Ekologie, věda o životním prostředí

Autor: Jan Mamula, Jiří Nečas - Číslo: 2004/3 (Praxe)

Rozhovor s Jiřím Nečasem

Tázal se Jan Mamula

Převzato z časopisu Český bratr, 79/2003.

Jaké je žhavé téma v ekologické sekci České křesťanské akademie?

Řekl bych spíše stále aktuální, jež se vztahuje ke každé době: vděčnost za stvoření. Jsme inspirováni pravoslavnou praxí, ekologickou křesťanskou enviromentální sítí a konec konců i evangelickou tradicí slavení díkůvzdání. Vyzýváme různé skupiny křesťanů k tomu, aby během podzimu slavili ve svých komunitách den vděčnosti za stvoření.

Říkáte, že církve mohou slavit, ale co nějaké konkrétní aktivity?

Ze slavení mohou vycházet další věci. Samozřejmě je potřeba podle místních podmínek dělat leccos konkrétního. Rozhodně by bylo vhodné navzájem se posilovat v přijetí praxí, které se už leckde rozšiřují: tedy třídění odpadu, šetření teplem, nejezdit zbytečně autem, preferovat hromadnou dopravu, popřípadě pěší chůzi. Pokud je to možné, vybírat co nejméně škodlivé prací prostředky, neprat zbytečně často, všechno dělat s rozmyslem. Také nepoužívat zbytečně různé nevratné obaly. Když se například pořádá nějaké setkání, nepoužívat umělohmotné obaly pro jedno použití, ale obětovat čas mytí nádobí. Při něm si můžeme povídat a nemusí to být čas ztrátový. Těch drobností je poměrně dost a je literatura, kde najít radu. Promítnout šetrnost do praxe v našich sborech, ale i usilovat o to, abychom si jako jednotlivci dovolili jít proti proudu, proti běžné praxi, která je motivována především pohodlím a materiálním ziskem. Snažit se zacházet s Božím stvořením moudře a šetrně.

Není ekologie nové zákonické náboženství?

V zásadě není, ale může se jím stát, což nakonec není jen problém ekologie. Cokoliv člověk dělá, lze nějak korigovat zdravým rozumem, dobrou vůlí a pro nás křesťany platí dívat se na všechno pod zorným úhlem Písma.

Jak se vám daří bránit křesťanství vůči námitkám New Age?

Dnes se s nimi nijak často nesetkávám. Ale existují, přišel s nimi už Llyn White ve své známé studii Historické kořeny naší ekologické krize (Science, 155, 1967), kde říká, že křesťanství může za ekologickou krizi. Veškeré tyto námitky ale nakonec směřují zase proti špatné teologii. Snad nejčastěji citovaný verš je Jan 3,16: „Tak Bůh miloval svět (…)“. Boží láska je výchozí a příchod Ježíše Krista i jeho oběť se vztahuje k celému světu: kosmu. Jakákoli nadměrná exploatace je protibiblická a protikřesťanská.

Ekologové přísahají na trvale udržitelný rozvoj, ale jsou i zákony entropie. Svět je tak jako tak konečný a vykoupení mu není vlastní. (JN mě opravuje, že jejich společnost je pro trvale udržitelný „život“!)

Mnoho otázek z fyzikálního hlediska zůstává ještě otevřených, každopádně je pravda, že procesy v materiálním světě jsou jednosměrné. Entropie se nezmenšuje, ale roste. Dalo by se říci, že z tohoto hlediska je pojem trvalé udržitelnosti nakonec jakýsi nesmysl. Na druhé straně, jestliže si tyto stavy představíme jako dlouhodobě trvající, už to nabírá jiný rozměr. Jde spíš o to, aby člověk zbytečně svým počínáním růstu entropie nepomáhal, resp. nepůsobil větší degradaci fyzického světa, než je nezbytně nutné.

Má tedy civilizace lidí smysl, když po ní zůstávají odpadky a zničený prales?

