Jan B. Lášek - Karel Skalický (edd.): Mistr Matěj z Janova ve své a v naší době

Autor: Marie Krechlerová - Číslo: 2005/2 (Recenze)

Sborník z vědeckého symposia, konaného na teologické fakultě Jihočeské univerzity 29.-30. listopadu 2000. Brno 2002, 144 s. (Pontes pragenses, sv. 26 - Studie Teologické fakulty Jihočeské univerzity, sv. 21 ).

Na uvedeném sympoziu přednesené referáty historické, teologické a biblické tematiky byly sestaveny do sborníku. Část autorů se věnovala Matějovi z Janova "v jeho době", část pak jinak zvanému pařížskému mistru "v naší době" (či spíše "nejen v naší době").

Josef Dolista seznamuje čtenáře s duchovními proudy v době Matěje z Janova a Martin Weis s historicko-společenským pozadím 14. věku. Zatímco se Dolista zamýšlí spíše nad duchovní situací, úrovní vzdělanosti, vzdělávacími procesy, společenským děním a vybranými významnými duchovními osobnostmi křesťanského Západu, Weis tematizuje především situaci v Čechách a zmiňuje se pak především o myšlenkových současnících Matěje z Janova, působících převážně v Praze. Tyto dva výše zmíněné příspěvky umožňují i "laickému" čtenáři, aby mohl být "vtažen do tématu" a připravit se na další referáty.

Pokud jsou články Josefa Dolisty a Martina Weise uvedením do širší problematiky, přímo Matějovi se věnuje Jan Podlešák: "Matěj z Janova jako kritik středověké církve".

Studie Karla Skalického - "Církev Kristova a církev Antikristova v teologii Matěje z Janova" - vyniká hlubokým vhledem do "janovovské" ekleziologie, ale přináší také myšlenky zcela nové, konkrétně například novou hypotézu o původu názvu Janovova hlavního díla Regulae Veteris et Novi Testamenti, který odvozuje z Liber regularum donatistického teologa Tychonia. Dále upozorňuje na absenci teologické reflexe Kristova zmrtvýchvstání v díle Matěje z Janova či vyjasnění teologického chápání Janovova vztahu mezi církví Kristovou a Antikristovou pomocí modelu "rakovinného bujení".

Jana Nechutová se v příspěvku "Probet autem seipsum homo (exegeze Matěje z Janova 1Kor 11, 27-29)" pokouší představit ho nejen jako předchůdce M. Jana Husa, ale také jako předchůdce (či uživatele) pozdějších často užívaných "reformačních" pojmů milosti a ospravedlnění v souvislosti s učením o eucharistii. Helena Krmíčková pak uvažuje o vlivu Matěje z Janova na utrakvismus Jakoubka ze Stříbra a Mikuláše z Drážďan.

Odkazem Matěje z Janova, jak byl vnímán v běhu času, se zabývají Radomír Malý ("Matěj z Janova a další Husovi předchůdci v díle českých obrozenců"), Jiří Hanuš ("Mistr Pařížský v moderních Čechách a na Moravě") a Václav Steiner ("Eklesiologie Matěje z Janova v podání E. Valáška").

Tuto publikaci uzavírají dva úryvky z dosud nepublikovaných exilových pamětí historika Vlastimila Kybala, které připravili k vydání Jan B. Lášek a Jaroslav Hrdlička.

Na závěr nelze jinak než pochválit vydavatele za vhodně zvolenou obálku (reprodukce z Bible Václava IV.), což nebývá u podobných sborníků příliš časté. Tento sborník je pozváním odborné i laické veřejnosti ke studiu počátků české reformace. Je to kvalitní příspěvek k aktuálně probíhajícímu výzkumu a diskusi v této oblasti v posledních deseti letech. Proto by neměl zůstat čtenáři nepovšimnutý.