Vladimír Bystrov: Únosy československých občanů do sovětského svazu v letech 1945 - 1955

Autor: Karel Bejček - Číslo: 2004/4 (Recenze)

Edice Svědectví, Themis (vydáno pro Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu), Praha, 2003, 343 str.

Kniha má devět kapitol s bohatými odkazy a dokumentací jednotlivých případů, jsou tam i přílohy a jmenný rejstřík. Je tam také seznam táborů a věznic.

Autor se už dříve představil knihou „Z Prahy do GULAGu aneb Překáželi“. Tato jeho nová kniha je dalším setkáním se sovětským státním terorismem. Se slovem terorismus se dnes setkáváme v mnoha pádech. Kniha je návratem do sovětského terorismu poválečných let. V devíti kapitolách autor popisuje a vysvětluje celou situaci. Kniha je překvapivá jak pro toho, kdo se dosud nesetkal se sovětskými teroristickými praktikami, tak i pro toho, kdo o vládě sovětů něco ví. Podobné praktiky byly prováděny prakticky po celou dobu jejich vlády.

Ukazuje se nám tu jedna z mnoha černých stránek tzv. „osvobození“ Československa Rudou armádou. Pro mnohé občany republiky to bylo „osvobození“ z jednoho koncentračního tábora do druhého. Sovětská armáda vstoupila na území Československa v roce 1944 a už koncem tohoto roku začala akce stíhání některých skupin obyvatelstva, bez ohledu na platné státní smlouvy.

Sovětská tajná služba NKVD s podporou Rudé armády zatýkala a odvlékala široké spektrum občanů republiky. Šlo především o české občany s ruským původem, nejen emigranty z dob revoluce. Také násilně vyvážela občany jiných národností (Slovensko a Podkarpatská Rus) na práci v SSSR. Oběti byly po násilném zadržení převezeny do sovětských zajateckých táborů v Německu a Polsku či přímo do věznic SSSR. Poté s nimi byly provedeny rychlé soudní procesy a byly odsuzovány k mnohaletým pobytům v táborech nucených prací GULAG (Glavnoje upravlenije lagerej ministěrstva vnutrennich děl SSSR). Sovětským komunistům šlo především o likvidaci ruské inteligence - případných odpůrců SSSR a představitelů demokrattických a politických kruhů.

Autor také popisuje bezradnost a rozpaky čs. státních orgánů a diplomacie, které „zavíraly oči“ nad bezprávím a případně jen poukazovaly na možnost poškození pozice prosovětských politických sil. Servilita a oportunismus čs. orgánů přerostla po roce 1948 v otevřenou spolupráci, která je dosud málo prozkoumána. Kniha uvádí i mnohé osobní tragédie – rozpadlé rodiny, sociální problémy.

Jde o smutné skutečnosti, kniha asi nebude masově čtena, ale je důležitá jako svědectví doby. Je to ilustrace sovětského komunismu a jeho terorismu, svědectví doby důležité i pro budoucnost. Je součástí naší paměti.

V Praze Dejvicích jsou v Rooseveltově ulici domy s pamětní deskou připomínající naše občany odvlečené do SSSR. Tato ulice směřuje na východ a končí na Sibiřském náměstí. Lze v tom vidět určitý symbol té doby?