Letošní Katholikentag
Autor: Helena Faberová - Číslo: 2004/5 (Panoráma)
Ve dnech 17. - 20.6.2004 se konalo v bavorsko-švábském městě Ulmu 95. celoněmecké setkání katolíků. Tradice těchto setkání vznikla již v 19. století a byla přerušena pouze v době, kdy v Německu vládl nacismus. Motto letošního Katholikentagu (KT) znělo: „Žít z Boží síly“. Několik týdnů po ukončení této náročné akce se ve všech farnostech diecéze Rottenburg-Stuttgart četl děkovný pastýřský list diecézního biskupa Gebharda Fürsta, kterým vyjadřuje svůj dík církevním zaměstnancům i dobrovolníkům za jejich velké pracovní nasazení, které přispělo k převážně pozitivnímu ohlasu, zdařilé spolupráci a dobré atmosféře letošního setkání. Odpovídalo tak mottu a stalo se tak svědectvím života z Boží síly.
Organizátorem těchto dnů setkání bylo Zentralkomitee der deutschen Katholiken (ZdK). Katolická církev v Německu v současné době prožívá obtížnou situaci strukturních a ekonomických změn, kdy do organizačních a úsporných opatření vstupují i odborně vzdělaní a fundovaní laici, což odpovídá duchu koncilu, někde to však – bohužel - naráží na odpor a nepochopení. Celospolečenská angažovanost církve v Německu znamená i posun směrem k dialogu uvnitř církve a demokratizaci vzhledem ke společnosti, což se zdá velice nutné i při vědomí hierarchického uspořádání katolické církve. Tento dialog – jak zaznělo v četných diskusích – je důležitým úkolem církvi věrných laiků.
Pravidelných účastníků celé akce bylo 25 000, každý den pak přibývalo ještě kolem 10 000 těch, kteří se účastnili jednodenního programu. Velice pozitivním jevem bylo 6 000 účastníků mladších 18 let. Mnoho jich také náleželo ke střední generaci.
Z Říma přišlo pozdravné poselství Svatého otce, které při zahájení přečetl papežský nuncius Erwin Josef Ender. Pro účastníky se nabízela široká škála možností v 800 nabídkách programu, který byl rozdělen na tři základní témata: Zakoušet základ života, Chránit dar života a Utvářet společný život. Kromě slavnostního zahájení a zakončení (které měly jinou formu) měly dny setkávání velice přehlednou strukturu. Začínalo se ranními bohoslužbami ve všech ulmských – katolických i protestantských – kostelích, které se bratrsky otevřely všem. Chtěla bych zdůraznit, že každý měl možnost zúčastnit se bohoslužby dle své vlastní církevní příslušnosti a tradice (katolické, protestantské, pravoslavné, židovské). Nabízely se i bohoslužby ekumenické. Po nich následovaly každý den biblické impulzy (novinka na Katholikentagu). Pro mne např. bylo velkým zážitkem naslouchat biblické úvaze erfurtského katolického biskupa Joachima Wankeho v evangelickém chrámu sv. Pavla. V dopoledních hodinách se konaly zásadní přednášky s diskusí. V poledne byla opět možnost bohoslužeb či poledních modliteb pro ty, kteří to ráno nestihli. Odpoledne se shromažďovali zájemci na různých pódiových diskusích, navštěvovali centrum pro rodinu a setkávání generací, centrum pro muže a ženy, pro mládež, biblické centrum, ekumenické centrum, duchovní (meditační) centrum či liturgické fórum. Tato centra byla rozmístěna po celém městě při různých farních společenstvích nebo na také na ulmském výstavišti.
Diskuse Hanse Künga s kardinálem Lehmannem se konala v beznadějně přeplněném sále a vyvolala kontroverzní reakce. Ze strany některých německých biskupů zazněla ostrá kritika na prostor, který v Ulmu měli „rebelové“ (Küng, Drewermann, Gaillot). Někteří biskupové dokonce protestovali proti nebezpečné ztrátě katolické orientace tohoto setkání. Proti těmto výtkám se výrazně ohradil prof. Hans Joachim Meyer – prezident ZdK – poukazem na pozdravné poselství Svatého otce. Ulmský KT ukázal širokou paletu možností i problémů a nestal se – vzhledem ke komplikované budoucnosti – hlasatelem rezignace, či snad dokonce skepse.
