Profesoru Skalickému

Autor: Milan Smejkal - Číslo: 2005/2 (Dialog)

Milý pane profesore,

nebývá zvykem psát recenzi na recenzi; ale já to s dovolením udělám. Proč bychom nemohli být trochu originální, že? A víte, co o Vás řeknu poté, co jsem si v TT přečetl Vaše hodnocení Pospíšilovy knížečky o Panně Marii? Byl jsem pohnut a povznesen. Ano, přesně tak. Jak Vy dokážete s elegancí sobě vlastní i v maličkém příspěvku tu naši krásnou mateřštinu rozeznít, jakých nuancí, jakých nádherných obratů umíte použít, jak vykřešete jiskru hlubokého smyslu ze slov běžných, jak ve zkratce sdělíte mnoho, jak moc je z Vašeho textu znát, že nepíšete puzen nějakou vnější pohnutkou, ale jak ty věty tryskají z hlubin Vašeho srdce, jak se s nimi bytostně ztotožňujete.

To, prosím, nemá být nějaká narychlo vytvořená óda, to ani náhodou. Sleduji Vaše články v TT i KT už dlouho, léta, a je mi vždycky moc dobře, když tam čtu Vaše jméno. Začalo to před léty Vaším článkem o II. Vatikánu, a pak už pravidelně sleduji Vaše práce, pokud samozřejmě jsou publikovány v těch několika časopisech, ke kterým mám přístup. A vždycky se zachvěji radostí, mám totiž takový zvláštní pocit příbuznosti, Vaše hodnocení věcí a Vaše názory jsou mi blízké, a když Vy je vyslovíte tak, jak bych to já nikdy nedokázal, uvědomím si, že se ve mně cosi rozezní, jako když se rozezvučí struna na harfě, když venku zvoní zvon stejného ladění.

Je mi to důkazem i něčeho daleko většího a přesažnějšího: totiž toho, co nazýváme "obcováním svatých". Vy jste vysokoškolským profesorem, vynikajícím teologem, opravdovým znalcem mnoha oborů, člověkem s mnoha zahraničními zkušenostmi i akademickými poctami, zkrátka někým, ke komu mám, máme-li na mysli intelektuální potenci, nekonečně daleko. A přece Vám rozumím a Vaše texty jsou pro mě povzbuzením. Možná i proto, že Vaše hodnocení mi jde z duše. Týká se to koneckonců i Vašeho názoru na knížku prof. Pospíšila a na jeho práce, které stejně jako Vy obdivuji a které jsou pro mě zdrojem inspirace, radosti i poučení.

Stejnou literární zkratkou jako Vaše poslední recenze se honosí i pan doktor Mádr. Jeho editorialy jsou mistrovskou miniaturou, básnickou prózou, malým skvostem. Je neuvěřitelné, že on, ač žádný mladík, vládne jazykem takřka máchovským, a přitom i po obsahové stránce na výši doby, teologicky přesně tam, kde se dnes nacházíme, nic starého, strnulého, stále s vizí kupředu, stále ve smyslu onoho apokalyptického "všechno tvořím nové". V tom jste si blízcí.

I když Vy sám i celá redakce TT jste mi intelektuálně poněkud vzdálení, lidsky, osobně jste mi blízcí a vnitřně pociťuji naše vzájemné spojení, které se každým novým číslem utužuje. Sice na dálku, ale "tam u nás" přece žádná vzdálenost neexistuje. Nebo se mýlím?

Přeji Vám, vážený pane profesore, a nejen Vám, i všem Vašim spolupracovníkům na vinici stálou jiskru v oku i v srdci, velikonoční závratnou radost z našeho vykoupení i trvalé nadšení pro práci, která stále přináší a jistě ještě dlouho bude přinášet bohaté plody.

Ať se Vám daří a vše dobré! - Aleluja!

Ze srdce

Váš Ing. Milan Smejkal