Současný ekumenický dialog v polsko-českém pohraničí

Autor: Józef Budniak - Číslo: 2005/1 (Články)

Polsko-české pohraničí, obzvláště Těšínské Slezsko, je oblastí častých výzkumů etnologických, sociologických a historických, týkajících se různých aspektů života jeho obyvatel.¹ Tento region do sebe absorboval vliv různých kultur a národů, spektrum jeho současného náboženského života je dáno politickými i kulturními vlivy minulosti.² Rodiny, které zde žijí od nepaměti a nezměnily své bydliště, byly postupně občany Rakouska, Polska, Německa, Československa a České republiky.³

Při analýze historického procesu utváření kulturního života Těšínského Slezska současně se zřetelem na jeho společenská, etnická a dokonce politická specifika můžeme nalézt potvrzení teze hovořící o výrazné stopě, kterou zanechaly na životě této oblasti církve, hlavně církev katolická a evangelická, jež jsou hluboce zakořeněny do etnicko-kulturní identity regionu. Je důležité zaznamenat, že v této oblasti nebyly žádné náboženské války, významné konflikty, které by se trvale zapsaly do její historie, tím méně byly vyvolány místním obyvatelstvem. Těm, kdo zde žili, záleželo na pokojném a nekonfliktním spolužití a ne na disharmonických vztazích. To bylo důvodem, že se dobré spolunažívání opíralo o vzájemné přizpůsobení se existujícímu společenskému a politickému stavu, o vzájemnou toleranci, v kulturní sféře o vzájemné obohacování hodnot. Prvořadý vliv na předávání a zakořenění těchto hodnot má bezpochyby církev, která na území Těšínského Slezska plnila i funkci mecenáše kultury, učitelky tolerance a úcty k náboženské a kulturní různosti. Církev na tomto území – katolická i evangelická – je “stélou“, jak ji označují zdejší rodáci, a tím ji považují za svou, blízkou jejich srdci, rodinnou, vždy zde působící. Tyto církve mají svou konfesní identitu, která se projevuje jako “dědičná kategorie“.⁴ Naplňovaly a nadále plní nejen své úkoly náboženské, ale stejně intenzivně se zapojují do společensko-kulturní činnosti, kde spolupracují.

Město Polský Těšín má díky své geograficko-politické poloze dlouhou tradici setkávání mnoha kultur, národností a vyznání, historie města je starší než státnost polského a českého národa. V současnosti je jediným polským městem, kde asi 30 % obyvatel patří do Evangelické církve a.v.⁵

V polské části Těšínského Slezska je 60 % obyvatel katolického vyznání a 35 % evangelického. Několik málo procent tvoří příslušníci církve svobodných křesťanů, metodisté, baptisté, adventisté sedmého dne a vyznavači jiných náboženství. Obdobný charakter má rozdělení náboženského spektra na české straně příhraničí.

Náboženská různorodnost Těšínského Slezska má specifický prostorový rozměr. V krajobraze početně dominující katolické většiny vznikla celá sídla obývaná evangelíky. Na polské straně Těšínského Slezska je to například Wisła, Goleszów, Cisownica, Drogomyśl, na české Nýdek, Bystřice, Návsí u Jablunkova a jiné.⁶

V česko-polském příhraničí není náboženství činitelem, který by provázel jednoznačnou etnickou či národnostní identifikaci. Zde neplatí stereotyp “Polák = katolík“, neboť v tomto příhraničí se neshoduje národnostní rozdělení s náboženskou růzností, proto může Těšínské Slezsko na obou stranách polsko-české hranice dokonale posloužit při hledání modelového příkladu opravdového ekumenického soužití.

Rozdělení Těšínského Slezska mezi Polsko a Československo v roce 1920 znamenalo nejen přidělení tohoto území do dvou státních organismů, ale také narušení jeho kulturní jednoty. Od té doby se osud Těšínska vyvíjel různými cestami, zvláště po 2. světové válce, a to se odrazilo rovněž v rovině náboženského života. V bývalém Československu způsobila dlouhodobá náboženská politika útlum náboženského života a jeho přesun do podzemí.⁷

Československá ústava formálně zaručovala všem občanům náboženskou svobodu, z právního hlediska měly všechny státem uznané církve a náboženské společnosti zajištěnu svobodu činnosti, možnost konat bohoslužby a jiné náboženské obřady. Ve skutečnosti však byl obrovský rozdíl mezi deklarovanými právy a každodenní skutečností. Nesměly být reaktivovány všechny předválečné náboženské společnosti a organizace, nové nemohly být zaregistrovány. Oficiální činnost církví byla postupně stále více kontrolována a omezována.⁸