Věřím, že zůstává po nás lidech více. Pán Bůh nás postavil do tohoto světa, a víme, že jemu na něm záleží. Máme jej poznávat rozumem a máme se určitým způsobem na tomto světě chovat a s prostředím zacházet. Pán Bůh postavil člověka do světa, aby o stvoření pečoval a střežil je. Jednak úkol být pastýřem, což zdůrazňuje profesor Heller, a na druhé straně vzájemné obohacování tím, že stvoření existuje a je pro nás darem. V tom se realizuje Boží vůle. Myslím, že o smysluplnosti nemůže být pochyb.

Jak jste se jako matematik a fyzik dostal k ekologii?

Fyzika je přírodní věda a záležitost nevratnosti procesů mě začala zajímat i ve vztahu k biblickému svědectví. A vědomí, že přírodní věda studuje ten svět, který Pán Bůh stvořil a o němž čteme v Písmu, mě vedl k hlubšímu zájmu o to, jak jej zachovat i jak se chovat. Myslím si, že aktivní křesťan musí nějak vstoupit do dimenzí etiky – a otázka vztahu k životnímu prostředí je záležitost etiky. Po roce 1989 jsem dost váhal mezi aktivitami v oblasti školství nebo v oblasti životního prostředí. Nakonec z různých důvodů zvítězilo to druhé.

Kde byste doporučoval zájemcům hledat nebo studovat?

Těm, kdo bydlí v Praze, doporučím kontaktovat Českou křesťanskou akademii. Tam se spíš orientujeme na otázky teologicko-etické. Jde nám o to promítnout vztah k životnímu prostředí do pokání, nového života. Pokud žijete v oblasti Prachaticka nebo Náchodska, tam působí organizace A. Rocha – Křesťané chrání přírodu. Ta je evangelikálně orientovaná a má sesterské organizace v Portugalsku a především v Anglii. Věnuje se praktické ochranářské činnosti. Určitě existuje řada jiných křesťanských aktivit. Kromě toho existuje i dobrá literatura, v češtině třeba před několika málo lety vyšla nádherná knížka dr. Pavla Nováčka, Chválí tě sestra země. Doporučuji také knihy a články prof. H. Librové a prof. E. Koháka.

Jaký je váš názor na ekoterorismus?

Použít takové „nenásilné násilí“, kde se nikomu neublíží, aby se prosadila jednoznačně dobrá věc, stojí za to. Ale některé akce na mě skutečně dělají dojem, že jsou vyprovokovány někým, komu vůbec nejde o věc, ale o prosazení materiálních ekonomických zájmů. Mezi mnoha přáteli jsem s tím narazil, ale domnívám se, že i temelínské demonstrace jsou tohoto charakteru. Jaderná energie je nebezpečná, jistě, ale ta fosilní? Energetika – ať už je založena na uhlí nebo na naftě – je také nebezpečná. Uhlí je např. také radioaktivní a vede k růstu koncentrace oxidu uhličitého, což je celkem neoddiskutovatelná globální hrozba.

Jak vy sám žijete svou ekologii?

Choulostivá otázka, protože člověk sám sebe nemůže objektivně posoudit. Mám celkem čisté svědomí před svými názory a před tím, co propaguji, pokud jde třeba o používání osobní dopravy. Auto nemám, snažím se hodně chodit pěšky nebo hromadnou dopravou. Vím, že dost nakupuji potraviny (jogurty) v umělohmotném balení, což mně na sobě samém vadí. Snažím se skutečně neplýtvat energií, ale přitom si uvědomuji, že člověk sám je velice často nucen do určitých vzorců, jež jsou dány okolím. Na pracovišti například naprosto nemá možnost ovlivnit topení; v paneláku, kde není regulace v jednotlivých bytech, nemá možnost spotřebu ovlivnit. Může protestovat, ale zase proti sobě popudí toho teplomilného. Je to složité, ale nemělo by se to vzdávat a měli bychom se snažit o minimalizaci různých ztrát. Pánu Bohu opravdu na jeho stvořitelském díle záleží, Pán Ježíš Kristus přišel, aby obnovil celé stvoření. Chceme-li ho následovat, tak je potřeba jeho vztah k celému stvoření přijmout a skutečně se vším kolem nás zacházet jako s něčím, na čem Bohu záleží. Umět přijímat věci jako dary, a ty se nezahazují. Dary se opečovávají a velice moudře využívají.