Chairete
Autor: Zuzana Svobodová - Číslo: 2004/3 (Lexikon)
Chairete1
1 Lze přeložit „buďte zdrávy“, ale i „radujte se, mějte radost“. Infinitiv chairein se užíval v praeskriptu (úvodní větě) helénistických dopisů jako pozdrav (srov. heslo chairein in: Souček, J. B., Řecko-český slovník k Novému zákonu, Kalich, Praha 1994).
Těmito slovy se vzkříšený Kristus zdraví se ženami, které běžely od prázdného hrobu, aby předaly učedníkům zprávu (Mt 28,9). Je to zvláštní setkání. Ze synoptických evangelií je máme zaznamenáno pouze v evangeliu podle Matouše (u Jana se Vzkříšený setkává s Marií Magdalskou – Jan 20,14-17). Mohlo by se zdát, že setkání Vzkříšeného se ženami je jaksi nadbytečné – ony se u hrobu setkaly s andělem, který jim řekl, co mají dělat (Mt 28,7), a ony jej poslechly. Vzkříšený Ježíš jim oznamuje, zdá se, totéž (Mt 28,10). Lze však přesto nalézt jeden znatelný důvod, proč se Ježíš se ženami setkává: ony byly plny strachu i veliké radosti (Mt 28,8), už poslechly (a v tomto smyslu uvěřily), ale přesto: bály se. Vzkříšený „je potkal“, aby je pozdravil Chairete a aby jim (i nám) řekl: „Nebojte se. Jděte (…)“ Evangelium znamená: Nebojte se, jděte, vaše poslání je dobré.
Evangelista Matouš, sám vycházející ze židovství, píše radostnou zvěst především pro lidi židovského původu; můžeme pro to nalézt mnoho důkazů. Jako příklad – ale nejen proto – uveďme srovnání evangelistů v oslovení Ježíše jako učitele.2
2 Následující srovnání je výsledkem studie „Pojem ‚učitel‘ v Novém zákoně“ (Zuzana Svobodová, 2002).
V Novém zákoně lze nalézt téměř stovku výskytů různých termínů, které označují pojem učitel. Lze uvést 59 míst výskytu termínu didaskalos, 15 míst s termínem rabbi, dvě místa s rabbúni, sedm výskytů epistatés, dvě s kathégétés, čtyři s grammateus, dále pak lze nalézt po jednom termíny hodegés, sofos, paideutés, pseudodidaskalos, nomodidaskalos.
Pro Markovo evangelium je častější titul didaskalos; méně častý, i když zřejmě významnější je titul rabbi, jednou v postavení výsostného titulu oslovení rabbúni (Mk 10,51).
Evangelista Matouš se v ústech učedníků vyhýbá jakémukoli oslovení Ježíše, židé jej oslovují didaskale, Ježíš sám hovoří o sobě ve smyslu výsostných titulů jednou jako didaskalos jednou jako kathégétés. Oslovení rabbi je učedníkům výslovně Ježíšem nedoporučeno (Mt 23,8a: rabbi; srov. Mt 23,8b: didaskalos).
Lukáš volí termíny pouze dva, a to didaskalos pro učitele obecně, tedy i pro Ježíše. Má-li však být vyjádřeno oslovením i postavení a význam Ježíše jako učitele, volí řecký termín epistatés.
Jan vyjadřuje velikost a výjimečnost učitele Ježíše titulem rabbi – jednou, v použití vůči zjevenému vzkříšenému Kristu, ve formě rabbúni (Jan 20,16). Titul učitele je pro Jana spojen s titulem Pán. Ježíš se u Jana označuje sám jako didaskalos ve výsostném smyslu.
Ještě jiným způsobem tedy shrňme: Pro Matouše, jak už jsme uvedli, vycházejícího ze židovství, píšícího pro židokřesťany vykázané ze synagogy, je příznačná přeměna titulu didaskale, rabbi na kyrios (Mt 8,25 – Mk 4,28; Mt 17,4 – Mk 9,5), zákoníci oslovují Ježíše didaskale, aramejským (hebrejským) rabbi jej oslovuje zrádce Jidáš.
U Marka naproti tomu apoštol Petr užije oslovení rabbi dvakrát, u Mk 10,51 je použito stupňovaného rabbúni ve smyslu výsostného titulu. Rabbi však zde užívá i Jidáš.
Lukáš nalézá pro své helénistické publikum jako vhodnější výraz epistatés, jímž vyjadřuje absolutnost Ježíšovy moci.
Jan užívá ze strany učedníků pro Ježíše znovu oslovení rabbi Toto oslovení má však nyní smysl odlišný od titulu rabbi který byl určen pro židovské učitele Zákona (od 2. století před Kristem, ale v 1. století po Kristu opět ztrácí vlastnost titulu a získává ji termín „rabín“3). Jan navazuje spíše na původní význam, kdy rabbi vyjadřovalo uctivé oslovení někoho, kdo je významný (ne výhradně toho, kdo byl povoláním učitel) a kdo si zaslouží úctu. U Jana není rabbi titulem, ale uctivým oslovením.
3 Srov. heslo „rav“ in: Encyklopedie Diderot, CD-ROM verze 2002, Praha 2001.
Srovnání používaných termínů pro pojem učitel v Novém zákoně prokazuje skutečnost, že všichni evangelisté chtějí vyjádřit‚ že Ježíš se v mnohém navenek shoduje s židovskými učiteli, je však v nejednom ohledu výjimečný. Při svém výkladu Zákona se neodvolává na písemnou ani ústní tradici, ale hovoří s absolutním nárokem, sám za sebe, s vědomím vlastního výsostného postavení. Téhož jsou si vědomi jeho žáci, a tak ne oni si volí Ježíše, ale On sám je volá k následování a k vzájemnému bratrství pod svým vedením. Ježíšova slova (i činy) byla stále spojena s jeho mocí (exúsia), kterou se tolik odlišoval od zákoníků. Pro učedníky, a tak i pro všechny křesťany je Ježíš jakožto učitel ten, který zná celou pravdu a má veškerou moc.
Proč jsme uvedli na počátku setkání Vzkříšeného se ženami, a poté jsme se věnovali pojmu učitel v Novém zákoně? Je to zcela nesourodé? Nikoli! Setkání Ježíše se ženami nám zvěstuje: Nebojte se! Ale opatrné užívání termínů pro pojem učitel nám ukazuje, že bázeň a úcta k našemu životu patří. Rozlišujme: Jednak jsou takoví učitelé, kteří jsou jimi jen podle jména; dále jsou takoví, kteří si zasluhují, abychom jim pečlivě naslouchali, neboť jejich slova a činy nás mohou směrovat k pravému Učiteli.
Mějte bázeň, zachovávejte úctu, ale nebojte se! Chairete!
