Vzdělanost a ušlechtilost

Autor: Josef Zvěřina - Číslo: 2004/5 (Punctum saliens)

Nemylte se, moji drazí, zdánlivým rozporem mezi narozením Kristovým a mučednickou smrtí svatého Štěpána! Ne, Vánoce pokračují! Jenže jinak, než bychom si představovali – něco jako trvající vánoční idylu. S velkým zjednodušením bychom mohli říci: Včera byly Vánoce dětí, dnes Vánoce dospělých. Včera jsme dávali dárky dětem, dnes dostáváme dar, veliký dar, my dospělí. V čem spočívá ten dar? Řeknu to hned: obraz moderního křesťana. Těch je zajisté mnoho – skoro tolik, kolik je pořádných křesťanů, protože tady krátkodobá móda nevládne. Co můžeme zahlédnout v tom obraze? Zase to řeknu hned: V obraze svatého Štěpána a v obraze dnešního křesťana je – a má, musí být – kompozice složená ze dvou základních duchovních osnov: vzdělanost a ušlechtilost.

Všimněte si věty dnešního prvního čtení: „Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil.“ Zaprvé: Kdo byli ti, kdo „se velmi rozzuřili a skřípali zuby“? Svatý Lukáš říká, že nějací propuštěnci a lidé z Kyrény, Alexandrie – atd. Řekli bychom: přistěhovalci ze všech stran. Židovštější než židé jeruzalémští. Ale o ty dnes nejde. Dnes bychom mohli mluvit o všelijakých lidech, kteří si převlékli kabáty. Lidé, kteří také zuří proti křesťanství. Dřív byli ateisté organizováni v jedné straně, dnes jsou dezorganizováni do všech stran a ze všech stran sočí. Nekamenují, ale „zasahují“ – jak říká svatý Lukáš. Zadruhé: A teď se podívejme na svatého Štěpána. Jak jsme řekli – Štěpán je „plný milosti a síly“, „plný Ducha Svatého“. Mluví, co mu podle příslibu Ježíšova (slyšeli jste jej v evangeliu) bylo dáno.

První věc, kterou musíme ukázat těm našim milým nepřátelům, je moudrost, znalost víry, solidní vzdělání. Jan Pavel II. to často zdůrazňuje a v dokumentu „O povolání a poslání laiků“ píše: „Víra, která se nepromění v kulturu, není plně přijata, není plně prožívána, není plně uskutečňována.“ Potřebujeme vzdělané laiky, potřebujeme křesťany plné milosti, síly a plné Ducha Svatého!

Nepřátelé Štěpána kamenují. Násilí nahrazuje nedostatek pravdy. To také známe, že? A co svatý Štěpán? Vyznává Krista, kterého vidí. Vyznává až na smrt. Ano, na smrt! Jistě víte, že slova „Pane, nepřičítej jim tento hřích“ jsou velice podobná Kristovým slovům na kříži: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“

To je duch Kristův, Svatý Duch – duch nesmírné, úžasné šlechetnosti! Jen si představte, jak by to vypadalo nyní s námi, kdybychom se my podobali zuřivostí, zlobou, násilnictvím, totalismem našim nepřátelům! Ne, tak klesnout nikdy nesmíme, děj se co děj!

Moji drazí, od této chvíle začíná cesta evangelia ke všem národům. Cesta vzdělanosti a ušlechtilosti. Posvěcená a zpečetěná krví Prvomučedníka. Nebyl z Kristových apoštolů, ale je prvním a velkým Kristovým svědkem. Nejen těm lidem z Kyrény, Alexandrie, Asie. Jen tak se dostalo křesťanství i k nám – je to tedy poselství nám, do našich dnů. Abychom se my stali učedníky podobnými...