Radikální islamismus a laicistický fundamentalismus

Autor: časopis Zenit - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2005/1 (Panoráma)

Zenit, 31.5.2004.

Střet kultur není podle odhadů experta na terorismus vyvoláván pouze radikálním islamismem, ale i laicistickým fundamentalismem. Javier Jordan, autor díla Profetas de miedo (Proroci strachu), je profesorem politických věd na univerzitě v Granadě.

V interview s agenturou Zenit prohlásil, že „radikální islamismus má za cíl totální orientaci společnosti podle náboženských měřítek, kdežto laicistický fundamentalismus se snaží vymazat ve veřejné oblasti každou stopu Boha“.

„Pojem,střet kultur´ ospravedlňují oba tyto extrémy,“ říká Jordan, který prováděl vědecký výzkum pro NATO a spolupracoval se španělským Centro Superior de la Defensa nacional en Espaňa (Vrchním střediskem pro národní bezpečnost). Další výzkumy prováděl na univerzitě v Oxfordu, na London School of Economics, King´s College v Londýně a na Instituto de Estudios Políticos v Burdeos. Po dlouhá léta se věnuje vědeckému výzkumu terorismu a tématům bezpečnosti a obrany.

Kdo jsou proroci strachu?

Tímto názvem jsem chtěl označit dva ideologické vůdce islámského terorismu. Nejznámější je Usáma bin Ládin, existují však i jiní, spojení s Al Kajdou, jako např. Omar Abdel Rahman (uvězněný ve Spojených státech), Abu Katada (uvězněný ve Velké Británii) a Ajman Al Zavahrí, po němž se dosud pátrá.

Každý z nich ospravedlňuje to, co se nazývá „globální džihádismus“: světová svatá válka proti všem nepravým muslimům a nevěřícím nepřátelům islámu. Už po celá léta hrozí tito lidé Západu, ale i většině vlád arabských zemí teroristickými útoky, jaké už provedli ve Spojených státech, ve Španělsku, na Filipínách, v Indonézii, Turecku, Maroku i jinde.

Násilnými akcemi, propagandou, šířenou především po internetu, a náborem jednotlivých osob se snaží vybudovat celosvětovou síť, která by destabilizovala a zničila protivníka. Proto u nich vzbuzuje velké naděje nejistá situace v Iráku. Doufají, že by mohli zvítězit nad Spojenými státy podobně, jako zvítězil Taliban nad Rusy v Afghánistánu.

Proč hovoříte o islamistickém a ne o islámském teroru?

Tento druh terorismu je zakotven v islamistickém prostředí, které je v médiích označováno též jako islámský fundamentalismus. Islamismus je politicko-náboženská ideologie, kterou nesdílejí všichni muslimové a která chce sociálními aktivitami reislamizovat země s muslimskou většinou obyvatelstva i státy samotné. Nepřejí si žádný nekonfesní stát.

Posledním cílem islamistů je islamizovat celou planetu. V současnosti se soustřeďují na země, kde je islám nejvíce zastoupeným náboženstvím. Většina těchto uskupení nepřipouští užití násilí z náboženských důvodů, vyrůstají však z nich menší skupiny, které dobře akceptují násilí jako nástroj islamizace. Jde při tom o násilí, které se uplatňuje proti všem, kdo se veřejně proviní proti islámským zákonům a proti těm, kdo jsou považováni za nepřátele islámu: obecně proti Západu a zvláště proti Spojeným státům a Izraeli.

Tvrdíte, že náboženství jako takové není zdrojem násilí, že se však může stát multiplikátorem barbarství. Jak je to možné?

Mezi příčinami islamistického terorismu se nachází ideologická motivace, vyrůstající z radikálního pojetí islámu. Pro lidi sdílející tento menšinový názor (v absolutních číslech jsou jich tisíce) je náboženství vysvětlením a ospravedlněním násilných akcí. K tomu přistupují další faktory: ponížení, frustrace a touha po pomstě. Náboženský argument všem těmto pocitům propůjčuje ideologickou souvislost.

Odkaz na náboženství není vždy jen omluvou nebo instrumentalizací. Mnoho těchto osob je skutečně náboženských, když se přidružují ke skupinám džihádu. Jak potom vysvětlit toto zvrhnutí náboženství? Radikální pojetí islámu lze chápat jako spojení pocitů zlosti a nenávisti, v některých případech dokonce jako náboženství, které vylučuje lásku k bližnímu. Když analyzujeme proslovy vůdců džihádu a prohlášení na rozloučenou sebevražedných atentátníků, najdeme to, co se v křesťanské terminologii nazývá víra a naděje; chybí však láska k bližnímu. Místo toho se předvádí nenávist vůči těm, kdo jsou považováni za nepřátele jejich náboženství.

Zastáváte střední cestu mezi náboženským radikalismem a laicistickým fundamentalismem. Jak se k tomu dospěje?

Oba postoje vedou k tomu, že se nerespektuje náboženská svoboda. Radikální islamismus směřuje k totální orientaci společnosti podle měřítek islámského náboženství a laicistický fundamentalismus se snaží vymazat každou stopu Boha z veřejné oblasti. Jedná se tu o dva extrémy, opravňující pojem „střet civilizací“, který může probíhat na místní nebo i na globální úrovni.

Střední cesta spočívá v bezkonfesním státu a v soužití různých náboženských směrů, které ve společnosti existují, přičemž je dovoleno, aby veřejně prováděly sociální a kulturní aktivity - a to v klimatu vzájemného respektu.