V Ulmu zaznělo výrazné Ne proti neoliberalismu a Ano na podporu sociálně slabých. Bioetické diskuse zastávaly zcela jasná stanoviska ochrany života od početí po přirozený konec – proti klonování a experimentům s embryi. Mladí účastníci KT oceňovali velké množství nabídek různých spiritualit, modlitebních skupin a chvilek ticha pod křížem a před Eucharistií. Pociťovali tyto možnosti jako oázu, při které mohli spočívat v Boží přítomnosti, aniž museli definovat své – někdy dosud ne zcela zralé – názory. Ozvalo se zde i to, že přílišné zaměření církve na vlastní vnitřní problémy (nedostatek kléru a řeholních povolání, obtížná spolupráce mezi kněžími a laiky, obavy z militantního feminismu či finanční potíže) není dobrým svědectvím pro Krista a už vůbec neoslovuje mladší generaci.
Elisabeth Reiser – prezidentka Ekumenického Kirchentagu Berlin 2003 – vyjádřila velké potěšení ze široké nabídky ekumenicky otevřených akcí. Na přímou otázku redaktora „Publik-Fora“, zda se KT stal protestantským, odpověděla: „To ne – prostředí zůstalo velmi katolické, ovšem s velkou otevřeností. Protestantské ve smyslu kritiky či odporu? Tak bych nenazvala žádné setkání, jehož jsem se zúčastnila. (...) Nejsem optimistická, pokud jde o společné slavení Večeře Páně. V tomto směru nevidím v budoucnu žádnou rychlou změnu. (...) Obě strany – katolická i evangelická – se názorově sjednotily na tom, že nebudou požadovat na nikom to, co by vykonal bez vnitřního přesvědčení. Je mi jasné, že bez respektu k přesvědčení partnerské církve to v ekumenickém hnutí jinak nejde.“
Důležitý příspěvek o nutnosti ekumenické spolupráce, která je bezpodmínečně nutná pro vydávání svědectví o Kristu v převážně sekularizované společnosti, přednesl v Ulmu také kardinál Kasper z římské Kongregace pro jednotu křesťanů.
Paradoxní bylo vyjádření zástupce iniciativy Církev zdola (Kirche von unten) Bernda Göhringa, který považuje ulmský KT za klerikální a postěžoval si, že aktivity jejich organizace nebyly sice přímo zamítnuty, ale také ne vítány. Dle jeho názoru byl Ulm – na rozdíl od Ekumenického Kirchentagu v Berlíně 2003 – bližší katolickému fundamentalismu.
Ulmské výstaviště nabízelo informační stánky různých křesťanských aktivit, hnutí, spolků, ženských i mužských kongregací a řádů, stálých jáhnů téměř všech německých diecézí. Prezentovaly se zde projekty charit, jednotlivých farností, židovsko-křesťansko-muslimských setkávání apod. (Stánek Ackermann-Gemeinde, kde byla možnost představit i činnost českého Sdružení Ackermann-Gemeinde, byl též hojně navštíven.) Pestrost, kreativita, obětavost, solidarita, živé hlásání Kristovy zvěsti dnešnímu člověku a hledání stále nových cest, stejně jako ukázky dlouhodobě osvědčených způsobů hlásání evangelia, snaha řešit problémy – to vše mne velice oslovilo.
Po každodenních večerních bohoslužbách (z nich nejsilněji na mne zapůsobila mše svatá se vzpomínkou na svatou Editu Steinovou, spolupatronku Evropy, za aktivní účasti studentů katolického gymnázia a s krásnou homilií paderbornského světícího biskupa Dr. Karla-Heinze Wiesemanna) se nabízely kulturní programy, hudební vystoupení, ale i další noční modlitební shromáždění. V předvečer ukončení Katholikentagu se po celém městě konala Slavnost kontinentů a kultur. Nedělním eucharistickým shromážděním, po kterém žehnali přítomným společně katoličtí biskupové se zástupci odloučených bratří, setkání skončilo. Na závěr zaznělo pozvání na evangelický Kirchentag, který se bude konat příští rok v Hamburku, a další Katholikentag v r. 2006 v Trevíru.
Jako přímý účastník tohoto pětidenního červnového setkání německých křesťanů mohu říci, že pro mne byl Ulm obohacujícím zážitkem života Církve, která putuje staletími, odpovídá více či méně na problémy doby a nese přese všechno do dalších časů radostnou zvěst.
