Nová situace v ekumeně

Autor: Walter Kasper - Číslo: 2005/1 (Ekumena)

Podle posledního koncilu je znamením působení Svatého Ducha, že v naší době ve všech církvích společně ožila spolu s lítostí nad rozštěpením i touha po jednotě. Církve se po staletích oddělení, míjení se a odloučení vydaly na cestu ekumeny.

Je příznačné, že ekumenické hnutí vzniklo na Světové misijní konferenci v Lausanne (1927). Tam se totiž ozřejmilo, že jednu z největších překážek světové misie přestavuje rozštěpení křesťanstva. V Německu se zrodila ekumena mimo jiné v zákopech Druhé světové války a v koncentračních táborech Třetí říše. Tam byli katoličtí a evangeličtí křesťané spolu. Ve společném odporu proti nelidské novopohanské diktatuře objevili, že jejich společenství je větší než všechno, co je dělí.

Na těchto základech mohla po Druhé světové válce stavět ekumenická teologie. Katoličtí a evangeličtí teologové objevili bohatství těch druhých, četli Písmo svaté společně, studovali společně církevní otce a kontroverze 16. století. Tím prohloubili a obohatili svou vlastní víru a shledali, že si jsou blíže, než si do té doby mysleli.

Teologické hnutí bylo zároveň neseno tím, co se rozvíjelo v „základně“. Vlivem přesunování celých populací po Druhé světové válce se hluboce proměnila sociální struktura církve. Nyní je už jen málo zcela katolických a zcela evangelických krajin. Katolíci a evangelíci žijí spolu jako sousedé, setkávají se na pracovištích a učí se vážit si druhých lidsky a křesťansky. Sotvakde existuje typické katolické nebo evangelické prostředí.

Tento vývoj ovšem vedl i k povážlivé nivelizaci vědomí o víře. Protože však nelze zvrátit směry sociologického vývoje, pomůže jenom vývoj dopředu. Musíme odhalovat a posilovat, co je nám ve víře společné, a směřovat k jednotě, když se ještě vyskytují nesmířené různosti. Ekumena nemá alternativu. Nejde o to, zda proces sbližování chceme nebo nechceme. Jde jen o to, abychom tomuto procesu dávali odpovědnou podobu. Ekumenické hnutí je nezvratný proces jak na rovině duchovní, tak v životní praxi.