Etika lidských práv

Autor: Günter Virt - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2006/1 (Články)

K zásadám boje proti dětské pornografii na internetu

Předneseno na pracovním setkání 2.9. 1998.

Etika a morálka jsou dva pojmy, které se ve veřejnosti často vyslovují jedním dechem a dosti zaměnitelně. Volání po morálce se většinou ozývá tehdy, když se něco stane: když jsou v nemocnici zabíjeni pacienti nebo když se odhalí skupina vydělávající na dětské pornografii. Jako morálku lidé chápou většinou nereflektované postoje, z nichž žije člověk, skupina nebo společnost. Je to fakticky žitý étos, který pak dostává svou formu ve skupinových kodexech např. lékařů, zdravotních sester, psychoterapeutů, pracovníků médií atd. Naproti tomu za etiku se považuje teorie morálky, systematicky metodická reflexe lidských postojů a jednání při rozlišování dobra a zla.

Nicméně ani morálka jako prakticky žitý étos, ani etika nejsou v našich společnostech jednotné, nýbrž v mnoha ohledech pluralistické: pluralistické mezi společnostmi, jak nám to dávají na vědomí harmonizační snahy Evropské unie; pluralistické uvnitř naší společnosti; pluralistické uvnitř institucí (i církve); pluralistické v různých směrech teoretického přístupu etických teorií; a konečně pluralistické v nás samých. Pluralismus je z jedné strany výrazem svobody a mnohotvárnosti, na druhé straně nás však staví před otázku, kolik pluralismu na všech těchto úrovních člověk snese. Pluralismus může mást, může i přetěžovat a připravovat tak cestu totalitárním proudům.

Předmětem etiky není jen osobní jednání individua (individuální etika), nýbrž i mravnost institucí (sociální etika, chápaná jako metodická reflexe lidského jednání ve společenských institucích a vůči nim). Instituce - a internet je také institucí - jsou vytvořeny lidmi a lidé za ně nesou odpovědnost. Mnohé z těchto institucí - a internet zvláště - překračují hranice zemí i společností a proto si žádají mezinárodní regulaci s právní závazností.

V našich západních dějinách, plných změn a často i plných utrpení, vznikla z různých zdrojů koncepce lidských práv jako fenomén pro řešení krizí v různých konfliktech a stavech napětí. Lidská práva jsou založena v lidské důstojnosti, tj. v uznání, že každý člověk je osoba a jako osoba nejen nepředstavuje žádnou zaměnitelnou hodnotu, nýbrž musí být uznán ve své jedinečnosti, sebeurčení a samoúčelnosti. Při uznávání lidské důstojnosti vyplývají často z kontrastních zkušeností, v nichž je lidská důstojnost urážena, lidská práva jako práva obrany, práva na účast a sociální práva nároku. Lidská práva tudíž stojí a padají se svým etickým a antropologickým základem.

Po těchto předběžných poznámkách navrhuji pro přistoupení k tématu trojí krok, bez něhož se žádná etická úvaha neobejde:

1. Empirické přiblížení se k faktům, pokud jsou eticky relevantní.

2. Antropologickou integraci; co znamenají tato fakta pro uskutečnění a zdar lidské existence v lidskosti.

3. Jaké konkrétní naléhavosti vyplývají pro jednání v typicky se opakujících konfliktních situacích; etické normování.

1.

Jen sporadicky některá empirická fakta: podíl těch, kdo využívají internet k rozesílání, šíření a prohlížení dětské pornografie je otřesně vysoký. Zdá se, že finanční zisk je veliký. Stejně jako u dealerů drog ani zde nejsou výrobci a šiřitelé obvykle sami „závislí“. Každý rok se stávají dva miliony dětí obětí profesionálních prznitelů při výrobě pornografie nebo nucením k prostituci. Téměř vždy je s tím spojeno násilí a agrese.

