Andrea Riccardi, Il secolo del martirio

Autor: Karel Sládek - Číslo: 2006/1 (Recenze)

Andrea Riccardi, Il secolo del martirio. I cristiani nel novecento [STOLETÍ MUČEDNICTVÍ. Křesťané ve dvacátém století]. Mondadori, Milano 2000.

Známý italský historik Andrea Riccardi, který je řádným profesorem historie na Terza Universitŕ degli Studi v Římě, ve své obsáhlé knize velmi citlivým a strhujícím způsobem přemýšlí o konkrétních osudech tisíců mužů a žen, kteří byli jako křesťané zabiti ve 20. století pro svou víru. Dílo je svým širokým záběrem prvním celosvětovým přehledem dané tematiky a bylo dosud přeloženo do sedmi jazyků.

Přestože byl Andrea Riccardi v době zpracování pramenů již erudovaným odborníkem na problematiku moderních církevních dějin – jeho díla Neo-Gallicanesimo e cattolicesimo borghese (Bologna 1976) o francouzském katolicismu, Roma „cittŕ sacra“? Dalla Conciliazione all'operazione Sturzo (Roma 1979), Il potere del papa da Pio XII a Giovanni Paolo II (Roma-Bari 1993) o „moci“ papežů, Il Mediterraneo nel Novecento (Cinisello Balsamo 1994) o Středomoří ve 20. století nebo Mediterraneo. Cristianesimo e islam tra coabitazione e conflitto (Milano 1997) o soužití a konfliktech mezi křesťany a muslimy ve středomořské oblasti, si již získala věhlas ve vědecké i laické veřejnosti – neskrývá v úvodu údiv nad objevením nových horizontů, které se před ním otevřely v archivech Vatikánu: „Vstoupil jsem do velkého archivu komise pro nové mučedníky, kde jsou shromážděny dopisy, poznámky, paměti, které přišly v těchto posledních letech z každého koutu světa do Říma. Začal jsem jimi listovat. Jsou to dopisy, svědectví, zprávy biskupských konferencí z celého světa. Ale také paměti řeholních kongregací. Četl jsem je a byl jsem jimi stržen. Byly to tisíce příběhů současných mužů a žen: křesťané zabití kvůli svému křesťanství.“ (s. 9)

Kniha je rozdělena do devíti kapitol s bohatým poznámkovým aparátem. Otevírá se „holocaustem“ křesťanů v období „sovětského“ století, celou podkapitolu věnuje Riccardi zamyšlení nad ostrovem Solovki: „Klášterní komplex, který byl jedním z nejdůležitějších duchovních center ruského pravoslaví, se stal jedním z nejhorších míst mučednictví. Místo, kde mluvil Bůh v kostelech a kaplích a kde panovala harmonie mezi prací mnichů a přírodou, potkal tragický osud (…) Zdá se, že klášterní řád nahradila pravidla násilí a útisku.“ (s. 35)

Následuje kapitola o Hitlerově Evropě a vztahu nacismu ke křesťanům. Seznamuje čtenáře i s duchovní rezistencí ve Francii a se specifickým případem Itálie. Ve třetí kapitole, věnované východní Evropě, se též vyjádřil k „modelu“ komunistických represí proti církvím v Československu. Neopomíjí mučedníky z řad misionářů celého světa. Vnímá i dnes ožehavé téma asijského komunismu a pronásledování křesťanů, zejm. v Číně. Zajímavá je kapitola o pronásledování v místech, kde jsou křesťané menšinou mezi velikými náboženstvími Asie, v arabsko-islámském světě či v Alžírsku. Autor připomíná množství bolestných případů střetu státu s církví ve Španělsku a Mexiku, konflikty v nezávislé Africe. V úplném závěru se zamýšlí nad násilím na ženách.

Kniha je jako celek dílem zralého autora s citlivou schopností k odhalení skrytých historických souvislostí a hlubokou lidskou úctou před „závětí” těchto mužů a žen (snad více než 9 600 svědectví), pro které vlastní víra, pravda a přesvědčení, a z nich vyplývající soucit a láska k bližnímu, byly v dobách zášti, nenávisti a násilí přednější než zachování vlastního života. Příběh jejich slabosti a „porážky” se vepsal do dějin minulého století a každý člověk hledající pravdu o historii je povolán reflektovat, kde je „slabá síla” křesťanství. Proto tajně doufám, že se kniha Andrey Riccardiho dostane brzy v českém překladu také k našim čtenářům.