Situace se změnila teprve v roce 1989 po tzv. “sametové revoluci“, která otevřela církvi novou perspektivu širokých možností působení.⁹

Vztah k církvím v příhraniční oblasti je na polské straně úplně jiný, lepší, větší než vztah k církvím v České republice. Během mezinárodního ekumenického kongresu v Polském Těšíně potvrdil generální konzul České republiky, že “vztah k církvím je na polské straně kvalitnější než v České republice“.¹⁰

Kontakty obyvatel Těšínského Slezska se vždy vyznačovaly srdečností, nezávisle na politické situaci, vazby partnerství a bratrství spojovaly společnost rozdělenou státní hranicí. Toto partnerství se mezi jiným stalo vynikající základnou pro rozvoj ekumenických kontaktů. Nesmíme zapomínat, že v ekumeně můžeme a musíme být vždy partnery, nezávisle na faktu, jak velká či malá společenství se zúčastňují ekumenického partnerství. Partnerský přístup vylučuje jakékoli vyvyšování se nad jinými, jakoukoli náboženskou megalomanii, právě naopak – povzbuzuje k bratrství, přejícnosti a skutkům solidarity.¹¹

V příhraniční oblasti se každodenně setkáváme s ekumenickým přístupem, který nám přikazuje hledat vše, co je společné, co spojuje, a ne zdůrazňovat a vyhledávat rozdíly. Proto se společný život a sjednocení v modlitbě stávají aktuální nutností. K požadavkům ekumenické situace musí náležet i spolupráce v oblastech, kde můžeme společně něco udělat a dosáhnout.

Ekumenické dílo smíru neiniciovali lidé vlažní či lhostejní. Ekumenismus je pro nejvytrvalejší, vyžaduje nový styl křesťanského života. Dílu smíření mohou prospět hlavně lidé modlitby, s výrazně evangelijním charakterem, lidé obětaví, přející, upřímně oddaní druhým, inspirovaní Duchem Svatým. Tyto tak šlechetné vlastnosti můžeme dnes nalézt mezi obyvateli polsko-českého příhraničí.

Současná úroveň katolicko-evangelických vztahů se na území Těšínského Slezska formovala po mnoho staletí. Náboženská různorodnost může vytvářet podmínky k jakési rivalitě, například v činnosti kulturně-osvětové či v písemnictví. Taková situace pak přináší měřitelný přínos projevující se vzrůstem kulturně-osvětového potenciálu oblasti.¹²

V období společensko-politické transformace započaté zvláště v zemích, které se nedávno staly členy Evropské unie, stojí před křesťany nové úkoly. Evropa, která se sjednotila hospodářsky, která má společné politicko-hospodářské plány, musí odstraňovat náboženské rozdíly. Velikost národních, regionálních, kulturních a náboženských tradic vytváří evropské bohatství. Tváří v tvář početným konfliktům je úkolem církví umět si navzájem odpustit historické křivdy a zároveň společná služba smíření mezi národy a kulturami; důležitou podmínkou k dosažení tohoto cíle je směřování k míru mezi křesťany.¹³ Dne 21. května 1995 připomenul Jan Pavel II. ve svém papežském poselství, že člověk, který je spoután zhoubnými projevy zla, násilí a nespravedlnosti, velice potřebuje smíření, neboť “Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou“ (Iz 53, 6). Proto díky oběti přinesené na kříži je odpuštění začátkem nové společnosti, která se vyznačuje vzájemnou akceptací, připraveností k solidárnímu spolužití na všech úrovních náboženského, kulturně společenského i politického života.

Ekumenismus v obou částech Těšínského Slezska zanechává v ekumenickém hnutí výraznou stopu. Má svou tvář a specifika. Jeho charakteristickým znakem je, že je to především hnutí všeobecné, pastorační, každodenní a spontánní. Jedná se o ekumenismus praktický, který existuje vedle oficiálního, stimulovaného a realizovaného institucionálními církvemi. Pro institucionální ekumenismus na území Těšínského Slezska je největší inspirací ekumenismus praktický, který účinně střeží soulad v náboženském prostředí Těšínska.¹⁴

Mezi obyvatelstvem pohraničí vymezuje ekumenická cesta k jednotě společnou činnost. V tomto prostředí „ekumenismus žije proto, že vzájemně nasloucháme Božímu slovu a umožňujeme, aby Duch Svatý konal v nás a skrze nás“.¹⁵ V této oblasti získávají zvláštní význam slova Jana Pavla II.: „Modlitba za jednotu není svázána určenými momenty, situacemi či místy. Kristova modlitba k Otci je vzorem pro všechny, vždy a na každém místě.“¹⁶

Základem vzájemné náboženské spolupráce obyvatel Těšínského Slezska je ekumenický dialog. Nalezneme jej v samotném srdci ekumenické spolupráce a provází všechny její formy. Nejrozmanitější pastorální ekumenické iniciativy, teologické iniciativy, společenské i kulturní, budují pevné základy vzájemného porozumění, pochopení a dialogu obyvatel polsko-českého příhraničí.