Ale co je to pornografie? Podle Staatslexikon (vyd. Görresgesellschaft, Freiburg, 7. vyd. 1995, sv. 4, 508) je pornografie „umělecky bezcenné, obscénnost zdůrazňující zobrazování sexuálních úkonů slovem a obrazem. Jednotná, juristicky závazná definice se dosud nezdařila“. Pornografie, a to i s dětmi, existovala vždy, ale šíření a transport dětské pornografie na celosvětové dálnici internetu vedly snadným překračováním prostorových, časových a státních hranic ke kvantitativnímu skoku. Vzniká proto diskuse, zda se tím nemění i kvalita jednání. Staré i nové zločiny se mohou dělat na internetu snadněji, rychleji, pohodlněji, mnohem anonymněji, a tím pro pachatele mnohem bezpečněji; prahy zábran se snižují. Obchod s dětskou pornografií a sex na internetu jsou jedním z nejvýnosnějších obchodů na tomto médiu. Nabídka vyvolává rostoucí poptávku a musíme počítat s tím, že této nabídce podléhá daleko víc lidí, než si myslíme, a to vzhledem k mnohovrstevnosti a ambivalenci v člověku, u něhož hraje nevědomí nepodcenitelnou roli.

2.

Antropologická integrace: Co tyto naznačené skutečnosti znamenají pro člověka? Světově propojená informační technologie nemění jen ekonomiku, práci, demokracii a politiku, nýbrž i obraz člověka v kultuře a společnosti.

U dětské pornografie nejde jen o porušení jednotlivé normy etiky nebo lidských práv, nýbrž o útok proti základu etiky a lidských práv, spočívajícím v důstojnosti člověka. Bylo řečeno, že na rozdíl od hodnot, které jsou vyměnitelné, představuje člověk nevyměnitelnou hodnotu. Z toho vyplývá, že nikdy nesmí být považován za prostředek k cíli, ale vždy musí být respektován kvůli sobě samému. Tato nezcizitelná důstojnost přísluší každému člověku nezávisle na rase, pohlaví, vlastnostech, schopnostech nebo stavu, tedy i nezávisle na věku. Děti mají nezcizitelnou důstojnost, protože jsou lidé. Zmíněná rovnost a univerzalita lidské důstojnosti a na ní založených lidských práv nevznikly teprve konvencemi. Tato důstojnost přísluší každému člověku na základě jeho lidské existence. Může být respektována nebo znevažována, nemůže však být přidělena nebo odebrána a platí pro všechny fáze života. U dětské pornografie máme před sebou totální instrumentalizaci.

Uznání a ochrana lidské důstojnosti naráží na značné problémy právě u nejslabších členů společnosti. Děti s tím nemohou souhlasit, ale většinou se ani bránit, jestliže je jejich tělo nabízeno na trhu. Zákaz komercializace lidského těla a jeho částí se explicitně dostal do dokumentu o lidských právech Konvence o lidských právech v biomedicíně teprve nedávno. Výroba dětské pornografie znamená zásah do psychické a většinou i fyzické integrity dítěte, skoro vždy je spojena s násilím a agresí: Moc se tu proviňuje proti bezmoci způsobem, který ničí osobnost. Tak těžké zásahy proti psychické a fyzické integritě mají zničující následky pro budoucí život těchto dětí a nezřídka jsou odpovědné za pozdější sebevražedný akt.

Na dětskou pornografii není možno hledět jen z aspektu sexuální morálky. I uprostřed dnes velmi pluralistického postoje k sexualitě lze eticky dobře zdůvodnit, že sexualita má být prožívána ve svobodném souhlasu, a ne pod vydíráním, nucením a násilím, že je založena na svobodném osobním vztahu. Znásilňování žen a dětí je pravděpodobně nejčastějším násilným zločinem v naší společnosti a musí být jako takové pojmenováno, hodnoceno a sankcionováno v rodinách i mimo ně.

Na dětskou pornografii je třeba hledět skrze paradigma násilí, ne pouze jako na problém sexuální morálky. Jestliže se psychosexuálně nezralí nebo agresivní pachatelé ukájejí na dětech, a navíc své činy prodávají na trhu, pak vnucují své jednání bezmocným obětem a způsobují vážné osobnostní poruchy v jejich budoucím životě.

Nejde jen o základní úctu a ochranu důstojnosti jednotlivého člověka, která je garantována lidskými právy, nýbrž navíc i o lidské zdroje společnosti, jestliže zítřejší dospělí jsou už v dětském věku ve velkém počtu a těžkým způsobem omezováni ve své tělesné, duševní a sociální integritě a vnucuje se jim neodhadnutelně těžká životní hypotéka, protože byli bez souhlasu, bez možnosti souhlasu, degradováni na objekt.

