Karel Kraus: DIVADLO VE SLUŽBÁCH DRAMATU
Autor: Jaroslav Someš - Číslo: 2005/1 (Recenze)
Divadelní ústav v Praze, Praha 2001.
Stalo se příznačným pro náš každodenní život, že se do ohniska celospolečenské pozornosti dostávají určití lidé příliš snadno, lehce a levně – a následně tím devalvují takové výsadní postavení. Na druhé straně chodí mezi námi téměř bez povšimnutí jiní, kteří se do dějinného vývoje zapsali zásadním způsobem, ale na plné docenění své práce dosud čekají. V oblasti kultury patří k takovým osobnostem i Karel Kraus, jeden z našich nejvýznamnějších divadelních teoretiků, dramaturg, překladatel a esejista. Není náhodou, že už od čtyřicátých let 20. století stál vždycky tam, kde se odehrával rozhodující zápas o novou tvář českého divadla. A protože vždy dokázal spojit zásadovost svých uměleckých postojů s pevnými postoji občanskými, dostával se logicky do konfliktů s politickou mocí, takže sinusoida jeho životních příběhů byla souběžná s linií osudů české kultury.
Dokladem hloubky a rozsahu Krausova celoživotního díla je recenzovaný sborník, kterým Divadelní ústav v Praze před časem otevřel novou řadu Eseje, kritiky, analýzy v edici České divadlo. Pro podobné zahájení nemohl volit lépe. Stěží by se v české teatrologii druhé poloviny 20. století našel adept vhodnější. Výběr z Krausových teoretických statí, dramaturgických rozborů a programových článků je ve sborníku rozdělen do pěti tematických oddílů a v nich dále řazen chronologicky. První skupinu představuje několik krátkých juvenilií z válečných let; nejstarší z nich vznikla už v roce 1941, kdy bylo jejímu autorovi teprve 21 let. Následuje první oddíl odborných studií, v němž dominuje úvaha Co je dramaturg, kterou je možno považovat za jakési autorovo profesní krédo. Zásadní význam má oddíl nazvaný O divadle a pro divadlo a v něm stati Nejisté umění, Svoboda dosud neuchopená a Hledání Evropy. Právě tam totiž autor nejvýrazněji překračuje ryze divadelní sféru a provokuje čtenáře k úvahám mnohem obecnějšího charakteru. K zamyšlení nad mravními problémy naší společnosti, nad fungováním demokracie a nad podstatou našeho pevnějšího začlenění do celoevropského kontextu.
Velký přínos pro dějiny českého divadla má rozsáhlý oddíl odrážející Krausovu spolupráci se dvěma význačnými režiséry, s Frejkou a Krejčou. Naprostá převaha textů je tu věnována druhému z nich (navíc se s ohlasy jeho tvorby setkáváme průběžně v celém sborníku). Naopak Frejkova osobnost je zachycena velmi kuse, ve třech kratičkých článcích o celkovém rozsahu 15 stran. Při vlivu, který Frejka na Krause nesporně měl, je to překvapující. Navíc dva z těch článků vznikly na přelomu padesátých a šedesátých let, tedy v komunistické éře, kdy byl Frejka osobou do jisté míry stále ještě tabuizovanou, takže Kraus o něm tehdy určitě nemohl psát tak, jak bych chtěl a cítil. Ani stať Frejkova vinohradská léta, napsaná v roce 1992, však onen dluh nijak nevyrovnává. Právě nad těmito pasážemi pocítíme zvlášť naléhavě, jak by bylo třeba, aby Karel Kraus napsal své paměti. Aby pro historii českého divadla soustavně vylíčil vše, čeho byl svědkem.
Do posledního oddílu sborníku jsou zahrnuty dramaturgické rozbory a studie. Nejčastěji zde skloňovanými jmény tu jsou Topol, Čechov a Nestroy. Zvláštní postavení mezi ostatními příspěvky zaujímá studie nazvaná Tirso de Molina před El Grecovým obrazem. I v ní je výchozím bodem dramatický text, Tirsova komedie Don Gil v zelených kalhotách, ovšem za klíč k jejímu rozboru (a následně k rozboru Tirsovy tvorby vůbec) je zvoleno slavné El Grecovo plátno Pohřeb hraběte Orgaze. Při četbě této studie jasně pochopíme podstatu, kterou se celé Krausovo dílo vymyká z běžné teatrologie. Nikdy v něm totiž nejde jen o úzce odborné zaměření, autorovy úvahy vždy směřují dál a hlouběji. Nechybí v nich filosofický rozměr. A právě tento rys dodává i příspěvkům, které se zabývají událostmi nebo problémy z minulosti, aktuální platnost.
Sborník připravila k vydání Jana Patočková a připojila k němu životopisný doslov. Knihu uzavírá Krausova bibliografie, zahrnující kromě odborných statí, dramatických textů, překladů a adaptací také řadové články v programech a periodikách. Výbor z Krausova teoretického díla je publikací, která může zaujmout nejen milovníky divadla, ale i širší okruh čtenářů. Ač už nejde o knižní novinku, stojí za to si knihu znovu připomenout. A právě teď. Karel Kraus totiž 28. ledna 2005 oslavil své 85. narozeniny.