Jan Pavel II. v encyklice Ut unum sint konstatuje, že „se musíme radovat ze skutečnosti, že nejrůznější ekumenická setkání se vždy spojují s modlitbou, nebo že ona je jejich vrcholem“.¹⁷ Přesně takový charakter měl výroční ekumenický kongres, který se ve dnech 21. až 28. srpna 1995 uskutečnil poprvé v historii mezinárodního ekumenického společenství v Polském Těšíně. Heslo kongresu Obnov se modlitbou a prací – Ora et labora provázelo setkání členů společenství a potvrzovalo, že od nejstarších dějin byla dána a uložena lidstvu modlitba a práce. Společná ekumenická modlitba tedy připomíná, že ona je podstatným rozměrem křesťanského esse a práce principiálním faktorem života člověka podle zásad evangelia.¹⁸

Nebylo bezdůvodné, že se kongres uskutečnil na území, kde evangelijní pozvání k jednotě křesťanů vyjadřuje každodenní potřebu srdcí zde žijícího obyvatelstva, a společné ekumenické setkání znamenalo nový úsek ekumenické cesty, vzájemného poznání, sblížení, důvěry a především práce.¹⁹ Setkání v Polském Těšíně se stalo událostí, „která znovu otevřela cestu ekumenického dialogu novým nadechnutím křesťanů, které bude stimulovat život křesťanů, aby smířeni mezi sebou v Ježíši Kristu pokračovali na této cestě našeho společného putování“.²⁰

Zahájení kongresu se zúčastnil polský prezident Lech Wałęsa, který ve svém pozdravu účastníkům kongresu konstatoval, že „ekumenický dialog pomáhá zlomit historické předsudky a nedůvěru. Učí nás toleranci, akceptaci, úctě k jinakosti a k cizím názorům“.²¹

Díky společným přednáškám, setkáním a modlitbám se vytvořila neopakovatelná jednota účastníků kongresu, vždyť „ekumenismus žije tím, že společně nasloucháme Božímu slovu a dovolujeme, aby Duch Svatý jednal v nás a skrze nás“.²²

Novinkou zavedenou účastníky kongresu byla jejich účast na všech ekumenických bohoslužbách v kostelích různých vyznání, které se konaly po obou stranách hranice, a tato skutečnost přinesla své plody v prožití autentické modlitební atmosféry spolu s její lokální specifičností,²³ neboť společenství shromažďuje křesťany všech vyznání, kteří se podílejí na neoficiálním dialogu, a nabízí příležitost k setkávání na základě jednoty a rovnosti, aby mohli zakusit, že jsou ve své různosti Božím lidem.²⁴

Účastníci kongresu participovali na ekumenických dožínkách v Brenné, které se už od roku 1990 trvale zapsaly do kalendáře pastorálně-kulturních událostí Těšínského Slezska. Každoročně se tento svátek úrody mění v radostnou lidově-náboženskou slavnost integrující kolem společných kulturních tradic společnost s rozdílným náboženským vyznáním. Kulminačním bodem slavnosti je ekumenická bohoslužba, při které se všem účastníkům rozdává požehnaný chléb, jenž je nejenom symbolem práce zemědělců, ale rovněž jednoty, smíření, vzájemné úcty a tolerance. Svátku úrody se účastní duchovní katolické, evangelické a pravoslavné církve, představitelé místní i krajské samosprávy, členové parlamentu, představitelé vědeckého světa i turisté z nejrůznějších části země a zahraničí.

Společnou základnu, která spojuje obyvatele obou stran břehu řeky Olše, vybudovala nadnárodní a interkonfesní organizace Křesťanské ekumenické sdružení. Nabízí příležitost ke vzájemným kontaktům mezi představiteli různých společenských, národních, kulturních, vědeckých i náboženských skupin. Tato mladá a dynamická organizace vznikla v roce 2002²⁵ z iniciativy P. Piotra J. Badury SJ. První setkání zmíněného sdružení se uskutečnilo 20. června 2002 v budově Generálního konzulátu Polské republiky v Ostravě.²⁶ Sdružení přispívá organizováním osvětových akcí k animaci kulturního života regionu a integraci obyvatel žijících v pohraničí.

