Papež a rozvedení

Autor: časopis Zenit - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2005/1 (Praxe)

Zenit, 21.1. 2005.

Papež přijal účastníky kongresu svolaného Equipes de Notre Dame, mezinárodním hnutím pro manželskou spiritualitu. Tématem kongresu bylo: „Kristem povolat páry k nové smlouvě“.

Římský biskup řekl: „Znovu bych chtěl vyhlásit svou duchovní blízkost všem rozloučeným, rozvedeným i těm, kdo po rozvodu vstoupili do nového manželství: ti jsou jako pokřtění povoláni při dodržování církevních pravidel k účasti na křesťanském životě.“ Tím papež potvrdil svou nauku, obsaženou v posynodálním listu Familiaris consortio z r. 1981 (čl. 84).

List navazuje na výsledky světové synody biskupů o rodině, konané v říjnu 1980 v Římě. Papež se obrací k věřícím: „Spolu se synodou bych chtěl srdečně povzbudit pastýře i celé společenství věřících, aby v pomáhající lásce stáli při rozvedených, tak aby se necítili jako odloučení od církve, neboť jakožto pokřtění se mohou jejího života účastnit, ba jsou k tomu zavázáni“.

Dále se upřesňuje: „Mají být povzbuzováni, aby naslouchali Božímu slovu, účastnili se mše svaté, pravidelně se modlili, podporovali farnost v dílech blíženské lásky a v iniciativách za spravedlnost, vychovávali děti v křesťanské víře a cvičili se v duchu a skutcích pokání, aby tak den za dnem na sebe svolávali Boží milost.“

Zároveň říká: „Církev se za ně má modlit, dodávat jim odvahy, prokazovat se jako milující matka a posilovat je tak ve víře a naději.“

Papežský dokument však potvrzuje „praxi, opírající se o Písmo svaté, nepřipouštět rozvedené lidi, žijící v novém manželství, k eucharistické hostině. Nemohou přijímat, protože jejich životní postoj a poměry jsou v objektivním protikladu k onomu svazku lásky mezi Kristem a církví, který eucharistie činí viditelným a přítomným. Mimoto existuje ještě zvláštní důvod pastorální povahy: Kdyby tito lidé byli připuštěni k eucharistii, vedlo by to mezi věřícími k omylům a zmatkům ve věci církevního učení o nerozlučnosti manželství.“

„Opětné smíření ve svátosti pokání, otevírající cestu ke svátosti eucharistie, může být uděleno jenom těm, kdo litují porušení znamení svazku s Kristem a věrnosti k němu a mají upřímnou ochotu k životu, který už nebude v protikladu k nerozlučitelnosti manželství.“

„Konkrétně to znamená, že se partneři, kteří se z vážných důvodů - např. kvůli výchově dětí - nemohou rozejít, zaváží, že budou žít zcela odříkavě, tj. že se zdrží aktů, které jsou vyhrazeny manželům.“

V listu Familiaris consortio je obsažen jednoznačný zákaz pro duchovní: „Žádoucí úcta ke svátosti manželství, k samotným manželům a jejich rodinným příslušníkům, jakož i ke společenství věřících zakazuje všem duchovním, aby s rozvedenými žijícími v novém manželství prováděli z jakéhokoli důvodu či záminky jakékoli liturgické úkony. Budili by tím dojem nového svátostně platného manželství a vedli by tím k omylům ve věci nerozlučnosti platně uzavřeného manželství.“

Nakonec papež při audienci pro Equipes de Notre Dame vyjádřil svou blízkost manželům, jejichž manželství se dostalo do krize, a popřál jim, aby „na své cestě našli svědky Boží lásky a milosrdenství“.

To je i cílem hnutí, spojujícího 52 000 manželských párů v 60 zemích. Bylo založeno r. 1947 francouzským knězem Henri Caffarelem, který by se letos dožil sta let.