Pastýřský list při liturgii

Autor: Franz Kohlschein - Číslo: 2005/1 (Praxe)

Franz Kohlschein, Gottesdienst, 18/1994.

Biskupové pravidelně píší svým věřícím pastýřské listy, které mají být čteny při slavení eucharistie místo homilie a stát se tak součástí hlásání v liturgii. Otázka: Jsou jí opravdu? Nezřídka se stává, že téma pastýřského listu i jeho zpracování má sotva nějaký nebo vůbec žádný vztah k nedělním čtením, i když je přece dávno předtím známo, ke kterému termínu má být list čten. „Tematické kázání“ bez vztahu k bohoslužbě slova a bez přechodu k následujícímu slavení eucharistie neodpovídá pojetí homilie po 2. vatikánském koncilu. K tomu přistupuje ještě otázka: Co má vůbec liturgie společného s dopisem od biskupa? To přirozeně závisí na jeho kvalitě a blízkosti k životu. Zkušenosti ve farnostech ukazují, že malá část kněží nebere pastýřské listy vůbec v úvahu, protože především nejsou srozuměni s tím, jak jsou napsány, a nechtějí věřící nudit. Jiná část farářů pastýřské listy předělává. Vypouštějí delší pasáže, především citáty, nebo naopak vsouvají příklady, aby výpovědi pastýřského listu oživili. Tento přístup je nepochybně problematický, ale vyplývají z něho i otázky na autory listů. Nemělo by se daleko víc dělat pro to, aby byla podoba listu názornější a živější? Když se má například téma pastýřského listu zabývat rodinou, neměly by svým podílem přispět a ke slovu se dostat také ti, kterých se to týká, tzn. rodiny – otcové, matky, synové a dcery? Především by se měla věnovat péče tomu, aby byly abstraktní texty, třeba s teologickými výpověďmi, učiněny názornými pomocí příkladů a citátů, popřípadě i z literatury.

Pastýřský list je tradicí osvědčený způsob, jak plnit službu hlásání biskupa aspoň občas ve farnostech. Má-li však vyvolat hřejivou odezvu posluchačů, musí příslušně vypadat i jeho forma.