3.

Etické normování: Technologie jsou ve svém společenském účinku stejně ambivalentní jako člověk, od něhož pocházejí. Tato dvojznačnost si žádá regulaci a uspořádání. Aby se lépe uplatnily pozitivní aspekty, je třeba negativní potlačovat. Při všem rozdílném hodnocení panuje shoda, že užívání internetu je eticky relevantní.

Poněvadž etika pod aspektem lidské důstojnosti a odpovědnosti člověka za přírodu a jím vytvořené struktury vyžaduje univerzální nárok, není potřebná speciální kybernetická etika pro internet, stejně jako není nutná speciální genetická etika pro genovou technologii. Pro jednotlivé oblasti jednání je však třeba konkretizovat obecné etické zásady a pro strukturální konfliktní situace vypracovat přednostní pravidla hodnocení.

Aby bylo možné identifikovat etické problémy jako takové uprostřed mnoha věcných problémů, je třeba mít jako rastr k dispozici tři otázky, k nimž lze přiřazovat další.

● Kdo nebo co je zasažen jednáním? O koho jde? Kdo za to zaplatí a jak?

● Jaké cíle se sledují a dají se eticky ospravedlnit? Kdo má jaké výhody?

● Poněvadž všecko má svou cenu, kterou v jednotlivostech často ještě neznáme, je třeba položit otázku: Jaké následky nastanou, i nechtěně, při sledování těchto cílů? Otázku rizika je třeba odzlišovat od obecné otázky nebezpečí, protože riziko nepředstavují osudová nebezpečí přítomná v přírodě, nýbrž nebezpečí uvedená do světa člověkem, který za ně nese odpovědnost.

Uzavřel bych pokusem formulovat určitá přednostní pravidla, nebo kritéria obecné povahy, a vyvodit z nich konkrétní závěry. Etika má důležitý úkol, aby pro oblast internetu vypracovala taková přednostní pravidla.

● Lidská práva, a právě nároky nejslabších, jako jsou děti, mají přednost před vlastní dynamikou techniky.

● Nová technologie, jakou je internet, nemá vytvářet větší problémy, než sama řeší.

● Svoboda výměny informací je bezpochyby důležitá hodnota a dlouho se o ni muselo bojovat. Svoboda jednoho však končí tam, kde začíná nesvoboda druhého, a to i budoucí nesvoboda dítěte, které je omezováno dětskou pornografií ve své svobodné možnosti vývoje. Lidská práva a na nich stojící základní práva každého jednotlivého člověka mají přednost před svobodou výměny informací.

● Lidská práva jsou ve světě víc deklamována než kontrolována; jejich porušování není sankcionováno. Účinná opatření na ochranu lidských práv na mezinárodní úrovni mají proto přednost před pouhou deklamací.

● U institucí překračujících hranice zemí mají přednost mezinárodní regulace před zákony jednotlivých států. Pro účinnou mezinárodní kontrolu a regulaci je potřebná jasná a právně závazná definice dětské pornografie.

● Poněvadž prevence je lepší než náprava, má před dodatečným omezováním škody přednost výchovná činnost: informace, odhad následků a základní hodnocení nebezpečí sexuálního zneužívání dětí a nezletilých na internetu.

● Obsáhlá regulace, která staví na sebekontrole všech zúčastněných, ale zároveň předpokládá i účinnou kontrolu a sankce, má přednost před „laissez faire“, očekávajícím všecko od sebekontroly.

Je úkolem etiky, aby formulovala ještě další a detailnější přednostní pravidla, avšak už z těch, která jsme zatím uvedli, vyplývají některé otázky:

● Co je možno udělat ke zlepšení ochrany obětí?

● Jak je možno zlepšit práci s pachateli?

● Jak lze účinně rozšířit pátrání?

● Jak lze co nejrychleji vytvořit národní a mezinárodní ohlašovny a databanky recidivujících pachatelů?

Pokud se naší společnosti nepodaří dostat pod kontrolu tak závažný problém, jakým je dětská pornografie na internetu, bude nejen spoluodpovědná za porušování lidských práv svých nejslabších členů, ale také podkopá hodnotovou základnu demokratického soužití a ohrozí lidské zdroje společnosti zítřka.