Český historický ústav v Římě
Autor: Alena Pazderová - Číslo: 2005/1 (Panoráma)
Za Český historický ústav v Římě Alena Pazderová
Brázda, časopis nepomucenských alumnů, 2/2003-2004.
Dne 22. března 2004 se v římské papežské koleji Nepomucenum konalo pod záštitou obou českých ambasád v Itálii slavnostní shromáždění u příležitosti desetiletého působení Českého historického ústavu v Římě, založeného 6. prosince 1993 a navazujícího na činnost bývalého Československého ústavu založeného v Římě v roce 1923. Kořeny českých bádání v italských a vatikánských archivech však jsou velmi starého data – sahají až do druhé třetiny 19. století. Jako první z českých badatelů studoval vatikánské prameny „otec českého dějepisu“ František Palacký již v roce 1837, ovšem jako soukromá osoba v bytě tehdejšího prefekta archivu. S nadšením bylo uvítáno otevření vatikánských archivů a knihoven pro odbornou veřejnost papežem Lvem XIII. v roce 1881. Následně začaly v Římě vznikat jednotlivé národní historické ústavy (r. 1882 rakouský, 1888 německý aj.). Až do vzniku Československa se čeští badatelé podíleli na vatikánském výzkumu pouze jako mimořádní členové Rakouského historického ústavu v Římě. Oficiálním programem jejich studia bylo vytěžování středověkých bohemik pro edici „Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia“ a raněnovověkého materiálu k dějinám katolické restaurace pro edici „Acta Sacrae Congregationis de Propaganda fide res gestas Bohemicas illustrantia“. Důležitým počinem českých historiků po vzniku svobodného Československa bylo založení vlastního historického ústavu v Římě v roce 1923. K oběma výše jmenovaným úkolům přibyl další v podobě edice zpráv papežských nunciů u císařského dvora v Praze a ve Vídni z let 1592-1628. Ústav byl podřízen tehdejšímu ministerstvu školství a národní osvěty, které pro něj zakoupilo šestipokojový byt nedaleko Vatikánu ve via Crescenzio (nyní sídlo velvyslanectví ČR u Svatého stolce). Dvacátá a třicátá léta minulého století byla vyplněna poctivým studiem vatikánských pramenů, avšak od roku 1938 studijní pobyty ustaly. Bezprostředně po roce 1945 byly sice podnikány kroky k obnovení činnosti římského ústavu, avšak rok 1948 znamenal konec všech nadějí. Tento stav trval téměř celé půlstoletí. Díky pochopení a velkorysé pomoci bývalého velvyslance u Svatého stolce Františka X. Halase a bývalého rektora Nepomucenské koleje Mons. Karla Vrány se před 10 lety podařilo navázat na mnohaletou tradici a znovu otevřít v Římě historické pracoviště, tentokrát s názvem Český historický ústav v Římě. Ohlížíme-li se zpět po uplynulých letech, nelze nevidět obrovský kus práce, který odevzdali čeští historikové a archiváři do pokladnice českých i obecných dějin. I o tom vypovídala slavnostní konference, na níž kromě bilancování a informací o současných úkolech zazněly i referáty mladých historiků, vzniklé díky jejich římským pobytům. Pro členy ústavu byla potěšitelná i velká účast hostí, kteří si našli chvilku a přišli s nimi oslavit důležité výročí. Kromě členů českého a slovenského diplomatického sboru, představitelů zahraničních historických ústavů i odborné veřejnosti sluší se jmenovat hosty z nejvzácnějších – kardinála Tomáše Špidlíka, bývalého nuncia v ČR Giovanniho Coppu, P. Josefa Koláčka a v neposlední řadě i monsignory Jana Mráze a Františka Koutného. Historický ústav ze srdce děkuje oběma nepomucenským otcům za velkorysou pomoc při zajištění a realizaci celé akce a s vděčností bude vzpomínat i na obětavost sester, bohoslovců a technického personálu koleje, bez jejichž nezištné pomoci by nebylo možné důstojně reprezentovat českou vědu na mezinárodní úrovni.