Volba české strany břehu Olše nebyla určitě náhodná, neboť to není jen území, ale zároveň místo společensko-kulturních setkávání, místo formování nového člověka a jeho kultury. Vytváří mnohokulturní společenský prostor, kde zanikají různice a nacházejí se podobnosti mezi kulturami. Z hlediska náboženského života je to oblast, kde se potkávají katolíci, evangelíci, nevěřící a členové mnoha menších náboženských skupin a společenství.²⁷

Nejrozšířenějším každodenním projevem touhy po náboženské jednotě Těšínského Slezska je každoročně narůstající počet manželství mezi členy různých církví, populárně nazývaných “smíšená manželství“. Tato skutečnost je jedním z nejrozšířenějších a základních projevů ekumenismu.²⁸ Církev takovýmto manželstvím věnuje zvláštní duchovní péči.²⁹

Touha po jednotě křesťanů se díky iniciativám zasahujícím různé oblasti ekumenické angažovanosti stále více šíří. Během minulých let proběhlo mnoho akcí, které povzbuzovaly křesťany ke společným modlitbám. Mezi nimi zasluhuje zvláštní zmínku Týden modliteb za jednotu křesťanů, jenž se slaví ve dnech od 18. do 25. ledna, neboť „na ekumenické cestě k jednotě musí mít zásadní primát společná modlitba – modlitební sjednocení kolem samotného Krista“.³⁰

V období před vyhlášením lednového Týdne modliteb se na území Těšínského Slezska konaly ekumenické pobožnosti od slavnosti Nanebevstoupení Páně do Seslání Ducha Svatého. Některé z katolických a evangelických farností navazují na tuto starobylou tradici a organizují v tomto období týden modliteb za jednotu křesťanů. Tak vlastně na Těšínsku existuje dvojí týden modliteb za jednotu křesťanů, což vypovídá o tradici zachovávání kontinuity této formy ekumenismu.

U příležitosti bohoslužeb týdne společné modlitby zavítali na Těšínské Slezsko známí aktéři ekumenického hnutí: evangelický biskup Jan Szarek (Evangelická církev a.v.), prof. Alfons Skowronek (Katolická teologická akademie ve Varšavě), Richard Hill (Anglikánská církev, prezident Anglikánské oblasti Mezinárodní ekumenické společnosti), Ivo Marion (Římskokatolická církev, prezident Francouzské oblasti Mezinárodní ekumenické společnosti), předseda Ekumenické rady církví ČR evangelický biskup Vladislav Volný (Slezská církev evangelická a.v.) a Mons. František Lobkowicz (sídelní biskup ostravsko-opavský).³¹

Během promluv při ekumenických bohoslužbách se navazuje na slova Písma svatého, ta jsou reflektována ve světle ekumenických příkladů ze života obyvatel Těšínského Slezska a je poukazováno na to, co je hodno následování a intenzivnějšího předávání.

Jan Pavel II. mnohokrát vyzýval k tomu, aby se Týden modliteb za jednotu křesťanů stal všeobecně známou a využívanou příležitostí, která nebude mít jen charakter vnější oslavy, ale díky upřímné touze se bude stále rozvíjet širší činností, aby opravdu pomohla k navrácení jednoty všech pokřtěných. Různými způsoby povzbuzuje věřící katolické církve, aby při svých každodenních modlitbách nezapomínali na modlitbu za jednotu křesťanů, která má být stálým motivem dialogu s Bohem.³²

Tento dialog je na území Těšínského Slezska veden a kultivován, jeho základny jsou rozšiřovány, což lze dokumentovat na každoročních vědeckých konferencích konajících se ve filiálce katovické Slezské univerzity v Polském Těšíně.

Na půdě českých univerzit existují v současnosti obdobné katedry náboženské pedagogiky (katechetiky), připravující učitele náboženství a zároveň farní a charitní spolupracovníky.³³ Dále mohou studenti náboženské výchovy na Slezské univerzitě v Polském Těšíně, kteří pocházejí z Polska nebo České republiky, poznat úlohu a význam interkonfesního dialogu, který v období sjednocování Evropy a uskutečňování politických změn v různých částech světa dostává prvořadý význam. Polsko-české pohraničí je klasickým laboratorním územím, kde se historicky i v současnosti stýkají různé kultury a náboženství, kde se ukazují jevy významné pro rozvoj ekumenického procesu.

Současný ekumenický dialog v polsko-českém pohraničí vede k rozšíření ekumenického povědomí a zdá se, že tento region si zasloužil být příkladem k následování. Podle příkladu Těšínského Slezska po obou stranách hranice může v místních společenstvích se společnými křesťanskými kořeny ekumenický dialog vytvořit pevný základ, umocňující pocit trvalé jednoty. Společný hlas křesťanů v záležitostech týkajících se morálky, kultury, výchovy spojuje prostředí, dává zakusit jednotu na cestě ke společnému cíli, kterým je vybudování civilizace lásky, pokoje a spravedlnosti.