celou řadu trinitárních implikací, které si autor vzhledem k dobové situaci trinitologie nebyl s to uvědomovat a které dokáže vnímat až teolog naší doby. Zmíněná hlubinná souvislost by určitě stála za samostatnou studii. Působivost Marcelových myšlenek bezesporu ohodnotí, také na základě introspekce, především ti, kdo sami prožili ztrátu někoho milovaného. Podobných inspirativních momentů je však v Schererově knize víc. Záměrně ponechávám na čtenáři, aby je sám odhaloval, neboť právě v tom spočívá krása specifického druhu komunikace mezi autorem a čtenářem.

Překlad K. Šprunka je čtivý, jasný, jedním slovem brilantní. Kniha si rozhodně zaslouží velkou pozornost nejen ze strany filosofů, ale také teologů i všech, kdo se zajímají o antropologii jako takovou. Uznání si zasluhuje i redakční práce a graficky dobře upravená a obsahu díla odpovídající obálka.