Ohlasy 1

Autor: Antonín Balík - Číslo: 2005/3 (Dialog)

U nás vyšel v roce 1996 Teologický slovník autorů Rahner-Vorgrimler a měl církevní schválení. Je moderní a výborný vědecky i teologicky. Bohužel se ale také objevil v časopise Světlo překlad deset let starého článku z Italského časopisu s názvem „Teutonský blud“, kde je Rahner napadán s připomínkou Teilharda de Chardin způsobem, který není solidní. Moje otázka zní: Má pravdu ten, kdo uděluje imprimatur, nebo redakce Světla a deset let starý článek?

redakce:

Díky za podnět, na který je zde možná jen stručná odpověď. Na stránkách TT si už po léta klademe množství otázek, které si dal Druhý vatikánský koncil (1962-1965) a nám dává současnost. Koncil uvolnil větší prostor teologické práci, která začala intenzivněji brát jako úkol hledání odpovědí metodami běžnými v současné vědě. Dřívější úzkostlivá péče o formulování učení víry škodila jednak pastoraci moderních vzdělanců, jednak poctivému zkoumání Boží pravdy s využitím současných vědeckých metod. Hlásání víry se už od počátku neobešlo bez psychologických procesů. Sám náš Pán a jeho apoštolové učili převážně sdělováním svého vnitřního poznání, opřeného o sdělení Starého zákona, který je plný obrazů a příběhů. Teprve středověká teologie rozvinula obsah Písma do knih rázu učebnic. V novověku se církev bránila proti rozřeďování své nauky Indexem zakázaných knih, ale také živějším kázáním k současníkům. Díla velkých pokoncilních teologů (Rahner, von Balthasar aj.) nabídla nové základní obrysy současné nauky víry, které církev přijímá a schvaluje.