Změna je život

Autor: Oto Mádr - Číslo: 2005/4 (Punctum saliens)

Po čtvrtstoletí námah a radostí spojených s redigováním Teologických textů jsem rád, že mohu jejich čtenářům konečně představit někoho, o němž jsem přesvědčen, že je schopen k začátku nového akademického roku po mně úspěšně převzít hlavní odpovědnost za tento odborný časopis. Spolupráce PhDr. Jolany Polákové s Teologickými texty probíhala už daleko dříve, než se v roce 2003 její jméno objevilo v tiráži. Od čísla 3/2003 se pak samostatně věnovala obsahovému koncipování odborných partií a redakčnímu zpracovávání všech příspěvků. Průběžně se ujala také náročné reorganizace personálně technického zázemí redakce. To vše je pro mne nyní spolehlivou zárukou toho, že v jejích rukou bude také v budoucnu zachována dosavadní redakční úroveň i odborná a ideová koncepce Teologických textů.

Kdo je kolegyně Jolana Poláková? Pro její odpor k mediálnímu zviditelňování vlastní osoby o ní možná málokdo něco bližšího ví. Hovoří za ni spíše její teoretické i praktické dílo. Svobodně se mu mohla věnovat až po roce 1989. Do té doby působila nejprve několik let ve Filosofickém ústavu Akademie věd. Využila ten čas k napsání práce o myšlenkovém tvoření, která se v prvních letech svobody dočkala dvou vydání, avšak v době svého vzniku nesměla být ani připuštěna k obhajobě. Autorka musela Filosofický ústav opustit. Během následujícího osmiletého působení v ideologicky nezatíženém nakladatelství zdravotnické literatury si osvojila navíc profesi knižní redaktorky.

V téže době, v 80. letech, se dalším polem jejího působení stala průkopnická charitativní činnost – vedení „socioterapeutického klubu“ pro psychotické pacienty. Vracet těmto nejníže deklasovaným lidem osobní důstojnost a umožnit jim volný tvůrčí projev byl záměr neočekávaně úspěšný. Nejenže udělal z klubu centrum vyzařování, které přitahovalo široký okruh odborných i laických sympatizantů, ale tento experiment byl oceněn i vyznamenáním od České lékařské společnosti.

Zároveň to byla možná právě tato aktivita - spojená například s vydáváním polosamizdatového časopisu „Mosty“ a jinými neoficiálními akcemi - která v roce 1986 způsobila přeřazení Jolany Polákové v agendě Státní bezpečnosti (jak je uvedeno v materiálech Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu) z kategorie „prověřovaná osoba“ do „signálního svazku“, který StB zakládala na osoby „podezřelé z trestné činnosti“. Touto „trestnou činností“ ovšem byla zřejmě míněna také autorská a redakční spolupráce Jolany Polákové na vydávání katolického samizdatu nebo její aktivní účast na tajných bytových seminářích – včetně mnou vedeného filosoficko-teologického semináře „Junior“.

Politická a kulturní svoboda přinesla Dr. Polákové nabídku pracovat v obnoveném Filosofickém ústavu AV a spolu s tímto návratem jí otevřela normální publikační možnosti. Každá z jejích zatím pěti knih - Myšlenkové tvoření, Filosofie dialogu, Možnosti transcendence, Perspektiva naděje, Dialog s Bohem a filosofie - se dočkala ve stejné nebo pozměněné podobě dvou vydání. Tři její knihy vyšly v zahraničí, v jednom nebo i dvou jazycích (angličtina, němčina, italština). Jedna byla vyznamenána cenou Toma Stopparda.

Na základě této bohaté tvůrčí filosofické práce si Jolana Poláková nebuduje akademickou kariéru. V 90. letech věnovala většinu své energie spolupráci na elementární obnově české křesťanské kultury v jejích nejhůře postižených oblastech: v základech teologické a filosofické vzdělanosti. V součinnosti s Křesťanskou akademií Karla Vrány a s Kolegiem Zvon (neformální skupinou technických profesionálů, kterou postupně vytvořila) vydávala a redakčně i překladatelsky připravovala čtyři ediční řady: Sofia – výbory z děl do té doby veřejně neznámých samizdatových a exilových autorů (Mádr, Zvěřina, Vrána, Skalický, Říha, Janát, Lobkowicz, Špidlík), Logos – překlady i české práce z oblasti křesťanské a křesťanství blízké filosofie (Welte, Guardini, Casper, Lotz, Lévinas, Vrána, Poláková), Theologica – moderní teologické učebnice a příručky (připomeňme aspoň Waldenfelsovu „Kontextovou fundamentální teologii“) a Edice Život – zaměřená spíše publicisticky (s autory jako Vlk, Zvěřina, Medek, Mádr).

Po roce 2000 mi Dr. Poláková také začala – vedle svého plného úvazku ve Filosofickém ústavu – intenzivněji pomáhat v redakci Teologických textů. Mohu odpovědně prohlásit, že nebýt jí a také její trvalé nezištnosti (neboť nejen během spolupráce s Vránovou Křesťanskou akademií, ale i během působení v Teologických textech nepobírala a nepobírá honoráře ani plat) Teologické texty by možná už nemohly dále vycházet. V posledních letech bylo jejich vydávání ohroženo také změnou pracovní výkonnosti téměř už devadesátiletého šéfredaktora. Proto děkuji našemu Pánu za tuto kolegyni, jíž nechybí ani odbornost, ani tvořivost, ani smysl pro precizní redakční práci, a těším se – v pokračující spolupráci s ní, dokud mi síly budou stačit – na další budoucnost Teologických textů.