Jan Balík: NA CESTĚ S MLADÝMI

Autor: Jiří Zajíc - Číslo: 2005/1 (Recenze)

O službě církve mladým lidem. Paulínky, Praha 2004, 503 str.

Základní pravidlo úspěšné knihy dneška zní, že musí mít chytlavý název a nesmí mít moc stránek. Knížka Jana Balíka nesplňuje jedno ani druhé. Jestli bude úspěšná, to skutečně nevím. Jsem si však jist, že je velmi užitečná pro každého, kdo by se chtěl s větší nadějí na úspěch věnovat mladým lidem při jejich cestě k dospělému křesťanství. Jim se na pěti stech stranách nabízí velice poctivý pokus podívat se na toto téma ze všech podstatných hledisek. Tak zde najdeme šestnáct kapitol mapujících biblické základy toho, co se označuje „pastorací mládeže“, historický přehled jejího vývoje až do současnosti, sociologicky fundovanou kapitolu o mladých lidech přítomnosti, sérii kapitol vycházejících z praktických zkušeností (např. Podněty k duchovnímu rozhovoru s mladými, Postřehy ke svátostnému rozměru pastorace, Postavení animátora ve společenství mládeže, Úloha kněze v pastoraci mládeže, Dobrovolnická služba mládeže atd.) i několik kapitol, které by neměl minout žádný čtenář – a jimž se budu věnovat později.

Nejdřív totiž musím předeslat jedno „metodické“ upozornění. Publikace má spíš charakter sborníku než souvislého textu. To má samozřejmě své přednosti i úskalí. K těm přednostem patří velmi široký záběr nejen tematický, ale i autorský. Jan Balík si jako přímé spolupracovníky pro jednotlivé kapitoly i jako autory, z jejichž díla čerpal, vybíral nikoliv podle běžného, ale velmi matoucího schématu „konzervativní versus moderní“, nýbrž podle odborné a mnohdy i lidské kompetence. Už jenom z tohoto hlediska představuje jeho práce značný přínos. Sborníkový charakter knihy nutně vede na druhé straně k řadě duplicit. Některé myšlenky jsou opakovány možná v každé čtvrté kapitole (např. že „mladí lidé od nás očekávají pravdu bez redukcí s jasným ANO a NE“). S tím je třeba počítat a vždy hledat opodstatnění takové myšlenky v kontextu příslušné kapitoly.

Zvláště chci upozornit na čtyři kapitoly – po mém soudu klíčové. Začnu tou méně povedenou – vzato ovšem v měřítku nastaveném těmi třemi dalšími. Jedná se o kapitolu věnovanou mimořádně důležitému a současně obtížnému tématu Výchova k lidské lásce a s ní souvisejícím ctnostem. Autor nepochybně projevil odvahu, že se na tento „tenký led“ vůbec pustil, a ve srovnání s běžnou katolickou produkcí nezůstal jen při opakování známých a totálně neúčinných schémat a výzev. Přesto by k tomu, aby dospěl dál než do půli cesty, bylo třeba střízlivě a přitom zevrubně reflektovat minimálně tyto tři klíčové skutečnosti:

– jaké psychofyzické předpoklady je třeba od narození u dětí podporovat, aby měly jako dospívající vůbec šanci obstát před strmými nároky katolické sexuální etiky,

– proč se současná verze katolické sexuální etiky tak často míjí svými adresáty (a to zdaleka ne jen pro svou náročnost, ale pro svou nepřitažlivost),

– proč většina katolických manželství nepůsobí zvlášť radostně (natož šťastně), takže lze velmi obtížně v praxi ukázat účinnost této etiky.

Mezi trojici po mém soudu špičkových kapitol patří pátá Papež Jan Pavel II. v dialogu s mladými, desátá Povolání jako cesta k naplnění života a čtvrtá Jaké výzvy dává mladý člověk církvi. Uvedu aspoň jeden citát, dokládající, že autor opravdu ví, o čem píše:

„(Je nutné) považovat službu církve mládeži za jednu z priorit a vytvořit k tomu ekonomické, personální a organizační podmínky.“